Kozácké jednotky Rudé armády

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 29. října 2021; kontroly vyžadují 5 úprav .

Kozácké jednotky Rudé armády  - vojenské jednotky pozemních ozbrojených sil RSFSR (1918-1922) a SSSR (1922-1955), vytvořené z kozáků .

Historie

1918-1922

Během občanské války se většina kozáků postavila proti sovětskému režimu . Kozácké oblasti se staly páteří bílého hnutí . Největšími protibolševickými ozbrojenými formacemi kozáků byly Donská armáda na jihu Ruska, Orenburgská a Uralská armáda na východě. [jeden]

Po skončení občanské války byly kozácké jednotky rozpuštěny, protože se z větší části postavily na stranu bílého hnutí . Kozácké obyvatelstvo bylo vystaveno masovým represím během „nemilosrdného masového teroru“ [2] , zahájeného směrnicemi ÚV z ledna 1919 , podepsanými předsedou organizačního byra Ústředního výboru Ya. M. Sverdlovem . Masový teror byl prováděn zejména ve vztahu ke špičkám kozáků [3] a kozáků, „kteří se přímo či nepřímo podíleli na boji proti sovětské moci“ [4] jejich úplným vyhlazením [2] [ 4] . Implementace této směrnice však byla již 16. března 1919 pozastavena rozhodnutím pléna ÚV RCP (b) za účasti V. Lenina na žádost G. Ya .

V Rudé armádě

Ve stejné době část kozáků sloužila v Rudé armádě . V občanské válce na její straně bojovalo ne více než 20 procent všech kozáků. [6]

Červení kozáci :

1922-1955

Po občanské válce nebyli do Rudé armády povoláni zástupci „vykořisťujících tříd“ , mezi které patřili i kozáci. V roce 1936 byla povolena branná povinnost kozáků a v roce 1939 byla zrušena omezení branné povinnosti na třídním základě, nicméně nadále zůstala omezení pro přijímání na vojenské školy.

Výnosem Ústředního výkonného výboru SSSR ze dne 20. dubna 1936 byla zrušena omezení služby kozáků v oddílech Rudé armády. [7]

V souladu s rozkazem lidového komisaře obrany K. E. Vorošilova č. 67 ze dne 23. dubna 1936 obdržely některé jezdecké divize statut kozáků a 15. května 1936 :

  • 10. územní jezdecká divize Severního Kavkazu byla přejmenována na 10. Terek-Stavropolskou územní kozáckou divizi,
  • 12. územní jezdecká divize dislokovaná na Kubáni byla přejmenována na 12. Kubanská územní kozácká divize,
  • 4. jízdní leningradská divize rudého praporu pojmenovaná po soudruhu Vorošilovovi byla přejmenována na 4. donskou kozáckou divizi rudého praporu pojmenovaná po K. E. Vorošilovovi,
  • 6. jezdecká divize rudého praporu Čongarskaja pojmenovaná po soudruhovi Budyonnym byla přejmenována na 6. kozáckou divizi rudého praporu Kuban-Terek. S. M. Budyonny.

Na Donu byla také zformována 13. donská územní kozácká divize a kubánští kozáci sloužili jako součást 72. jezdecké divize , 9. plastunská střelecká divize , 17. kozácký jezdecký sbor (později přejmenovaný na 4. gardový kubánský jezdecký sbor ), orenburští kozáci sloužil v 11. (89.), dále 8. gardovém Rivne řádu Lenina, Řádu Suvorovovy kozácké jezdecké divize a kozácké domobrany v Čeljabinsku .

Zvláštním aktem bylo obnoveno nošení dříve zakázané kozácké uniformy [8] . Kozáckým jednotkám veleli N. Ja . _ _ _ _ _ _ _ , Ja . S. Sharaburko , I. P. Kaljužnyj , P. Ja. Strepukhov , M. I. Suržikov a další.

