Infixová notace je forma zápisu matematických a logických vzorců , ve kterých jsou operátory zapsány infixovým stylem mezi operandy , na které působí (například 2 + 2). Úloha analýzy výrazů zapsaných v této podobě je pro počítač obtížnější ve srovnání s prefixem (tedy + 2 2) nebo postfixem (2 2 + ). Tato notace se však používá ve většině programovacích jazyků jako přirozenější pro člověka.
V infixové notaci, na rozdíl od prefixové a postfixové notace, určují závorky obklopující skupiny operandů a operátorů pořadí, ve kterém budou operace prováděny. Při absenci závorek se operace provádějí podle pravidel přednosti operátorů .
Infixová notace se může lišit od funkční , kde název funkce popisuje nějaký druh operace a její argumenty jsou operandy. Příkladem funkčního zápisu by bylo S(1,3) , kde funkce S znamená operaci sčítání: S(1,3) = 1+3 = 4 .