Chinacentrismus

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 15. června 2018; kontroly vyžadují 5 úprav .

Chinacentrismus ( čínsky 中国中心主义) je světonázorový systém ve východní Asii , podle kterého je v celém světě plném „ barbarů “ pouze Čína centrem civilizace , kultury a filozofie a také hlavním vychovatelem „barbarů“. "lidé. Tento systém potvrdil vedoucí roli Číny v regionu a ve světě za poslední 2 tisíciletí.

Základy sinocentrického světonázoru byly položeny na konci dynastie Zhou a nakonec se zformovaly v době dynastie Han . Byli úzce spojeni s konfuciánstvím a konceptem Říše středu . Původní etnocentrický charakter sinocentrismu byl po dobytí Číny Mongoly a vytvoření dynastie Yuan nahrazen imperiálním .

Sousední čínské „barbarské“ národy a státy kopírovaly sinocentrismus vytvořením vlastních mikro-sinocentrických systémů (小中華思想) v Koreji, Japonsku a Vietnamu, což mělo za následek tradiční čínský jazyk a písmo ; ideologický rámec konfuciánských společenských a rodinných pravidel; právní a správní systémy; buddhismus ; a umění historiografie se rozšířilo ve východní Asii. [jeden]

Čínsko-centrický systém byl až do poloviny 19. století základem mezinárodních vztahů ve východní Asii. Západní státy vedly k jejímu kolapsu, který zahájil kolonizaci Asie a přinesl do Číny koncepty a technologie vyvinuté v Evropě New Age .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ „... Kulturní sinocentrismus byl basso ostinatem východní Asie po více než tisíciletí: klasický čínský jazyk a systém psaní; ideologické rámce konfuciánského společenského a rodinného řádu; právní a správní systémy; buddhismus, který byl přenesen do Koreje , Vietnam a Čína prostřednictvím čínských překladů kanonických textů a čínských verzí buddhistické praxe; a samotné umění historiografie“ Oxfordská historie historického psaní. Svazek 3. Jose Rabasa, Masayuki Sato, Edoardo Tortarolo, Daniel Woolf - 1400-1800, str. 2

Literatura

Odkazy