Švédský zákon o souhlasu ( švéd . Samtyckeslagen ) je novela švédského trestního zákoníku přijatá v roce 2018, podle níž je pohlavní styk bez výslovného souhlasu partnera považován za znásilnění . V zákoně se také objevuje nový termín „znásilnění z nedbalosti“ – v případě, že se partner, který si nesprávně vyložil signály druhého partnera, nezajistil, že účast na pohlavním styku byla dobrovolná. [1] [2]
Švédsko bylo desátou zemí v Evropě a první ve Skandinávii, která takový zákon zavedla. Uvedl švédský právní rámec do souladu s Istanbulskou úmluvou proti domácímu násilí z roku 2011. [3]
Jedná se o proaktivní zákon, jehož účelem není ani tak zvýšit počet trestů, ale snížit počet trestných činů změnou postoje společnosti k problematice násilí. [čtyři]
Consent Law Lag (2018:618) [5] je součástí oddílu 6 švédského trestního zákoníku „Trestné činy proti sexuální integritě a sexuální svobodě jednotlivce“. Definuje sankce za znásilnění, útok na sexuální integritu, sexuální vztahy s nezletilými, kuplířství atd. [6]
Podle ní je pohlavní styk nebo jiné srovnatelné jednání vůči osobě, jejíž účast na nich je nedobrovolná, definováno jako znásilnění . Dobrovolná účast musí být vyjádřena slovy, činy nebo jinak. Účast zároveň nelze považovat za dobrovolnou, pokud:
Takové jednání se trestá odnětím svobody na dva až šest let a za přitěžujících okolností (použití zvláštní krutosti a výhrůžek, nízký věk oběti, hromadné znásilnění atd.) - od pěti do deseti let. [6]
Zákon o souhlasu také zavádí nový pojem „znásilnění z nedbalosti“ ( švédsky oaktsam våldtäkt ) – násilné činy, při kterých osoba projevila lhostejnost k nedobrovolné účasti jiné osoby na sexuálním aktu (6 kap. 1a § BrB). Za znásilnění z nedbalosti hrozí trest odnětí svobody až na 4 roky. V předchozí verzi zákona bylo k odsouzení násilníka nutné prokázat, že trestný čin spáchal úmyslně. Nyní, když vstoupil v platnost zákon o souhlasu, je každý povinen dbát na to, aby účast partnera byla dobrovolná. Pokud by se tak nestalo, pokud si jeden z partnerů špatně vyložil signály toho druhého, pak nebude možné uniknout odpovědnosti jen z neznalosti. [1] [2]
Jiné sexuální akty proti osobě, jejíž účast je nedobrovolná, jsou definovány jako útok na sexuální integritu a lze za ně uložit až dva roky vězení. Za přitěžujících okolností - od šesti měsíců do šesti let (6 Kap. 2 § BrB).
Pohlavní styk s osobou mladší 15 let, jakož i s nezletilými od 15 let (je-li pachatelem jejich příbuzný, učitel, opatrovník nebo jiná odpovědná osoba) se rovná znásilnění a trestá se odnětím svobody od dvou do šesti let (při přitěžujících okolnostech od pěti do deseti let) (6 kap. 4 § BrB). Za porušení sexuální integrity osob mladších 15 let a mladistvých od 15 let (pokud je pachatelem osoba odpovědná ve vztahu k mladistvému) se zase trestá odnětím svobody až na dva roky ( a za přitěžujících okolností - až šest let) (6 Kap. 6 § BrB).
Zároveň pokud někdo, který nemá v úmyslu vstoupit do vztahu s nezletilým, projevil nedbalost a nepřesvědčil se, že partner dosáhl věku pohlavní dospělosti, pak také spadá pod tento zákon. (6 Cap. 13 § BrB)
Těm, kteří za úplatu usnadňují nebo ekonomicky těží z jiné osoby pohlavní styk, hrozí až čtyři roky vězení (za přitížených okolností dva až deset let). To platí i pro lidi, kteří pronajímají ubytování s vědomím, že bude sloužit k prostituci. (6 Cap. 12 § BrB)
Včasná podpora obětem sexuálních trestných činů je navíc zaručena zákonem a byly přiděleny finanční prostředky na vzdělávací kampaň mezi pedagogy a mládeží. [7] [3]
Švédská legislativa o sexuálních zločinech, a zejména o znásilnění, není založena na principu nátlaku (když trestným činem je použití násilí a aktivního odporu oběti), ale na principu počáteční dobrovolnosti sexu [4] [1] . „Sex by měl být dobrovolný. A pokud ne, tak je to postaveno mimo zákon,“ tak švédská vláda vysvětlila podstatu zákona o souhlasu [7] .
Zákony o nuceném znásilnění předpokládají, že osoba je k dispozici, dokud nezačne fyzicky vzdorovat. Kriminalita je určena přítomností fyzických zranění u oběti v důsledku jejího odporu [4] . Zároveň je známo, že nejčastější reakcí na sexuální napadení je otupělost. Například podle klinické studie provedené ve Švédsku v roce 2017 asi 70 % z 298 ženských obětí znásilnění během přepadení zažilo „nedobrovolnou paralýzu“ [8] [9] . Svědectví takových žen jsou orgány činnými v trestním řízení zpravidla zpracovávány s podezřením [4] .
