Catherine (území Altaj)

Jekaterininskoje  je vesnice v Treťjakovském okrese na Altajském území , správním středisku Jekatěrinského Selsovětu .

Geografie

Nachází se na řece Alei , 10 km jižně od regionálního centra Staroaleiskoye .

Historie

Zpočátku byla vesnice malou opevněnou základnou na sibiřské linii , postavenou v roce 1721 na úpatí kopce na severu moderní vesnice, která se dodnes nazývá Mayak [2] . V seznamu obranných staveb Kolyvanské obranné linie, která vznikla do roku 1757, je mezi 36 objekty pod číslem 9 ves Svatá Kateřina, která se stala počátkem osídlení Kateřiny. Později byla obec zničena a na jejím místě vznikla osada státních sedláků . Očitým svědkem života v této osadě byl P.S. Pallas, který v obci a jejím okolí pobýval v roce 1770:

První potok vlévající se do Aley, který se zde schází, se nazývá Talovka ; podél onago musíte jet několik verst k ústí onago po proudu na aleji zničené základny zvané Jekatěrinskij, pod níž vznikla polská vesnice téměř 13 domácností, sestávající z ... S jejich příchodem v létě na zem jim přiděleno, dokázali nejen postavit své dvory, ale také se zásobili zimním chlebem a prokázali tak svou píli. Tady na Talovce jsou dva mlýny… [2, s.222].

První obyvatelé Jekatěrinovky nebyli Poláci, ale ruští nevolníci, kteří předtím uprchli do Polska od statkářů, později se vrátili do Ruska a odešli na Sibiř. „Revizní příběh“ o vesnici, který byl sestaven v roce 1782 během čtvrté „revize“, tedy sčítání lidu, říká toto:

„Starosta Pimen Nazarov, mocí Jejího císařského Veličenstva a lidu zveřejněného Manifestu, vyprávím, že zmíněná Kateřina vesnice byla znovu založena po revizi v roce 1763, osídlená v roce 1766 uprchlými Rusy odvlečenými z Polska, zbyly z výběru do formace opět na Sibiři pěší Tomské a Selenginskij pluky neschopné sloužit pro stáří a nemocné lidi.

Tak došlo k osídlení kateřinské vesnice v roce 1766, tedy za vlády Kateřiny II., jejíž ruka patří dekretu o vyhnanství vzpurných sedláků na Sibiř na těžké práce, aby zásobovali vojenskou posádku potravinami a krmivo pro zvířata. Možná ale název obce vznikl podle názvu obce, to znamená, že byl dán na počest Kateřiny I. Dále se počet obyvatel v osadě zvyšoval díky exulantům. Materiály o tom jsou k dispozici u P. S. Pallase: „Nyní to prý rozmnoží určitý počet ruských exulantů, kteří však ani ve struktuře, ani v zemědělství nezačali ani v nejmenším; ale stáli v kasárnách opuštěné základny a zřejmě nebyli k ničemu dobří“ [2, s.222]. Usadili se zde i „velcí ruští osadníci“. Tak se nazývali nevolníci vydávaní jako rekruti. Většina z nich byli státní rolníci, kteří si dobrovolně přáli pěstovat. Celkem bylo v roce 1782 podle výsledků „revize“ vzato v úvahu 93 „mužských“ a 95 „ženských“ duší.

Populace

Infrastruktura

Ulice [5] :

• 1. května
• Zarechnaja
• Kirov
• Lenin
• Lyapina
• Malajsko
• Mládí
• Nábřeží
• Nový
• Sadovája
• sovětský
• Titov
• Sklizeň

Zajímavosti

• Dne 25. dubna 1826 prošel obcí Karl Ledebur slavný botanik a cestovatel , který zde zůstal na noc:

25. dubna 1826 bylo oznámeno, že cestovní příslušenství, jehož příprava během mého pobytu ve Zmeinogorsku se zdržela o velikonočních prázdninách, je připravena a téhož dne odpoledne jsem se vydal do dolu Ridder. Vzdálenost mezi Zmeinogorsk a Riddersk je 184 verst. Cesta k prvním dvěma stanicím leží přímo na jih podél velké poštovní silnice vedoucí do Semipalatinska a dále podél kozácké linie. K první stanici (Jekaterininskaya, 29 verst) vede cesta po ploché stepi, na níž se od východu na západ táhnou malé kopce. <...> Bylo už pozdě, když jsem se dostal do Jekatěrinské, a protože pro mě bylo nejméně vhodné pokračovat v cestě v noci, rozhodl jsem se strávit noc ve vesnici. I když je třeba pochválit pohostinnost obyvatel této oblasti, přesto můj hostitel udělal v tomto ohledu výjimku a navrhl, abych odbočil k jiné chatě. Ale to byl jediný okamžik za celou dobu mé cesty , kdy jsem nenašel přátelské přivítání. Absolutní výšku této vesnice jsem určil na 1024 stop [6] .

• Koncem 80. let objevila expedice Sibiřské centrální botanické zahrady na kopci Arinkin nedaleko vesnice vzácný druh kosatce, kosatec Ludwigův, zapsaný v Červené knize. Místo jeho růstu na Arinkin Kurgan je jediné na Sibiři [7] .

Odkazy

• Internetový časopis "Treťjakovský okres dnes"

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 4 Počet obyvatel podle obcí k 1. lednu 2011, 2012, 2013 (včetně podle zúčtování) podle aktuálních účetních údajů
2. ↑ Sergejev, A. D. Tajemství pevností Altaj / A. D. Sergejev. - Barnaul: Altajský princ. nakladatelství, 1975. - str. 31
3. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 Obyvatelstvo ve venkovských sídlech k 1. lednu (podle evidence domácností) za rok 2010
4. ↑ VPN-2010. oblast Altaj
5. ↑ Systém "Tax Reference" (nepřístupný odkaz) . Získáno 15. prosince 2010. Archivováno z originálu 16. července 2015. (neurčitý) 
6. ↑ K. F. Ledebour. Cesta přes pohoří Altaj a podhůří Altaj / Ledebur K. F., Bunge A. A., Meyer K. A. Cesta přes pohoří Altaj a dzungarskou Kirgizskou step. - Novosibirsk, 1993.
7. ↑ Treťjakovský okres (nedostupný odkaz - historie ) . (neurčitý) 

Zdroje

• V. R. Krjučkov. Od narození jsme rolníci.
• Sergeev, A. D. Tajemství pevností Altaj / A. D. Sergeev. - Barnaul: Altajský princ. nakladatelství, 1975. - 80 s.
• P. S. Pallas „Cesta přes různé provincie ruského státu“