Ditrikhshtein, Alexandra Andreevna

Princezna Alexandra Andreevna Dietrichstein (rozená hraběnka Šuvalová ; 19. prosince 1775  - 10. listopadu 1847 ) - dvorní družička (1792), manželka komorníka prince Franze von Dietrichsteina ; jezdecká dáma Řádu hvězdného kříže (1834) a dvorní dáma rakouského dvora [1] ; jeden z prvních ruských aristokratů, kteří konvertovali ke katolicismu.

Životopis

Nejmladší dcera senátora hraběte Andreje Petroviče Šuvalova (1744-1789) z manželství s Jekatěrinou Petrovnou Saltykovou (1743-1817), dcerou polního maršála . Její rodiče byli náruživými obdivovateli Voltaira a pod jeho vlivem dali svým dětem ryze francouzskou výchovu. Mluvila plynně francouzsky, italsky a anglicky, ale neuměla skoro vůbec rusky. V letech 1776 až 1780 žila s rodiči v zahraničí, poté v Petrohradě. V roce 1787 spolu s nimi doprovázela císařovnu Kateřinu II na její cestě na Krym . V roce 1792 jí byla udělena čestná družička u dvora velkovévodkyně Alžběty Aleksejevny , kde byla její matka komorní. Mladá hraběnka Šuvalová měla ve svém postavení blízko k císařské rodině a účastnila se všech dvorských zábav.

V roce 1797 se Šuvalové zúčastnili v Moskvě korunovace Pavla I., během níž byla hraběnka Alexandra Šuvalová zasnoubena s rakouským velvyslancem princem Franzem von Dietrichsteinem (1767-1854). Podle memoárů hraběnky V. N. Goloviny byl Dietrichstein v Petrohradě velmi dobře přijat a následoval dvůr do Moskvy. Protože nebydlel v Petrovském, přicházel každý den na večeři k Pavlovi I. a před večeří trávil čas s hraběnkou Šuvalovou , jejíž nejmladší dcera se do něj nejsilněji zamilovala. Kníže na tuto vášeň vůbec nereagoval, ale do věci se vložil hrabě de Choiseul a vedl intriku tak dobře, že o šest týdnů později princ opustil Moskvu s hraběnkou Šuvalovou jako jejím budoucím zetěm. Postavení diplomata a zvláštní přízeň císaře pro Dietrichstein dodaly tomuto sňatku lesk, což se projevilo i na hraběnce Šuvalové, kterou Pavel neměl příliš rád [2] .

Dne 16. července 1797 se ve dvorním kostele v Peterhofu za přítomnosti celého dvora konal slavnostní sňatek. Stanislav Poniatowski ve svém deníku napsal: „Nuncius Lita v biskupském oděvu požehnal manželům; pak byli oddáni v palácovém kostele podle obřadu řeckého vyznání: hrabě D. Litta držel korunu nad ženichem a hrabě Shuvalov nad nevěstou. Císařovna ji sama očistila svými vlastními diamanty, kterých měla téměř milion“ [3] . Alexandra Andrejevna strávila první rok svého manželství v Petrohradě, kde se jí 28. března 1798 narodil jediný syn Joseph . Brzy dostal kníže Dietrichstein nové jmenování a v říjnu manželé odjeli do Vídně. V novém prostředí se princezna necítila dobře a kromě toho se jí ve vídeňské společnosti dostalo chladného přijetí. Sestra knížete Dietrichsteina, slavná kráska hraběnka Kinská , ve svém deníku zanechala velmi kritické hodnocení své příbuzné [4] :

Všichni kolem jen říkají, že je ošklivá a velmi malého vzrůstu, její matka je jediná, kdo se k ní chová férově; je velmi stydlivá a z rozpaků mluví tak tiše, že je těžké jí rozumět, navíc má tlustý přízvuk a její pomalý a liknavý hlas ji nesmírně znepříjemňuje. Snachu hodně sleduji, říkám jí do očí, že je krásná, což dokazuje její takt; Vždy si však máme o čem povídat.

Odmítavý postoj ostatních, jejich nepřátelská nálada a lži dovedly princeznu k nervovému zhroucení. Manželství navíc nebylo šťastné. Po manželově cestě do Berlína a Švýcarska pocítila jeho ochlazení. Když se dozvěděla o jeho nevěře, rozhodla se mlčet. V roce 1801 se Alexandra Andrejevna rozhodla na čas odjet do Ruska, kde se zúčastnila korunovace Alexandra I. V Petrohradě dostala dopis od svého manžela, ve kterém jí nabídl, aby odešla, ale předstírala, že dopis nedostala, vrátila se do Vídně. Brzy se k ní její manžel a jeho rodina úplně otočili zády. V roce 1804 se kníže Dietrichstein oficiálně rozvedl se svou manželkou. Aby byla blíže svému synovi Josefovi, který zůstal u svého otce, usadila se kněžna Dietrichstein se svou matkou nedaleko Vídně v Badenu .