Zákony o znásilnění založené na souhlasu, jako jsou zákony ve Švédsku, zase předpokládají, že osoba není k dispozici, dokud jasně neřekla ano. To znamená, že pokud vyvstanou otázky ohledně dobrovolné účasti, je to podezřelý, kdo bude muset vysvětlit, jak partner souhlas udělil [4] . Také, pokud někdo projeví úplnou pasivitu během pohlavního styku, aniž by projevil jakýkoli souhlas s účastí na něm, pak to zákon vykládá jako „ne“. [deset]
Z toho v žádném případě nevyplývá, že před sexem musí partneři podepsat účtenku nebo potvrdit souhlas prostřednictvím aplikace v mobilním telefonu [10] . Po celou dobu pohlavního styku je však nutné ověřovat souhlas partnera (slovem nebo činem) . A člověk, který vstoupil do intimního vztahu s člověkem, který z důvodu opilosti, kognitivní poruchy apod. není schopen vyjádřit souhlas, je ve velkém ohrožení. [čtyři]
Jedná se o proaktivní zákon, jehož smyslem je změnit postoj společnosti, a tím snížit počet trestných činů [4] . Tuto potřebu dokládají výsledky sociologického průzkumu Úřadu pro odškodňování a podporu obětí trestných činů ( Švéd. Brottsoffermyndigheten ) v roce 2018, po přijetí novel trestního zákoníku: např. mezi věkovou skupinou 18 let -25 let, 90% dívek podpořilo zákon o souhlasu a 62% chlapů. Zároveň neměli společné chápání pojmu „souhlas se sexem“ – např. 17 % chlapů (a pouze 7 % dívek) považovalo souhlas jít večer domů za souhlas se sex, 33 % chlapů věřilo, že pokud jsou vedle někoho nazí - něco, pak je to souhlas; přitom s tímto tvrzením souhlasilo pouze 16 % dívek. Flirtování považovalo za souhlas 9 % mladých lidí a pouze 3 % dívek. [11] [12]
Mezinárodní a švédské organizace pro lidská práva jako Amnesty International [3] , Fatta! [13] , MÄN [14] schválení zákona podpořili. Podle Amnesty International tento zákon „chrání právo na fyzickou integritu a sexuální svobodu každého a také znamená, že bude obviněno více případů znásilnění“. [3]
Švédská advokátní komora zase před přijetím zákona upozorňovala, že počet odsouzení nezvýší a nedobrovolný pohlavní styk bude stále obtížné prokázat. [3] Souhlas je totiž dán chováním partnera. Z tohoto důvodu mohou být soudy v pokušení zaměřit se při posuzování případů spíše na chování a činy oběti znásilnění než na činy pachatele. V důsledku toho bude oběti kladeno mnoho intimních otázek, a tím opět zasahovat do její sexuální integrity. A to prý odporuje duchu zákona, který by měl sexuální integritu chránit silněji. [1] [15] [16] Také podle některých právníků hrozí, že na lavici obžalovaných skončí nevinní lidé. [17]
V procesu aplikace zákona však byla hodnocení státních zástupců a advokátů spíše pozitivní. Nový zákon údajně „mění pravidla hry“, více incidentů bude považováno za znásilnění, což znamená, že bude vydáno více rozsudků. Tento zákon přesouvá veškerou odpovědnost na násilníka, což pomůže obětem násilí překonat pocity studu a viny, bojovat s viktimizací. [3] [18]
Je předčasné hodnotit, jak „zákon o souhlasu“ ovlivnil počet žádostí a soudních verdiktů. [3] Podle oficiálních statistik Státní rady pro prevenci kriminality ( švéd. Brottsförebyggande rådet, Brå ) v roce 2018, kdy vstoupil v platnost „zákon o souhlasu“, byli z 224 odsouzení za znásilnění odsouzeni k trestu odnětí svobody v r. 194 případů. V roce 2018 však nebyla pod článkem „znásilnění z nedbalosti“ uvedena ani jedna věta a pod článkem „porušení sexuální integrity z nedbalosti“ pouze jedna věta, za kterou byl pachatel odsouzen k trestu odnětí svobody. [19]
Za rok účinnosti zákona bylo podáno 84 obvinění, mezi nimiž bylo i znásilnění z nedbalosti. Ve 45 případech soudy prvního stupně uznaly obžalovaného vinným ze znásilnění. [dvacet]
Podle monitoringu Amnesty International, který sledoval 30 soudních řízení s využitím nové legislativy, jsou soudci po reformě z roku 2018 více nakloněni znásilnění jako závažnějšímu zločinu než dříve. Použití násilí, vyhrožování, oficiální postavení atd. skončilo přísnějšími tresty než dříve. [3]
První procesy s násilníky používajícími „zákon o souhlasu“ byly masivně medializovány [21] [22] . Významné bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu Švédska , který v červenci 2019 vydal první větu pod článkem „znásilnění z nedbalosti“. Žalobci obvinili 27letého muže z Västerbotten ze sexuálního vztahu se ženou, kterou poznal prostřednictvím sociálních sítí, bez jejího zjevného souhlasu. Obžalovaný tvrdil, že nepochopil, že družka, se kterou strávil noc, je proti komunikaci. V soudním rozhodnutí se zároveň uvádí, že se dívka „chovala pasivně a nedala jasně najevo, že souhlasí“. Soud muže poslal na dva roky a tři měsíce do vězení, včetně trestu za jiné sexuální delikty, kterých se dopustil dříve. [23] [24]
Dalším aspektem aplikace práva je výchovná práce. Vláda předložením návrhu zákona uložila Úřadu pro odškodňování a podporu obětí kriminality připravit informační materiály, online kurz, manuál pro pedagogy k vedení osvětové kampaně proti sexuálním trestným činům mezi mládeží a dospělými, kteří neustále pracují s mládeží. [7]
Organizace pro lidská práva, jako je Fatta! nadále pracovat na prosazování kultury souhlasu, aby každý pochopil, co je souhlas v praxi. [18] [25]