Gunner Jaburek ( česky Kanonýr Jabůrek ), také Statečný kanonýr Jaburek ( česky Udatný rek kanonýr Jabůrek ) nebo Tam u Králova u Hradce ( česky Tam u Králového Hradce ) je česká satirická píseň neznámého autora, poprvé vydaná v roce 1884 pod titul „Statečný střelec Yaburek. Krátká píseň zveřejněná pro poučení všech mladých mužů, civilistů a vojáků “ Široce známý díky zmínce v románu Jaroslava Haška „ Dobrodružství dobrého vojáka Švejka “.
Formou se píseň blíží žánru kramářských písní ( česky kramářská píseň ), které se běžně hrály na jarmarcích pro pobavení veřejnosti a jsou známé již od 16. století. Kramářovy písně jsou významným fenoménem českého folklóru. Taková píseň obsahuje nějaký poučný, tragický nebo vtipný příběh. Současně se zpěvem herci ukazovali tento příběh ve svých tvářích.
Obsahem písně je parodický popis fantastického činu rakouského dělostřelce Franze Jaburka v bitvě u Sadova v roce 1866: palbou ze svého děla zničí celý nepřátelský pluk. Yaburek pokračuje v boji navzdory skutečnosti, že pod nepřátelskou palbou přijde o ruku, pak o nohu a pak o hlavu; Hlava statečného muže valící se kolem generála naříká, že nemůže salutovat. Jen roj kulek, které se zaryly do měkkého místa, přiměje Yaburka uprchnout z bojiště spolu s jeho dělem (Prušáci porazili Rakušany u Sadova). Kaiser upřednostňuje hrdinu se vznešenou důstojností a předponou „von“ před příjmením. Píseň končí sžíravou pasáží: „Stvoř mu, Pane, věčnou slávu, má „zázemí“, ale hlavu nemá. Ale to nic, máme tu spoustu bezhlavých “pozadí” ( česky Děj mu Pán Bůh věčnou slávu, "von" má, ale nemá hlavu; / Nedělá si z toho nic, bezhlavých "von" je prej víc ).
Publikovaný text písně má 17 slok; různí účinkující přidali své verše s barevnými detaily bitvy, takže jejich celkový počet nelze spočítat.
Pravděpodobným prototypem střelce Yaburka je rakouský ohňostroj Yaburek, účastník bitvy u ostrova Lissa (Vis) téhož roku 1866; říká se, že zahnal italské lodě pryč z ostrova střelbou dvojitých náloží.
Kanonické texty s meziřádkovým překladem| jeden. | jeden. | |
| Tam u Králového Hradce | Jako Králové u Hradce | |
| litálie tam koule prudce | Kulky s jádry létaly tlusté | |
| z kanonů a flinticek | Ze zbraní a pušek | |
| do ubohých lidiček, | Ano, chudáci. | |
| Refrén za každou slovo. | Refrén (po každém verši) | |
| A u canonu stal | Stál u děla | |
| a pořád ládo-ládo-ládo-ládo- | a dělové svítání-úsvit-úsvit-úsvit- | |
| z canonu oceli | Stál u děla | |
| a furt jen ladoval. | A rychle nabité. | |
| 2. | ||
| Kmáni, šarže, oficiri, | Vojáci, poddůstojníci, důstojníci, | |
| kobyly i kanonyri, | Koně a střelci | |
| po zemi se valeji, | leží na zemi, | |
| rany je moc paleji. | Jejich rány hodně bolí. | |
| 3. | ||
| Vzdor hroznemu dešti kulek | Proti hrozivému dešti mušlí | |
| feuerwerker Franz Jaburek | Ohňostroj Franz Jaburek | |
| s luntem u canonu stál | Stál s knotem u děla | |
| a panvičku pukoval. | A vyčistil žehličku. | |
| čtyři. | ||
