Odolnost proti klepání je parametr, který charakterizuje schopnost paliva odolávat samovznícení během komprese. Jedná se o nejdůležitější kvantitativní charakteristiku paliva, na základě které se určuje jeho jakost a použitelnost v motorech konkrétní konstrukce.
U motorů na lehká paliva je důležitá vysoká odolnost paliva (obvykle benzínu) proti klepání. V tomto případě je měřeno parametrem zvaným „ oktanové číslo “.
Vysoká detonační odolnost benzínů zajišťuje jejich normální spalování ve všech provozních režimech motoru. Při stlačování pracovní směsi se zvyšuje teplota a tlak a začíná oxidace uhlovodíků, která po zapálení směsi zesílí. Pokud mají uhlovodíky nespálené části paliva nedostatečnou odolnost proti oxidaci, začíná intenzivní hromadění peroxidových sloučenin a následně jejich explozivní rozklad. Při vysoké koncentraci peroxidových sloučenin dochází k tepelné explozi, která způsobí samovznícení paliva.
Samovznícení části pracovní směsi před čelem plamene vede k explozivnímu hoření zbývající části paliva - k tzv. "detonačnímu spalování", "detonaci". Detonace způsobuje přehřátí, zvýšené opotřebení nebo i lokální poškození motoru a je doprovázena ostrým charakteristickým zvukem, poklesem výkonu a nárůstem kouřivosti z výfuku. Výskyt detonace je ovlivněn složením použitého benzínu a konstrukčními vlastnostmi motoru.
U vznětových motorů poháněných kompresním samozapalováním musí být naopak odolnost paliva proti klepání dostatečně nízká, aby umožnila normální pracovní cyklus.
Schopnost paliva zapálit se při kompresi určuje dobu zpoždění zážehu směsi (časový interval od vstřiku paliva do válce do začátku jeho spalování) a vyjadřuje se charakteristikou označovanou jako „ cetanové číslo “. Čím je cetanové číslo vyšší, tím je zpoždění nižší a palivová směs hoří tišeji a plynuleji.