V roce 1936 byla schválena uniforma pro kozácké jednotky. V této podobě chodili kozáci na Victory Parade 24. června 1945 . První přehlídka v Rudé armádě za účasti kozáckých jednotek se měla konat 1. května 1936 . Z různých důvodů však byla účast na vojenské přehlídce kozáků zrušena. Teprve 1. května 1937 se kozácké jednotky jako součást Rudé armády po mnoha letech státního odmítání vydaly na vojenskou přehlídku po Rudém náměstí . Speciální kozácká uniforma byla zrušena rozkazem lidového komisaře obrany SSSR č. 005 ze dne 1. února 1941 .

Od 13. února 1937 měly kozácké oddíly toto složení:

  • 4. donský kozácký řád Lenina Rudý prapor Řád divize Rudé hvězdy pojmenovaný po soudruhu Vorošilovovi
    • 19. jezdecký pluk rudého praporu Manych, od 13. 2. 37 - 19. pluk rudého praporu donských kozáků Manych
    • 20. jezdecký pluk Salského červeného praporu, od 13.02.37 - 20. pluk donského kozáka Salského červeného praporu
    • 21. jezdecký dono-stavropolský pluk, od 13.02.37 - 21. donský kozácký dono-stavropolský pluk
    • 23. jízdní stalingradský pluk, od 13.2.37 - 23. donský kozácký stalingradský pluk
    • 4. mechanizovaný pluk, od 13. 2. 37 - 4. donský kozácký mechanizovaný pluk
    • 4. koňský dělostřelecký pluk, od 13.02.37 - 4. donský kozácký dělostřelecký pluk
    • 4. samostatná komunikační letka, od 13. 2. 37 - 4. samostatná komunikační letka donských kozáků
    • 4. samostatná ženijní eskadra, od 13.02.37 - 4. donská kozácká samostatná ženijní eskadrona
  • 6. Kuban-Terek kozácký Čongar Řád Lenina Rudého praporu Řád divize Rudé hvězdy pojmenovaný po soudruhovi Budyonnym
    • 31. jezdecký pluk Bělorečenskij, od 13.02.37 - 31. kubánský kozácký pluk Bělorečenskij
    • 32. jezdecký pluk Beloglinskij, od 13.02.37 - 32. kubánský kozácký pluk Beloglinskij
    • 33. jezdecký pluk Sever-Don, od 13.02.37 - 33. Kubánský kozácký pluk Sever-Don
    • 34. jízdní Rostovský pluk, od 13. 2. 37 - 34. Kubánský kozácký Rostovský pluk
    • 6. mechanizovaný pluk, od 13. 2. 37 - 6. kubánský kozácký mechanizovaný pluk
    • 6. koňský dělostřelecký pluk, od 13. 2. 37 - 6. kubáňský kozácký koňský dělostřelecký pluk
    • 6. samostatná komunikační letka, od 13. 2. 37 - 6. kubánská kozácká samostatná komunikační letka
    • 6. samostatná ženijní eskadra, od 13.02.37 - 6. kubáňská kozácká samostatná ženijní eskadrona
  • 10. kozácká divize Terek-Stavropol
    • 68. jezdecký krasnokumský pluk, od 13.02.37 - 68. stavropolský kozácký krasokumský pluk, od 5.6.37 - 68. stavropolský kozácký pluk
    • 77. buzulucký jezdecký pluk, od 13. 2. 37 - 77. terekský kozácký buzulucký pluk
    • 78. jezdecký pluk, od 13. 2. 37 - 78. terekský kozácký nevinnomysský jezdecký pluk
    • 89. Pjatigorský jezdecký pluk pojmenovaný po V.V. Kuibyševovi, od 13.02.37 - 89. Terek kozácký Pjatigorský pluk pojmenovaný po V.V. Kujbyševovi
    • 10. koňský dělostřelecký pluk, od 13.02.37 - 10. kozácký koňský dělostřelecký pluk Terek
    • 10. mechanizovaný pluk, od 13.02.37 - 10. terekský kozácký mechanizovaný pluk
    • 10. samostatná ženijní eskadrona, od 13.02.37 - 10. terekská kozácká samostatná ženijní eskadrona
    • 10. samostatná komunikační letka, od 13.02.37 - 10. Terekská kozácká samostatná komunikační letka
  • 12. Kubáňská kozácká divize
    • 54. jízdní pluk, od 13. 2. 37 - 54. kubánský kozácký pluk
    • 67. kavkazský jezdecký pluk, od 13. 2. 37 - 67. kubáňský kozácký kavkazský pluk
    • 69. jízdní umanský pluk rudého praporu, od 13. 2. 37 - 69. kubáňský kozácký umanský pluk rudého praporu
    • 88. jízdní armavirský pluk, od 13.02.37 - 88. kubánský kozácký armavirský pluk
    • 12. mechanizovaný pluk
    • 12. jízdní dělostřelecký pluk
    • 12. samostatná sapérská letka
    • 12. samostatná komunikační letka
  • 13. donská kozácká divize
    • 76. donský kozácký pluk rudého praporu. Soudruh Budyonny
    • 123. donský kozácký pluk
    • 124. donský kozácký pluk
    • 125. donský kozácký pluk
    • 13. donský kozácký mechanizovaný pluk
    • 13. dělostřelecký pluk donského kozáckého jezdectva
    • 13. donská kozácká samostatná komunikační eskadra
    • 13. donská kozácká samostatná sapérská eskadra
Velká vlastenecká válka

