Dolivo-Dobrovolskij, Michail Osipovič

Michail Osipovič Dolivo-Dobrovolskij
polština Michal Doliwo-Dobrowolski

Michail Osipovič Dolivo-Dobrovolskij
Datum narození 2. ledna 1862( 1862-01-02 ) nebo 3. ledna 1862( 1862-01-03 ) [1]
Místo narození
Datum úmrtí 15. listopadu 1919( 1919-11-15 ) [2] [3] (ve věku 57 let)
Místo smrti
Země Německá říše
Místo výkonu práce
Alma mater
Ocenění a ceny čestný doktorát z Technické univerzity v Darmstadtu [d]
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Michail Osipovič Dolivo-Dobrovolskij ( 21. prosince 1861 [ 2. ledna 1862 ], Gatchina  - 15. listopadu 1919 , Heidelberg ) - německý elektrotechnik, fyzik, konstruktér ruského původu.

Vynalezl řadu originálních elektrických spotřebičů a zařízení. Vytvořil asynchronní střídavý motor (1889), vyvinul třífázový proudový systém (1890). Jeden ze zakladatelů elektrotechniky . Vyvinul řadu měřicích přístrojů, jak pro stejnosměrný, tak pro střídavý proud.

Životopis

Michail Dolivo-Dobrovolsky se narodil 21. prosince 1861 ( 2. ledna 1862 ) do velké šlechtické rodiny. Otec - Osip Frolovič Dolivo-Dobrovolsky, původem z Polska, byl ředitelem Institutu sirotků Gatchina , kde studoval budoucí ruský šachista Michail Ivanovič Chigorin . Matka - Olga Mikhailovna Evreinova, Ruska. Michael byl nejstarší dítě.

Dědeček Michaila Osipoviče Flor (Florian [5] ) Iosifovič ( 1776 - 1852 ) přišel z Polska do Petrohradu na konci 18. století , byl tajným radním , sloužil na poštovním oddělení [6] . V roce 1873 se rodiče přestěhovali do Oděsy.

11. května 1887 se oženil s 22letou Řekou Cornelií Tumbou. Měli dva syny - 23. května 1891 se narodil první syn Dmitrij a o čtyři roky později, 21. února 1895, druhý - Serge. V roce 1907 se rozvedl, aby o pět měsíců později uzavřel nové manželství s Hedwig Pallatschek (Jadwigą Polaczkówną).

Vzdělávání

V Oděse v roce 1878 Michail vystudoval skutečnou školu a 1. září 1878 vstoupil na Polytechnický institut v Rize .

22. června 1881 byl za účast na protivládní agitaci vyloučen z ústavu bez práva vstoupit do jiných vysokých škol Ruské říše. Pro pokračování ve vzdělávání si Michail Osipovič vybral Vyšší technickou školu v Darmstadtu , kde byla zvláštní pozornost věnována praktickému použití elektřiny. Zde byla v roce 1882 zřízena speciální katedra elektrotechniky v čele s profesorem Erasmem Kittlerem a v lednu 1883 byl poprvé ve vysokoškolské praxi zaveden speciální kurz elektrotechniky. V témže roce otevřel E. Kittler elektrolaboratoř, ve které po absolvování (s vyznamenáním) Darmstadtské technické školy nastoupil na místo asistenta MO Dolivo-Dobrovolsky. Mladý učitel byl pověřen vedením kurzu „Elektrochemie se zvláštním zřetelem na galvanické pokovování a metalurgii“. V letech 1884 - 1885 se Michail Osipovič objevil na stránkách časopisu Electricity se svými články, ve kterých popsal dva vynálezy v oblasti elektrochemie. Jedna z nich se týkala palivových článků , druhá se týkala způsobu získávání hliníku z jeho oxidu při vysoké teplotě.

Aktivity

V roce 1887 byl M. O. Dolivo-Dobrovolsky pozván do firmy AEG (Allgemeine Elektrizitäts-Gesellschaft), kde byl v roce 1909 jmenován ředitelem a v této funkci působil až do konce života.

