Úřady Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS), které přijímaly ruské uprchlíky, z podnětu ministerstva zahraničních věcí vytvořily v květnu 1920 Státní komisi pro přijímání a usazování ruských uprchlíků z prostředků pravidelně přijímaných od státní rozpočet na pomoc uprchlíkům. Její činnost řídil známý lingvista, profesor Bělehradské univerzity akademik Alexander Belić, v jejím čele stál nejprve jako místopředseda, od března 1924 jako předseda. Prostory Státní komise byly až do roku 1933 v budově Srbské akademie věd. Po vzoru dalších ruských emigrantských institucí a organizací se Státní komise v roce 1933 přestěhovala do nové budovy jednotného ruského kulturního a společenského centra, Ruského domu pojmenovaného po císaři Mikuláši II., postaveného z ruských a srbských darů. [jeden]
V listopadu 1921 vytvořila vláda Království Svazu umělců Suverénní (Státní) komisi pro ruské uprchlíky, na kterou přešly všechny funkce Státní komise pro přijímání a ubytování ruských uprchlíků. Hlavním úkolem Státní komise bylo stanovit obecná pravidla pro používání peněžních půjček a rozdělovat mezi kolonie a jednotlivce veškerou peněžní pomoc přijatou od vlády Království CXC, jakož i z Anglie a Francie.
Personální složení Státní komise se několikrát změnilo. V roce 1922 se jejím předsedou stal vášnivý rusofil, profesor bělehradské univerzity Alexander Belić, známý nejen svými pracemi z oblasti lingvistiky, ale i svými projevy o problémech zahraničněpolitické strategie království. Státní komise měla vlastní kancelář a několik oddělení v různých oblastech práce (statistické, vzdělávací, pracovní atd.), stejně jako štáb kontrolorů a agentů ve velkých městech. [2]
Státní komise ukončila svou činnost po okupaci Jugoslávie nacisty v dubnu 1941.
Archiv obou komisí je v současnosti uložen ve fondech Státního archivu Ruské federace k dějinám bílého hnutí a emigrace. [3]