Správce - fyzická osoba podnikatel nebo obchodní organizace (kromě jednotného podniku) jednající vlastním jménem v zájmu beneficienta na základě smlouvy o správě svěřenského fondu nebo občan, který není podnikatelem nebo neziskovou organizací (kromě instituce) jednající vlastním jménem v zájmu jiných osob z jiných důvodů zákonem předepsaných.
Státní nebo obecní orgány nemohou vystupovat jako správci a správci sami nemohou být zároveň beneficienty ve smlouvách o svěřenské správě majetku. Správce se nestává vlastníkem nemovitosti , která mu byla převedena ke správě (ačkoli může vykonávat jakékoli pravomoci vlastníka), ale je ze smlouvy jejím zákonným (titulárním) vlastníkem (tj. má odpovědnostní právo na tento majetek , nikoli vlastnické právo ).
Správce má právo činit s majetkem, který mu přešel ke správě, jakékoli právní a faktické úkony nezbytné v zájmu beneficienta, s výjimkou těch, které mu zákon nebo smlouva o správě svěřenského fondu výslovně zakazuje. Tyto úkony provádí svým jménem, informuje však další osoby o tom, v koho jedná, případně označí „D. U." po uvedení svého jména nebo titulu v dokladech. Za této podmínky se stává účastníkem transakcí a dluhy vzniklé jeho jednáním jsou uspokojovány především na úkor majetku, který je mu převeden do správy.
Mezi správcem trustu a zakladatelem managementu – vlastníkem či beneficientem neexistuje osobní důvěra, proto zde slovo „důvěra“ má podmíněný, právně bezvýznamný charakter. Tím vším se postavení mandatáře liší od postavení advokáta (ve smlouvě o obchodním zastoupení ), komisionáře (v komisionářské smlouvě ), jednatele (ve smlouvě o obchodním zastoupení ). Správce může dále hospodařit s nemovitým a hodnotným movitým majetkem svěřenců, s majetkem přecházejícím dědictvím , s majetkem úpadců a dalších osob v případech přímo stanovených zákonem. Jeho jednání se přitom určuje podle pravidel o správě svěřenského majetku ve smlouvě o správě svěřenského majetku, pokud zákon nestanoví jinak a nevyplývá to z podstaty příslušného vztahu.