Zajatecký hřbitov v Gronenfeldu

Hřbitov
Zajatecký hřbitov v Gronenfeldu
Kriegsgräberstatte Gronenfelde
52°21′39″ s. sh. 14°31′14″ palců. e.
Země  Německo
Umístění poblíž Frankfurtu nad Odrou
Datum založení 25. července 1915
Stát OTEVŘENO
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Zajatecký hřbitov v Gronenfelde ( německy :  Kriegsgräberstätte Gronenfelde ) je historický hřbitov v Německu . Nachází se v bývalé vesnici Groenenfeld nedaleko Frankfurtu nad Odrou . Na hřbitově jsou pohřbeni převážně vojáci mnohonárodní ruské armády, kteří zahynuli během první světové války v zajateckém táboře, a také britský, francouzský, belgický, rumunský, srbský a italský vojenský personál.

Historie

Během 1. světové války byl v Gronenfeldu u Frankfurtu nad Odrou založen velký zajatecký tábor, ve kterém bylo na konci války internováno přesně 22 986 lidí. Největší skupinu, přes 17 000 válečných zajatců, tvořili vojáci mnohonárodní ruské armády. Kromě nich byli v táboře Britové, Francouzi, Belgičané, Rumuni, Srbové a Italové. Dokladem existence tábora je jediná stavba, která se dochovala dodnes - kaple Spasitele ( Heilandskapelle ) na nedaleké ulici Eichenweg. Tato jednoduchá dřevěná stavba byla postavena v roce 1915 jako centrum kulturního života tábora a teprve v roce 1928 byla vysvěcena jako evangelický kostel. Pořádala se zde divadelní představení, koncerty, bohoslužby a čtení pro vězně. Design interiéru prostor vytvořili sami váleční zajatci, což z budovy dělá z hlediska dějin umění jedinečné místo ve Frankfurtu nad Odrou.

Následky vážných nemocí a zhoršené výživy si vyžádaly životy mnoha stovek vězňů. V létě 1915 byl poblíž tábora založen samostatný hřbitov, kde byli zesnulí pohřbíváni v souladu s obřady jejich náboženství. Vedení hřbitova systematicky evidovalo zemřelé a vytvořilo tak stávající uspořádaný rejstřík 581 jmen se základními biografickými údaji, který existuje dodnes.

Hřbitov byl koncipován jako soubor systematických pohřbů, v jehož středu se nacházel velký dřevěný kříž na kamenném podstavci. Jednotlivé náhrobky byly zhotoveny v podobě stél, křížů a desek ze dřeva s vyrytými jmény a vyznáními zesnulých. Po skončení první světové války byli znovu pohřbeni zesnulí váleční zajatci ze zemí západních spojenců. Zůstaly však hroby vojáků, kteří sloužili v armádě Ruské říše. Staraly se o ně německé veřejné služby, které až do roku 1944 vykonávaly své povinnosti podle mezinárodního práva.

Od roku 1920 byl v těsné blízkosti vojenských hrobů nový civilní hřbitov. Tam pohřbívali mrtvé z osady, založené po válce na území bývalého tábora. Když byl krátce před koncem 2. světové války Frankfurt nad Odrou prohlášen pevnostním městem, vybudoval Wehrmacht u hřbitova protiletecké kryty, kopal zákopy a zákopy. V posledních týdnech války a v době poválečných děl byly zbývající dřevěné náhrobky spáleny. O zdevastovaný hřbitov se nikdo jiný nestaral, objekt byl odložen do zapomnění.

V roce 1992 začali občanští aktivisté ve Frankfurtu nad Odrou informovat obyvatele města o opuštěném válečném hřbitově. Prvním krokem byla práce na matrice zemřelých, vytvořené během první světové války. Bylo možné identifikovat jména a totožnost velkého počtu válečných zajatců. Zároveň se měnilo i historické vědomí v postsovětských zemích – první světová válka se postupně stala součástí národních dějin. Vznikla tak potřeba studovat zapomenuté období historie, hledání a studium artefaktů. Zájem o opuštěný hřbitov po desetiletí projevovali aktivisté a organizace z Ruska, později se tématu ujalo i velvyslanectví Ruské federace v Německu. Díky úsilí mnoha soukromých i veřejných osob byl zajatecký hřbitov obnoven a 17. listopadu 2018 byl opět zpřístupněn veřejnosti. Jmenné seznamy zemřelých jsou uloženy v kapli Spasitele (Heilandskapelle) a jsou zde také k dispozici pro výzkum osudů zesnulých.

Galerie

Odkazy