Se začátkem Velké vlastenecké války se kozácké jednotky, jak pravidelné, jako součást Rudé armády, tak dobrovolníci, aktivně účastnily nepřátelských akcí proti německým jednotkám. Nově vzniklé kozácké jednotky, dobrovolné stovky kozáků, byly ve většině případů špatně vyzbrojené, k oddílům zpravidla přicházeli kozáci s ostrými zbraněmi a kolchozními koňmi. Takové jednotky vznikly na podzim roku 1941 po vzoru zkušeností z první světové války , pro kterou se jim lidově říkalo „Divoké divize“.

Od roku 1943 byly sjednoceny kozácké jezdecké oddíly a tankové jednotky, v souvislosti s nimiž vznikaly jezdecko-mechanizované skupiny. K organizaci rychlého přesunu se ve větší míře využívali koně, do bitvy byli kozáci zapojeni jako pěchota. Z kozáků Kuban a Terek vznikly také oddíly Plastun. Z kozáků získalo 262 jezdců titul Hrdina Sovětského svazu , 7 jezdeckých sborů a 17 jezdeckých divizí gardové hodnosti. [osm]

Po válce

Na konci války měla Rudá armáda 7 gardových jezdeckých sborů a 1 „jednoduchý“ jezdecký sbor. Dva z nich byli kozáci – 4. gardový kavalerický kubánský kozácký sbor a 5. gardový jezdecký donský kozácký sbor :

4. gardová jízda Kubáňský kozácký řád Lenina Rudý prapor Řád Suvorova a Kutuzovova sboru

9. gardová jezdecká kozácká jednotka Kuban-Baranoviči, dvakrát rudý prapor, divize Suvorova, Kutuzova a Bogdana Chmelnického :

  • 30. gardová jízda Kubáňský kozák Slonim Řád rudého praporu pluku Alexandra Něvského;
  • 32. gardová jízda Kubáňský kozák Slonim Řád rudého praporu pluku Alexandra Něvského;
  • 34. gardová jízda Kubáňský kozácký pluk Slonim Rudého praporu;
  • 181. gardový dělostřelecký a minometný Slonim Řád Bogdana Chmelnického pluku;
  • 151. tankový Slonim Řád Bogdana Chmelnického pluku.

10. gardová jezdecká kozácká kubáňsko-slutská Řád rudého praporu Suvorova, Kutuzova a Bogdana Chmelnického divize :

  • 36. gardová jízda Kubáňský kozák Baranoviči Řád rudého praporu Suvorova a pluku Alexandra Něvského;
  • 40. gardová jízda Kubáňský kozák Baranoviči Rudý prapor řády Kutuzova a pluku Alexandra Něvského;
  • 42. gardová jízda Kubáňský kozák Baranoviči Řád rudého praporu Suvorova a pluku Bogdana Chmelnického;
  • 183. gardové dělostřelectvo a minomet Baranoviči Řád rudého praporu Kutuzova a pluku Alexandra Něvského;
  • 128. tankový Baranoviči Řád rudého praporu pluku Alexandra Něvského.

