Kalčenko, Nikolaj Karpovič

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 9. května 2010; kontroly vyžadují 33 úprav .
Nikolaj Karpovič Kalčenko
Datum narození 10. června 1925( 1925-06-10 )
Datum úmrtí 1. června 1995( 1995-06-01 )
Země
obsazení opravář
Ocenění a ceny
Leninův řád Řád Říjnové revoluce Řád vlastenecké války 1. třídy
Řád slávy, 1. třída Řád slávy II stupně Řád slávy III stupně
Medaile „Za odvahu“ (SSSR) Medaile „Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce v letech 1941-1945“
ZS RSFSR.jpg

Nikolaj Karpovič Kalčenko (10. června 1925, Rostovská oblast - 1. června 1995) - sovětský voják, účastník Velké vlastenecké války , řádný držitel Řádu slávy , velitel pěší průzkumné čety 101. pěšího pluku, mladší seržant .

Životopis

Narozen 10. června 1925 v obci Aleksandrovka, okres Azov, Rostovský kraj. Po ukončení školy pracoval jako traktorista. Po smrti svého otce v roce 1941 se začal dobrovolně hlásit na frontu.

V březnu 1942 se N. K. Kalchenko stal kadetem 10. výcvikového střeleckého pluku - byl vycvičen jako velitel pušky. V květnu 1943 dokončil studia a byl převelen k 236. záložnímu střeleckému oddílu. V únoru 1944 se Kalchenko N.K. stal účastníkem bojových akcí jako asistent velitele čety 101. střeleckého pluku.

Již v první bitvě u Kovelu si vysloužil medaili „Za odvahu“ .

... Pluk, ve kterém Kalčenko sloužil, se úspěšně přesunul na západ a jako první dosáhl vysokovodní Visly . Němci, opevnění na protějším břehu, věřili v nedobytnost svých pozic. Ale zuřivá nenávist našich bojovníků k nacistům, znásobená odvahou, odvahou a hrdinstvím v boji proti nim, drtila všechny překážky na cestě k úplnému vítězství.

Osmnáct nejodvážnějších dostalo bojovou misi: v noci překročit řeku, uchytit se na břehu a vydržet tam, dokud se jednotky nepřiblíží. Vyzbrojeni třemi těžkými a pěti lehkými kulomety, granáty a kulomety, průzkumníci pod velením Nikolaje Kalčenka na křehkých člunech tiše a neznatelně překročili Vislu, zakopanou na břehu.

Ráno Němci objevili odvážlivce, vrhli se do protiútoku, ale silnou palbou byli zahnáni zpět. Útoky neustaly až do večera. A pokaždé, když se nacisté stáhli a na bojišti zanechali desítky mrtvých a raněných. Když se nad Vislou setmělo, Kalčenko se zeptal: "Kdo je se mnou na průzkumu?" Všichni chtěli jít s velitelem, ale seržant vzal jen dva - Sergeje Kryse a Georgyho Karpova. Výlet byl úspěšný: německé tanky se ukryly v prohlubni obklopené stromy. Kalčenko okamžitě vyslal jednoho z průzkumníků, aby to oznámil velitelství pluku. Následujícího dne Němci zahájili šestnáct zuřivých útoků proti hrstce sovětských bojovníků. Dokonce se pokusili použít tanky. Ale plukovní dělostřelectvo, které znalo souřadnice umístění obrněných vozidel, jim zablokovalo cestu svou silnou palbou. V důsledku dvoudenní bitvy bylo zabito více než sto nacistů. Naše ztráta je 5 zraněných. Večer se přiblížil pěší prapor a poté zbytek jednotek pluku překročil Vislu. Za tento čin obdrželo všech 18 statečných mužů vládní vyznamenání. Odvaha a statečnost Nikolaje Kalčenka byla oceněna Řádem slávy III .

Pluk stál na Visle několik měsíců. Nikolai šel více než jednou na průzkum. Jakmile bojovníci dostali úkol, spolu s pomocným velitelem čety seržantem Kalchenkem pronikli za nepřátelské linie a na křižovatce obrany dvou německých praporů začali sledovat „jazyk“. Nemuseli jsme čekat dlouho. Téměř poblíž zazněl výstřel a na černém nebi visela raketa.

Kalčenko si všiml umístění raketoplánu a zašeptal bojovníkům: - Dokud se nerozhlédnete - musíte vzít... Nacistický muž byl v rukou sovětských zpravodajských důstojníků. V této době byli nacisté znepokojeni a začali střílet. - Vystoupit! - rozkázal - vojáci Kalčenko - budu krýt. A hlavní palbu vzal na sebe.

Za vynikající pátrání a dopadení vězně byl Nikolaj Kalčenko vyznamenán Řádem slávy II .

Počátkem roku 1945 naše jednotky prolomily německou obranu na Visle a po zahájení rychlé ofenzívy dosáhly Odry v oblasti Frankfurtu, hlavní nepřátelské pevnosti. Velitel pluku nařídil zvědům, aby překročili Odru , pronikli za nepřátelské linie a rozhodnými akcemi zablokovali jeho únikové cesty. Krátký rozkaz: "Na člunech!" - a zvědové se vrhli na protější břeh. Ale uprostřed toku široké plné řeky jim cestu zablokovala minometná palba. Jedna loď se převrátila, pak druhá. Ke břehu jsme se dostali plaváním. A když vyšli z ledové vody, okamžitě se dali do boje. - Zarýt! - nařídil četař Kalčenko, který nahradil zraněného velitele čety. Nacisté se zuřivě tlačili ze všech stran. Bylo jich podstatně více než sovětských vojáků, ale nikdy nedokázali ovládnout své postavení. Zvědové bojovali několik dní, ale neopustili předmostí. Seržant Kalchenko byl vážně zraněn. A v nemocnici se dozvěděl dobrou zprávu: Vlast mu udělila Řád slávy 1. stupně .

Vítězství potkalo Nikolaje Karpoviče ve Frankfurtu nad Mohanem .

Během válečných let byl Kalchenko N.K. třikrát zraněn (jednou do pravé ruky (17. srpna 1944) a dvakrát do levé (27. listopadu a 15. února) ruky.).

Jeho vojenské zásluhy byly oceněny Řádem slávy tří stupňů, Řádem vlastenecké války 1. stupně, medailí „Za odvahu“, „Za vítězství nad Německem“.

V prosinci 1945 byl demobilizován mladší seržant Kalchenko N.K. na základě výnosu prezidia Nejvyššího sovětu SSR z 25. září 1945.

Po vítězství se N.K. Kalchenko vrátil do svého rodného JZD. Poté se podílel na obnově závodu Rostselmash , výstavbě lodního kanálu Volha-Don .

Od října 1953 působil v Bataysku v systému venkovského stavitelství. Za šokující práci byl vyznamenán Řádem Lenina a Říjnové revoluce , od roku 1964 má čestný titul " Ctěný stavitel RSFSR ", navíc mu patří velké díky (plnili sešit Nikolaje Karpoviče).

Nikolaj Karpovič Kalčenko zemřel 1. června 1995.

Ocenění

Řád slávy II. stupně (23.3.1945)

Řád slávy III. stupně (24.10.1944)

Řád slávy III. stupně (4.12.1944)

Medaile "Za odvahu" (19.7.1944)

Paměť

Literatura

Plní kavalíři Řádu slávy. Rostov na Donu, 2014, s. 72-75.

Děkuji, vojáku. Rostov na Donu, 1967, s. 156-158.

Hrdinové SSSR a jejich činy // Vpřed. Bataysk. 6. května 2015 str. 6-7.

Odkazy