Záhir ( arabsky الظاهر - explicitně ) a batin ( arabsky الباطن - skrytý ) jsou dva základní pojmy arabsko-muslimské filozofie. Model zahir-batin slouží jako obecné teoretické paradigma. Lze je rozlišit v oblasti skutečné i verbální.
Slovo batin označuje význam, u věcí je samozřejmé představováno vnímanými vlastnostmi nebo událostmi, zahir je zvuková nebo grafická skořápka. Dva významy lze také považovat za explicitní a skryté. Mohou se navzájem podmiňovat a ospravedlňovat a ani jedno, ani druhé nemá výhradní status „pravdy“ (haqiqa). Ani zahir, ani batin by neměly být chápány jako pravost jedné věci izolovaně od druhé [1] .
V arabsko-muslimském myšlení existuje negativní postoj jak k Záhirům , kteří preferovali samozřejmost a nedovolili, aby byl přechod ke skrytému ve výkladech autoritativního Koránu a Sunny rovnocenný, tak k Batinitům . kteří věřili, že skrytou stránku lze považovat za hodnotnější ve srovnání se zřejmou. Zjevné může být spojeno s vnějším jako bytí na povrchu a skryté vždy implikuje projev a to se liší od „skrytého“ (hafiyy) nebo „skrytého“ (ghayb) jako nedostupného pro pohled nebo poznání, nedosažitelné [1 ] .
V teorii poznání explicitní nepotřebuje definice, je uchopeno přímo a slouží jako základ pro vysvětlení zbytku. V ismailismu je zvláště důležité uvažování o explicitním a skrytém uctívání, které se navzájem podmiňuje. Rysem ismailské metodologie poznání je identifikace skrytých struktur vesmíru explicitními. V Ibn Arabi , forma jako zřejmá věc je pevně protichůdná k jeho významu jako skrytý [1] . V islámské teologii záhir označuje otevřené, jasné a jednoznačné významy božských zjevení (nass), které nepotřebují alegorický výklad [2] .
Mezi krásná jména Alláha ( asma al-husna ) patří jména az-Zahir a al-Batin .