| Vytrel ho po každé raně | Po každém výstřelu vyčistil hlaveň | |
| a už zase líska na ně | A znovu v něm zabodoval | |
| dvoucentové kulicky | Koloboky za dva haléře | |
| na ubohé Prajzicky. | Pro chudé Prusy. | |
| 5. | ||
| Po každém vždy vypalení | Po každé salvě | |
| slyset bylo nadaváni, | Bylo slyšet napomenutí: | |
| Jaburku ty raubiri, | "Ach, Yaburek, darebáku, | |
| hele, jak na nas miri. | Podívejte se, jak na nás míří!" | |
| 6. | ||
| Když to slyšel pan jeneral, | Slyšel jsem toho pána generála | |
| vina připíti mu hned dal, | A zachází s Yaburkem vínem, | |
| řka: můj milý Jaburku, | Říká: "Můj drahý Yaburek, | |
| zde máš moji kutorku. | pij z mé sklenice!" | |
| 7. | ||
| Jaburek nelíz ani kapky | Yaburek nevypil ani kapku | |
| řka: nedělaj si ouslapky | Se slovy: „Neboj se | |
| ze me pane jeneral | O mně, pane generále, | |
| a nechaj mne střílet dal. | nech mě střílet dál" | |
| osm. | ||
| A už střilel jako blázen, | A vystřelil jako blázen | |
| Prajzi měli horkou lázeň, | Dal Prusům horkou koupel - | |
| celý rozbil pluk, | Zničil celý pluk | |
| Jaburek, deset saprment. | Yaburek je odvážný. | |
| 9. | ||
| V tom ho hlídá Kronprinc Fridrich, | Korunní princ Friedrich poznamenal : | |
| herje den Kerl erschiess ich, | "Pojď, zastřel mi toho malého chlapíka!" | |
| a už hazi potvůrka | a už hazi potvůrka | |
| rachejtle na Jaburce. | rachejtle na Jaburce. | |
| deset. | ||
| A hned prajsti kanonyri | Tady jsou pruští střelci | |
| na Jaburka všichni miří, | Všichni mířili na Yaburka, | |
| každý ho chce trefiti, | Všichni ho chtějí zastřelit | |
| princovi se zavděčiti. | Potěšit prince. | |
| jedenáct. | ||
| První kartáč můj ty smutku | První nabití, to je ten problém, | |
| vjel mu hubou do žaludku, | Střelil ho do břicha | |
| na však honem ho vyndal | A vytáhl to | |
| a už zase strielel dal. | A pokračoval ve střelbě. | |
| 12. | ||
| Praskla puma velmi prudce, | Bomba zasáhla velmi tvrdě | |
| utrhla mu obě ruce, | Utrhl mu obě paže | |
| na rychle boty sundal | Okamžitě si sundal boty | |
| a nohama ladoval. | A nabitý nohama. | |
| 13. | ||
| V tom jeden prajsky frajvilik | Tady je jeden pruský dobrovolník | |
| srapnelem mu hlavu ufik, | Šrapnel mu sundal hlavu | |
| už jsem to neviděl, | Nehýbal uchem | |
| na Prajzy předce strielel. | Pokračoval ve střelbě do Prusů. | |
| čtrnáct. | ||
| Jaburkovi leti hlava | Yaburkovovi letí hlava | |
| zrovna kolem jenerala | Přesně za generálem | |
| a křicí já melduju | A výkřiky - "Dovoluji si hlásit, | |
| salutovat nemohu. | Nemůžu zdravit!" | |
| patnáct. | ||
| Když však pum a kulek vice | Když mrak bomb a jader | |
| trefilo ho do munice, | Trefte ho do "munice", | |
| tu se teprv toho lek | Teprve potom sebou trhl | |
| jako canonem pryč utek. | A vydal tah spolu s pistolí. | |
| 16. | ||
| A že zachranil ten kanon, | A protože zachránil zbraň, | |
| do šlechtického stavu on | To ve vznešené důstojnosti | |