Tvůrčí a inženýrská činnost M. O. Dolivo-Dobrovolského směřovala k řešení problémů, které by při plošném používání elektřiny nevyhnutelně musely čelit. Práce v tomto směru vedla k vývoji třífázového elektrického systému a v zásadě dokonalé konstrukci asynchronního elektromotoru , který se dodnes nezměnil .

Hlavním rysem asynchronního motoru Dolivo-Dobrovolsky je rotor s vinutím ve tvaru veverkové klece . Vyrobil rotor ve formě ocelového válce a do kanálů vyvrtaných po obvodu položil měděné tyče. Na předních částech rotoru byly tyto tyče navzájem elektricky spojeny. V roce 1889 získal M. O. Dolivo-Dobrovolsky patent na svůj vynález ( německý patent č. 51083 z 8. března 1889 [7] pod názvem „Anker für Wechselstrommotoren“).

Dalším krokem M. O. Dolivo-Dobrovolského byl přechod na třífázový systém. V důsledku studia různých schémat vinutí vytvořil vědec větve ze tří stejně rozmístěných kotevních bodů stejnosměrných strojů. Tak byly získány proudy s fázovým rozdílem 120 stupňů. Tímto způsobem byl nalezen propojený třífázový systém, jehož charakteristickým znakem bylo použití pouze tří vodičů pro přenos a rozvod elektřiny.

Na jaře roku 1889 M. O. Dolivo-Dobrovolsky postavil třífázový asynchronní motor o výkonu asi 100 wattů. Tento motor byl poháněn třífázovým jednoramenným měničem a při testování vykazoval vcelku uspokojivé výsledky. V návaznosti na první jednoramenný měnič vznikl druhý, výkonnější a poté začala výroba třífázových synchronních generátorů. Již u prvních generátorů se používaly dva hlavní způsoby připojení vinutí: do hvězdy a trojúhelníku. Následně se M. O. Dolivo-Dobrovolskému podařilo zdokonalit využití statoru pomocí v současnosti hojně používané metody, která spočívá v tom, že vinutí je dělené a protilehlé cívky jsou spojeny v opačných směrech.

Důležitým počinem M. O. Dolivo-Dobrovolského bylo také to, že vinutí statoru vyrobil rozmístěné po celém jeho obvodu. Brzy provedl další vylepšení: nahradil prstencové vinutí statoru bubnovým vinutím. Poté indukční motor s veverkou klecí získal moderní vzhled.

V témže roce 1889 M. O. Dolivo-Dobrovolsky vynalezl třífázový transformátor (německý patent č. 56359 z 29. srpna 1889) [8] . Nejprve to byl transformátor s radiálním uspořádáním jader. Poté bylo navrženo několik návrhů tzv. "prizmatických" transformátorů, u kterých bylo možné získat kompaktnější podobu magnetického obvodu .

Třífázový systém by se hned v prvních letech své existence nedočkal tak rychlého rozšíření, kdyby nevyřešil problém přenosu energie na velké vzdálenosti. V roce 1891 provedl Michail Osipovič přenos síly Laufen-Frankfurt. Ve Frankfurtu nad Mohanem byl během mezinárodní výstavy demonstrující elektrotechnické úspěchy vybudován umělý vodopád před hlavním vchodem do expozice a instalován výkonný asynchronní motor Dolivo-Dobrovolsky o výkonu 100 k, který uvedl do pohybu čerpadlo dodávající vodu do vodopád [6] . Na řece Neckar byla postavena malá vodní elektrárna s třífázovým synchronním generátorem, která pomocí snižovacích a zvyšujících transformátorů firmy Dolivo-Dobrovolsky přenášela elektřinu na vzdálenost 170 km v té době bezprecedentní , ve městě Laufen [6] . Výstava měla obrovský úspěch. Delegace vědců a inženýrů ze zahraničí se i po uzavření expozice přijížděly seznámit s nevídaným zařízením na přenos energie. Existuje úhel pohledu[ kdo? ] , že právě od tohoto okamžiku vzniká moderní elektrifikace [9] .

V říjnu 1891 byla podána patentová přihláška na třífázový transformátor s paralelními tyčemi umístěnými ve stejné rovině ( německý patent č. V zásadě se tento design zachoval dodnes.

