Ivanov, Ilja Michajlovič

Ilja Michajlovič Ivanov
Datum narození 10. srpna 1924( 1924-08-10 )
Místo narození Thorez
Datum úmrtí 7. srpna 1997 (72 let)( 1997-08-07 )
Místo smrti Thorez
Afiliace  SSSR
Bitvy/války Velká vlastenecká válka
Ocenění a ceny
Řád slávy, 1. třída Řád slávy II stupně Řád slávy III stupně Řád vlastenecké války 1. třídy

Ilja Michajlovič Ivanov ( 10. srpna 1924 - 7. srpna 1997 ) - sovětský voják, účastník Velké vlastenecké války , předák , velitel minometné posádky 1159. pěšího pluku, 351. pěší divize, 1. gardová armáda, držitel 4. ukrajinského frontu Řádu slávy (1944, 1945, 1951). Během válečných let byl čtyřikrát raněn, po léčbě se zpravidla dostal do nových jednotek, takže o mnoha svých vyznamenáních se dozvěděl až po válce.

Životopis

Narozen 10. srpna 1924 v rodině dělníka ve městě Torez (v té době - ​​Chistyakovo) v Doněcké oblasti , Ukrajinská SSR . Podle národnosti - ruská. Do školy nastoupil v roce 1933, kde studoval až do září 1941.

Jako středoškolský student byl v září 1941 mobilizován na pracovní frontu, aby postavil obranné stavby poblíž stanice Gaychur v Záporožské oblasti ( ukrajinská SSR ). Z pracovní fronty se vrátil do Chistyakova , které již bylo obsazeno nacistickými nájezdníky. Schovával se před deportací do Německa, zatímco žil s rodiči až do září 1943.

Po osvobození města Chistyakovo v září 1943 se dobrovolně přihlásil do armády, prošel měsíčním výcvikem ve studiu ručních zbraní (puška, kulomet, kulomet Maxim ) a dorazil s pochodovou rotou ke 14. brigádě 4. stalingradský mechanizovaný sbor.

Během jara 1944 se účastnil bojových akcí v hodnosti předáka kulometné roty u 902. pěšího pluku 248. pěší divize. První Řád slávy 3. stupně (rozkaz č. 484873 ze dne 16. dubna 1944) obdržel za nezištné činy v bitvě 11. března 1944 u obce Koshara (Berislavskij okres Chersonské oblasti Ukrajinské SSR), když z vlastní iniciativy vykulil kulomet Maxim do otevřené pozice a zmařil německý útok boční palbou. Byl zraněn a po bitvě poslán do nemocnice, tehdy ještě nevěděl, že byl předán k udělení Řádu slávy.

Po zotavení byl poslán k 1159. pěšímu pluku 351. pěší divize, kde bojoval až do vítězství jako posádka minometů .

Podruhé byl vyznamenán Řádem slávy 3. stupně za bitvu u obce Stretava (22 km východně od města Treishov, Slovensko) 25. listopadu 1944. Posádka minometu pod jeho velením se vyznamenala v potlačování německých palebných bodů, které se snažily bránit postupu sovětské pěchoty přes vodní hranici. Seržant Ivanov byl znovu zraněn, ale z bitvy se nestáhl.

Po ošetření byl poslán do staré části a znovu se osvědčil v bojích v Československu u obce Mokrantse 9. ledna 1945, kdy přesnou palbou z minometů zničil nejméně 12 nepřátelských vojáků. O něco později, 12. ledna 1945, byl západně od obce Brdo opět zraněn, ale nadále plnil své povinnosti. V důsledku toho byl rozkazem z 8. května 1945 č. 19194 předák Ivanov Ilja Michajlovič vyznamenán Řádem slávy 2. stupně.

Po konečném vítězství v červnu 1945 se zúčastnil přehlídky na Rudém náměstí a v témže roce byl demobilizován (22.11.1945) z ozbrojených sil Sovětského svazu. Když mu byly uděleny tři Řády slávy, nebyl to úplný kavalír. Situaci napravil Dekret prezidia Nejvyššího sovětu SSSR z 20. prosince 1951, v pořadí opětovného udělení byl Ivanov Ilja Michajlovič vyznamenán Řádem slávy 1. stupně (č. 2301).

Před odchodem do důchodu působil jako učitel ve městě Torez, Doněcká oblast, zemřel 7. srpna 1997.

Paměť

Ocenění

Za vojenské a pracovní úspěchy byl oceněn:

Poznámky

Odkazy