Dánská a norská abeceda se skládá z 29 písmen (norské od roku 1917, dánské od roku 1948).
dopis | dánské jméno |
Dánské čtení |
Norské jméno |
Norské čtení |
---|---|---|---|---|
aa | A | /æːˀ/ | A | /ɑː/ |
bb | být | /být/ | být | /být/ |
CC | se | /sʰeːˀ/ | se | /seː/ |
Dd | de | /d̥eːˀ/ | de | /deː/ |
ee | E | /E/ | E | /E/ |
FF | aef | /ef/ | eff | /ɛf/ |
gg | ge | /ɡ̊eːˀ/ | ge | /ɡeː/ |
hh | ha | /hɔːˀ/ | ha | /hɔː/ |
II | i | /iˀ/ | i | /i/ |
jj | jad | /jʌð/ | je/jadd | /jeː/, /jɔd/ |
Kk | ke | /kʰɔːˀ/ | ke | /kʰɔː/ |
Ll | ael | /el/ | ell | /ɛl/ |
mm | aem | /em/ | em | /ɛm/ |
Nn | æn | /cs/ | enn | /ɛn/ |
Ach | Ó | /Ó/ | Ó | /uː/ |
str | pe | /pʰeːˀ/ | pe | /pʰeː/ |
ku | /kʰuːˀ/ | ku | /kʰʉː/ | |
Rr | aer | /æːɐ/ | ærr | /ɛr/, východní norština /ɛχ/ |
Ss | aes | /esʰ/ | ess | /ɛs/ |
Tt | te | /tˢeːˀ/ | te | /tʰeː/ |
U u | u | /uːˀ/ | u | /ʉː/ |
vv | ve | /ʋeːˀ/ | ve | /veː/ |
www | dobbelt-ve | /dʌb̥əlʋeːˀ/ | dåbbelt-ve | /dʉbːɽtʰveː/ |
xx | aeks | /eɡ̊sʰ/ | např | /ɛkʰs/ |
yy | y | /yːˀ/ | y | /yː/ |
Zz | seděl | /sʰeð/ | sett | /sɛʰtː/ |
Ææ | æ | /ɛːˀ/ | æ | /ɛː/ |
Øø | Ó | /œːˀ/ | Ó | /Ó/ |
Åå | E | /ɔːˀ/ | E | /ɔː/ |
Další diakritika (takový jak akutní ) být nepovinný v dánském a norském psaní, ale být někdy používán pro sémantické rozdíly a také v loanwords.
V dánském písmu Ø a Ö koexistovaly jako hláskování po dlouhou dobu , přičemž Ø převládalo v textech tištěných v gotice a Ö v textech tištěných v antikva . V 19. století se začal formovat systém, kdy Ø bylo používáno k označení uzavřenějšího zvuku [ø] , a Ö pro otevřenější [œ] . Například: Hvad gör hunden? Dengor. ("Co dělá pes? Ona štěká"). Pravidla z roku 1892 však stanovila pravopis pouze Ř.
Přestože dánština a norština používají stejnou abecedu, rozložení klávesnice se u nich liší (zejména klávesy Øa Æjsou prohozené).