MO Dolivo-Dobrovolsky snil o návratu do Ruska. Předpokládalo se, že se stane děkanem Elektromechanické fakulty Petrohradského polytechnického institutu , který byl otevřen v roce 1899 [6] . Těmto plánům bránily smluvní závazky se společností AEG, se kterou byl spojen Michail Osipovič [6] .

Na přelomu 19. a 20. století nastalo v životě Michaila Dolivo-Dobrovolského zvláštní období plné profesních i osobních úspěchů. 23. května 1891 se mu narodil první syn Dmitrij a o čtyři roky později, 21. února 1895, druhý - Serge. Dobrovolskij byl oceněn zlatou medailí světové výstavy v Paříži (1900) za úspěchy v oblasti elektrotechniky. V roce 1911 mu byl udělen titul doktora věd na Technické univerzitě v Darmstadtu.

V letech 1903 až 1907 se věnoval vědecké práci v Lausanne, kde v roce 1906 obdržel s celou rodinou švýcarské občanství. V roce 1907 se rozvedl a o 5 měsíců později se znovu oženil. V roce 1908 se vrátil do Německa, aby převzal pozici ředitele berlínských elektrických závodů skupiny AEG. O rok později však rezignoval, ponechal si pozici technického poradce skupiny a věnoval se vědecké práci. Během tohoto období publikoval několik desítek článků na stránkách „Elektrotechnische Zeitschrift“. Na jaře 15. března 1919 se 57letý Dolivo-Dobrovolsky vrátil na univerzitu v Darmstadtu. Bohužel po chřipce se jeho zdravotní stav, zejména srdce, zhoršil. Dolivo-Dobrovolsky strávil poslední dny svého života na univerzitní klinice v Heidelbergu, kde byl lékařem jeho syn Dmitrij. Zemřel 15. listopadu 1919 a byl pohřben v Darmstadtu.

Vynálezy M. O. Dolivo-Dobrovolského

Viz také

Zdroje

  1. ↑ Německá národní knihovna , Berlínská státní knihovna , Bavorská státní knihovna , Rakouská národní knihovna Záznam #124889379 // Obecná regulační kontrola (GND) - 2012-2016.
  2. ↑ 1 2 Dolivo-Dobrovolsky Michail Osipovič // Velká sovětská encyklopedie : [ve 30 svazcích] / ed. A. M. Prochorov - 3. vyd. — M .: Sovětská encyklopedie , 1969.
  3. ↑ Mihail Opisovič Dolivo-Dobrovolski // Proleksis enciklopedija, Opća i nacionalna enciklopedija  (chorvatsky) - 2009.
  4. ↑ Matematická genealogie  (anglicky) - 1997.
  5. ↑ Dolivo-Dobrovolsky, RGADA f. 1293 op. 1 kniha 73 stran. 322-326, citováno o M. Yu. Katin-Yartseva Archived 14. listopadu 2007 na Wayback Machine
  6. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 Shneiberg Ya. A. Tvůrce prvních třífázových elektrických měřicích přístrojů // Svět měření. - 2010. - č. 3.
  7. ↑ Dolivo-Dobrovolsky, 1948 , s. 148.
  8. ↑ Dolivo-Dobrovolsky, 1948 , s. 159.
  9. ↑ Shneiberg Ya. A. Zakladatel moderní elektroenergetiky. // Energetický expert. - 2009. - č. 4. - S. 118-122.
  10. ↑ Dolivo-Dobrovolsky, 1948 , s. 161.
  11. ↑ Veselovský O.N., Shneiberg Ya.A. Eseje o historii elektrotechniky. - M . : Nakladatelství MPEI, 1993. - S. 201. - 252 s. - 2000 výtisků.  — ISBN 5704600433 .
  12. ↑ Bron O.B. M. O. Dolivo-Dobrovolsky - vynálezce jiskrového roštu  // Elektřina . - 1953. - č. 5 . - S. 77-79 .
  13. ↑ Technika ve svém historickém vývoji (70. léta 19. století - začátek 20. století) / Ed. vyd. S. V. Shukhardin, N. K. Laman, A. S. Fedorov. — M .: Nauka , 1982. — S. 76-77.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
Genealogie a nekropole