| povýšen za ten skutek | Vychováno pro tuto příležitost | |
| Edler von die Jaburek. | Ušlechtilé pozadí Yaburek. | |
| 17. | ||
| Dej mu Pán Bůh věčnou slávu, | Dej mu, Bože, věčnou slávu, | |
| "von" má, ale žádnou hlavu, | Má "zázemí", ale nemá hlavu, | |
| nedělá si z toho nic, | A má malý smutek, | |
| bezhlavých "von" je prý víc. | Na světě je spousta bezhlavých „pozadí“. |
V Haškově románu píseň zní duet Švejka a Marka ve vazební cele Mariinských kasáren v Českých Budějovicích (ruský překlad písně je extrémně volný):
„Protože se mi zdá, že náš bojový duch klesá,“ řekl dobrovolník po krátké odmlce , „navrhuji, drahý příteli, abychom zazpívali píseň o střelci Yaburkovi této temné noci v našem tichém vězení. To posílí morálku. Musíme ale pořádně zpívat, aby nás bylo slyšet po celých Mariinských kasárnách. Takže vám navrhuji jít ke dveřím. A o minutu později se z místnosti pro zatčené ozval takový řev, že se okna na chodbě zachvěla: Nabil zbraň Oh, dobře, gay lyuli! A zazpíval píseň Oh, dobře, gay lyuli! Skořápka náhle prošla Oh, dobře, gay lyuli! Hlava utržená Oh, dobře, gay lyuli! A účtoval všechno Oh, dobře, gay lyuli! A zazpíval píseň Oh, dobře, gay lyuli! Na dvoře se ozývaly kroky a hlasy. "Tohle je profík," řekl dobrovolník. - A poručík Pelikán je s ním, dnes má službu. Znám ho z České konverzace. Je záložním důstojníkem a býval statistikem v pojišťovně. Dostaneme od něj cigarety. Tak to zopakujeme. A Švejk a dobrovolník znovu vybuchli: Nabil zbraň... Dveře se otevřely a profos, zjevně zahřátý přítomností důstojníka ve službě, sprostě vykřikl: "Tohle není zvěřinec pro tebe!" „Promiňte,“ odpověděl dobrovolník, „tady je pobočka Rudolfina . Koncert ve prospěch vězňů. Právě bylo dokončeno první číslo programu „Symphony of War“. "Stop," přikázal poručík Pelikan s předstíranou přísností. "Doufám, že víš, že v devět hodin bys měl spát a nedělat rozruch." Číslo vašeho koncertu je slyšet na náměstí. "Troufám si říct, pane poručíku," odpověděl dobrovolník, "necvičili jsme pořádně, možná je tam nějaká disharmonie...- část II, kapitola II, překlad P. Bogatyrev
Dobrovolník Marek, ustanovený historiografem svého praporu, začíná zcela v duchu písně o střelci Yaburkovi okamžitě skládat „pro budoucnost“ popisy hrdinských činů svých spolubojovníků:
- ... Náš prapor vezme ruského cara do zajetí, ale o tom, Pane Vaňku, si povíme o něco později, ale zatím musíme v záloze připravit malé epizody, svědčící o našem nesrovnatelném hrdinství ... Odpálením nepřítele nášlapná mina jedné z našich čet, řekněme, dvanáctá nebo třináctá rota, utrhne hlavu... Hlava odletí, ale tělo udělá ještě pár kroků, zamíří a střelou sestřelí nepřátelské letadlo . Samozřejmostí je, že tato vítězství budou slavnostně oslavena v rodinném kruhu v Schönbrunnu. Rakousko má velmi velký počet praporů, ale jen jeden z nich, totiž náš, bude tak význačný, že malá rodinná oslava panujícího domu bude uspořádána výhradně na jeho počest.
- část II, kapitola III, překlad P. Bogatyrev