V této těžké době pro sebe, aby se rozptýlila, se zabývala literaturou a malováním, dokud se neobrátila k Bohu. Při svém náboženském hledání v roce 1808 princezna poprvé navštívila Řím , kde ji papež Pius VII připravil na katolické přijímání a odříkání. V roce 1809 konvertovala ke katolicismu a historii své konverze věnovala knihu [5] . Princezna napsala své zřeknutí se pravoslaví písemně, Pius VII vzal tento text za vzor pro „všechny schizmatiky, kteří se chtějí vrátit do lůna církve“. Po princezně Dietrichsteinové přestoupili ke katolicismu i další členové její rodiny, včetně její 66leté matky hraběnky Šuvalové.

Od té chvíle bude téměř celý život princezny spojen s Itálií. Spolu se svou matkou žila v Římě v paláci na Via della Scrofa, kde kolem roku 1815 se svolením papeže postavila rodinnou kapli a v roce 1824 vypracovala plán a otevřela Dům milosrdenství pro dívky. Princezna Dietrichsteinová, žijící neustále v zahraničí, nezpřetrhala pouta se svou vlastí, mnoho ruských cestovatelů k ní v neděli chodilo na velké snídaně s palačinkami.

Ve 30. letech 19. století byla kvůli finančním potížím nucena vrátit se do Vídně, kde byla dvorní dámou na dvoře císařovny Karolíny Augusty a byla respektována v místní společnosti. Jelikož byla odloučena od svého syna, dokázala s ním udržovat nejvřelejší vztahy a neustále s ním korespondovala. Kníže Josef (1798-1853) žil s rodinou v Praze a princezna ho často navštěvovala. Nejdůvěryhodnější vztah měla se svou snachou a čtyřmi vnučkami. Zemřela na srdeční chorobu v listopadu 1847 ve Vídni. Podle závěti bylo její tělo převezeno do Říma a pohřbeno v bazilice Panny Marie nad Minervou .

Kromě rozsáhlé korespondence po sobě kněžna Dietrichsteinová zanechala velké literární dědictví: dva deníky (1797-1798 a 1804), plány a náčrtky memoárů, příběh o její konverzi ke katolicismu (posmrtně ji vydala její vnučka), několik příběhů a spisů náboženského a mravního charakteru, pohádky, třináct her a čtyři milostné příběhy (Amour allemand, Amour italien, Amour russe, Amour suisse). Nyní jsou všechna její díla uložena v rodinném archivu Dietrichsteinů v Moravském archivu v Brně [7] .

Poznámky

1. ↑ Nádherné manželky: biografie a genealogie státních dam a družiček ruského dvora. - Vydavatelství im. A. S. Suvorina, 1992. - S. 70.
2. ↑ Zápisky hraběnky Varvary Nikolajevny Goloviny. Archivní kopie ze dne 19. května 2017 ve Wayback Machine  - Petrohrad, 1900. - 286 s.
3. ↑ Výňatky z denních zápisků posledního polského krále Stanisława Augusta Poniatowského . Získáno 3. března 2019. Archivováno z originálu dne 5. března 2019. (neurčitý)
4. ↑ 7 MZA Brno, RAD, inv. C. 2454, zpívat. 1263, kár. 583, Plans de mes Memoires.
5. ↑ Ruský archiv. 1880. Vydání. 1 // Conversion de SA Mme la princesse Alexandrine de Dietrichstein, rozená Ctesse de Schouwaloff, racontée par elle-même. Paris, A. Sauton, 1879, str. 91 . Získáno 3. března 2019. Archivováno z originálu dne 6. března 2019. (neurčitý)
6. ↑ Dietrichsteinové se jako poslední představitel knížecího rodu provdali za hraběte Alexandra von Mensdorf-Pouley .
7. ↑ Les manuscrits se trouvent dans les archives de la famille Dietrichstein à Brno en Moravie : MZA Brno, fond G 140, boîte 583 (généalogie, kaple privée, vyznamenání, rozvod, souvenirs et mémoires); boîtes 584-585 (essais littéraires); boîtes 586-587 et 589 (korespondence)