Eugene Delaplanche | |
---|---|
fr. Eugene Delaplanche | |
Datum narození | 28. února 1836 [1] [2] [3] […] |
Místo narození |
|
Datum úmrtí | 10. ledna 1891 [1] [2] [3] […] (ve věku 54 let) |
Místo smrti | |
Země | |
Studie | |
Ocenění | Římská cena |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Eugene Delaplanche (28. února 1836 – 10. ledna 1891) – francouzský sochař, žák Fr. Dure. V roce 1864 obdržel Prix de Rome a v roce 1878 mu byla udělena čestná medaile.
Poprvé vystoupil před veřejností na pařížském salonu v roce 1864 se dvěma sochami, které se poté staly exponáty Marseillského muzea. Proslul zejména sochou „Eva po pádu“ popravenou v roce 1870 v (tehdy se stala exponátem Lucemburského muzea v Paříži ) – realistickým dílem, které bylo jednou z hlavních ozdob Světové výstavy ve Vídni v roce 1873 a Paříži 1878. . Neméně slavná byla i další Delaplanchova díla - kulaté postavy, reliéfy a portrétní busty, vynikající spojením noblesy s věrností přírodě, výrazností a mimořádnou dovedností v modelování. Nejvýznamnější z nich jsou mramorová socha sv. Anežky (1873), tatáž socha „Poselství lásky“ (1874, stala se exponátem Lucemburského muzea), bronzová socha „Hudba“ (1877), mramorová skupina „Mateřská výchova“, „Panna s lilií“, tři pískovcové sochy (staly se ozdobou pařížského kostela sv. Josefa), „sv. Agnes“ (v kostele sv. Eustatia), medailon-basreliéf „Meditace“, vyrobený pro jeden z pavilonů budovy Tuileries, a dvě dekorativní sochy pro foyer pařížské opery.
Předvečer po podzimu
1869
Hudba
1870
Afrika
1878
Tematické stránky | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie |
| |||
Genealogie a nekropole | ||||
|