30. jízdní Novobugskaja Řád Lenina Rudého praporu Řády Suvorova a Kutuzovovy divize:

  • 127. jezdecký Brestský řád Kutuzova a Bogdan Khmelnitsky Regiment;
  • 133. jízdní řády Rudého praporu pluku Suvorova a Alexandra Něvského;
  • 138. jízdní debrecínský pluk rudého praporu;
  • 1675. dělostřelecké a minometné rozkazy pluku Kutuzova a Bogdana Chmelnického;
  • 134. tankový řád pluku Bohdana Chmelnického.

Části těla:

  • 1815. samohybné dělostřelectvo Brest Řád rudého praporu pluku Bohdana Chmelnického;
  • 152. gardové protitankové dělostřelectvo Razdelninsky Dvakrát rudý prapor Řád Suvorova a Kutuzovova pluku;
  • 4. samostatný gardový protitankový torpédoborec Razdelninsky Řád rudého praporu divize Alexandra Něvského;
  • 68. samostatný gardový minomet Odessa Řád rudého praporu divize Alexandra Něvského;
  • 12. gardový minomet Razdelninsky Rudý prapor Řád Kutuzovova pluku;
  • 255. protiletadlové dělostřelectvo Oděsa Řád rudého praporu Kutuzova a pluku Rudé hvězdy;
  • 27. samostatný gardový Oděský řád rudého praporu divize Rudá hvězda.
5. gardová kavalérie Don Cossack Budapešť Red Banner Corps

11. gardový jezdecký kozák Don Volnovakha Řád rudého praporu divize Bogdana Chmelnického :

  • 37. gardová jízda Don Cossack Debrecín Řád rudého praporu pluku Bogdana Chmelnického;
  • 39. gardová jízda Don Cossack Regiment Rudého praporu;
  • 41. gardová jízda Donské kozácké řády Suvorova a pluk Bogdana Chmelnického;
  • 182. gardový dělostřelecký a minometný pluk Debrecín;
  • 71. tankový debrecínský pluk;
  • 47. samostatný gardový protiletadlový dělostřelecký prapor;
  • 13. samostatná gardová sapérská letka;
  • 11. samostatná gardová komunikační letka;
  • 9. samostatná gardová letka chemické ochrany;
  • 11. samostatná gardová průzkumná squadrona;
  • 8. samostatná zdravotnická letka.

12. gardový jezdecký kozák Don Korsunskaya Řád rudého praporu Kutuzovovy divize :

  • 43. gardová jízda Don Cossack Debrecín Řád Bogdana Chmelnického pluku;
  • 45. gardová jízda Donského kozáckého řádu Rudého praporu pluku Bogdana Chmelnického;
  • 47. gardová kavalérie Donský kozácký řád Bogdana Chmelnického pluku;
  • 184. gardový dělostřelecký a minometný pluk Debrecín;
  • 54. tankový pluk;
  • 50. samostatný gardový protiletadlový dělostřelecký prapor;
  • 9. samostatná gardová sapérská letka;
  • 12. samostatná gardová komunikační letka;
  • 12. samostatná strážní letka chemické ochrany;
  • 12. samostatná gardová průzkumná letka;
  • 15. samostatná zdravotnická letka.

63. jezdecká divize Korsun Red Banner:

  • 214. jízdní řád Bogdana Chmelnického pluku;
  • 220. jízdní debrecínský pluk;
  • 223. jízdní řád pluku Bohdana Chmelnického;
  • 1684. dělostřelecký a minometný debrecínský pluk;
  • 68. tankový řád Bogdana Chmelnického pluku;
  • 502. protiletadlový dělostřelecký prapor;
  • 12. samostatná ženijní eskadra;
  • 47. samostatná komunikační letka;
  • 63. samostatná letka chemické ochrany;
  • 46. ​​lékařská letka.

Části těla:

  • 1896. samohybné dělostřelectvo Korsun Řád rudého praporu pluku Alexandra Něvského;
  • 150. gardové protitankové dělostřelectvo Korsun Rudý prapor řády Kutuzova a pluku Bogdana Chmelnického;
  • 5. samostatný gardový stíhací protitankový řád divize Rudá hvězda;
  • 72. samostatný gardový minometný řád divize Bogdana Chmelnického;
  • 9. gardový minomet Debrecín Řád Alexandra Něvského pluku;
  • 585. protiletadlové dělostřelectvo Debrecín Řád Kutuzovova pluku;
  • 4. samostatný gardový řád komunikační divize Rudé hvězdy;
  • 196. prapor motorové dopravy.

V létě 1946 byly všechny jezdecké sbory reorganizovány na jezdecké oddíly se stejnými počty a do konce léta tohoto roku zůstali v kavalérii:

V říjnu 1954 byla 5. gardová kozácká jezdecká divize nařízením generálního štábu ozbrojených sil SSSR ze dne 6. října 1954 č. Org / 2/67809 reorganizována na 18. gardovou těžkou tankovou divizi. A rozkazem ministra obrany SSSR ze dne 11. ledna 1965 č. 003 byla 18. gardová těžká tanková divize přejmenována na 5. gardovou tankovou divizi.

V září 1955 byla rozpuštěna 4. gardová jízdní divize.

Jednotlivci

Mezi známým vojenským personálem bylo také mnoho jednotlivých kozáků, kteří bojovali a vynikali nikoli v kozácké kavalérii nebo v jednotkách plastun, ale v celé sovětské armádě. Mezi nimi:

Viz také

  • Sovětská kavalérie během občanské války
  • Jízdní divize SSSR během Velké vlastenecké války

Kozácké jednotky nacistického Německa :

Poznámky

  1. ↑ D. A. Safonov - KOZÁCI V OBČANSKÉ VÁLCE: MEZI ČERVENÝMI A BÍLÝMI . Získáno 21. dubna 2014. Archivováno z originálu 27. března 2014.
  2. ↑ 1 2 Sverdlov Ya. M. Oběžník Ústředního výboru RCP (b) ze dne 24. 1. 1919 - TsGASA. - F. 60/100. - Ed. hřbet 10 °C. - L. 151−153. - zmíněno. a cit. od Aruťunova A. A. Leninův spis bez reshushi. Dokumenty. Data. Důkaz - M. : "Veche", 1999. - 656 s. - ISBN 5-7838-0530-0 , uvedení zdroje - tamtéž: Poznámka 808.
  3. ↑ Sverdlov Ya. M. „Všem odpovědným soudruhům pracujícím v kozáckých oblastech“ ze dne 23.1.1919 - zmíněno. a cit. od A. A. Arutyunova , viz výše.
  4. ↑ 1 2 Směrnice Revoluční vojenské rady 8. armády č. 1522 ze dne 17.3.1919. - cit. podle Ivanova S. Tragédie kozáků // Noviny "Speciální jednotky Ruska", srpen 2007. - č. 8 (131). Archivováno 6. března 2012 na Wayback Machine
  5. ↑ Yu.Fedorovský. Historie jihoruských kozáků. Lugansk, 2016.
  6. ↑ Občanská válka v Malodelskaja . Získáno 21. dubna 2014. Archivováno z originálu 22. dubna 2014.
  7. ↑ Usnesení Ústředního výkonného výboru SSSR z 20. dubna 1936 „O odstranění omezení služby v Rudé armádě od kozáků“
  8. ↑ 1 2 Maslovskij V.P. Kozáci ve Velké vlastenecké válce (nepřístupný odkaz) . // Webové stránky "Kazachiy Stan" (4. října 2001). Archivováno z originálu 21. února 2005. 

Odkazy