16. Kneset

16. Kneset ( hebrejsky הכנסת השש עשרה ‏‎) je složení Knesetu ( izraelský parlament ), který fungoval od 17. února 2003 do 17. dubna 2006 . Do tohoto složení bylo zvoleno 13 parlamentních frakcí, z nichž největší byla frakce Likud (38 poslanců, dvakrát více než na druhém místě), a dvě nejmenší ( Jednotný arabský seznam a Jisrael Ba-Aliya ) měly po 2 poslancích. Během funkčního období Knesetu byla formálně u moci jedna vláda , jejíž složení se však značně změnilo, včetně změny premiéra (po hospitalizaci Ariela Šarona ). Funkci předsedy Knessetu zastával Reuven Rivlin (Likud).

Výsledky voleb

Volby do 16. Knesetu se konaly 28. ledna 2003. Procentní hranice byla 1,5 %, což znamenalo, že když prošla, strana poslala do Knesetu alespoň dva poslance. Voleb se zúčastnilo více než 3,148 milionu lidí (z 4,720 milionu registrovaných voličů) a „váha“ jednoho mandátu byla 25 138 hlasů [2] .

Podle výsledků voleb do 16. Knesetu bylo schváleno 13 volebních listin, počet poslanců se pohyboval od 38 ( Likud ) do 2 ( Společná arabská listina a Jisrael Ba-Aliya ). Zastoupení Likudu bylo dvojnásobné oproti počtu poslanců druhé největší frakce, bloku Labour - Meimad , což udělalo Knesetu 19 lidí [2] .

Složení frakce

Změny ve složení frakcí začaly již na počátku práce Knesetu, v březnu 2003, kdy se izraelská frakce Ba'Aliya spojila s frakcí Likud. Na začátku roku 2005 se Yahadut ha-Torah rozpadla na Agudat Yisrael a Degel ha-Torah , v březnu téhož roku dva poslanci opustili frakci MAFDAL a v květnu se poslanci z frakce Am Ehad přidali k Labouristům [3] .

Nejvýznamnější změny jsou spojeny s vystoupením některých poslanců v čele s premiérem Arielem Sharonem z Likudu v listopadu 2005. Nová frakce, původně nazývaná „National Responsibility“, později dostala jméno „Kadima“ (z  hebrejštiny  –  „Vpřed“) [3] . Řada poslanců z jiných stran, především labouristů, oznámila připravenost podpořit kurz Kadimy, byli však nuceni se v souladu se zákonem vzdát svých mandátů. Celkem v posledních měsících Knesetu rezignovalo 13 poslanců. Při volbách do 17. Knesetu se zapsali na volební listinu nové strany [4] [5] . Ke konci funkčního období 16. Knesetu došlo také k rozkolu ve frakci Shinui, jejíž většina zástupců vytvořila frakci Sekulární sionismus [6] .

1. ↑ 1 2 3 4 Přesunuto z Likudu do Kadimy
2. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 Přesunuto z Likudu do Kadimy
3. ↑ 1 2 10. prosince 2005 Pnina Rosenblum nahradila Tsakhi Khanegbi v Knessetu
4. ↑ 1 2 5. ledna 2006 David Mena nahradil Omri Sharon v Knessetu
5. ↑ 1 2 3 Připojil se k Likudu s frakcí Yisrael Ba'Aliya a poté se přestěhoval do Kadimy
6. ↑ 1 2 Připojil se k Likudu s frakcí Yisrael Ba'Aliya
7. ↑ 1 2 17. ledna 2006 Abraham Yechezkiel nahradil Daliu Itzik v Knessetu
8. ↑ 1 2 18. listopadu 2005 Salah Tarif nahradil Amrama Mitznu v Knessetu
9. ↑ 1 2 17. ledna 2006 Weizmann Shiri nahradil Šimona Perese v Knessetu
10. ↑ 1 2 18. ledna 2006 Efi Oshaya nahradil Chaima Ramona v Knessetu
11. ↑ 1 2 11. ledna 2006 Sofa Landwehr nahradil Abrahama Shohata v Knessetu
12. ↑ 1 2 Vstoupil do Labouristické strany s frakcí Am Ehad
13. ↑ 1 2 3 4 Připojil se k Labouristice s frakcí Am Ehad
14. ↑ 1 2 28. ledna 2006 nahradil Abraham Yehezkiel v Knessetu Dani Koren
15. ↑ 1 2 8. února 2006 Orna Angel nahradila Sofa Landwehr v Knessetu
16. ↑ 1 2 21. ledna 2006 Tova Ilan nahradila Efi Oshaya v Knessetu
17. ↑ 1 2 22. ledna 2006 nahradil Salah Tarif v Knessetu Ronen Tzur
18. ↑ 1 2 15. února 2006 Neta Dobrin nahradila Ornu Angel v Knessetu
19. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 Levý Shinui s frakcí sekulárního sionismu
20. ↑ 1 2 3 4 5 6 Levý Shinui s frakcí sekulárního sionismu
21. ↑ 1 2 16. prosince 2016 Erela Golan byla nahrazena v Knessetu Yehuditem Naotem
22. ↑ 1 2 Odešel Shinui s frakcí TsALASH
23. ↑ 1 2 25. března 2006 Ofer Hugi nahradil Yaira Peretze v Knessetu
24. ↑ 1 2 26. března 2003 Eliezer Cohen nahradil Avigdora Liebermana v Knessetu
25. ↑ 1 2 8. února 2006 Esterina Tartmanová nahradila Michaila Nudelmana v Knessetu
26. ↑ 1 2 3 4 Odešli z „Národní jednoty“ s frakcí „Izrael náš domov“
27. ↑ 1 2 3 4 Levice MAFDAL s frakcí nového národního náboženského sionismu
28. ↑ 1 2 3 4 5 6 Opustili Yahadut ha-Torah s frakcí Agudat Jisrael
29. ↑ 1 2 3 4 Opustili Yahadut HaTorah s frakcí Degel HaTorah
30. ↑ 1 2 Opustil Hadash s frakcí TAAL
31. ↑ 1 2 23. února 2005 Shmuel Alpert nahradil Izraele Eichlera v Knesetu

Hlavní události

• 17. února 2003 – Reuven Rivlin (Likud) byl zvolen řečníkem [7]
• 24. a 25. března 2003 - schváleny dvě nové parlamentní vyšetřovací komise (k otázkám bezúhonnosti a prevence násilí ve sportu a prevence obchodování se ženami), činnost parlamentní vyšetřovací komise k nalezení a navrácení majetku obětí holocaustu byly obnoveny [4]
• 9. června 2003 - schválen zákon o boji proti organizovanému zločinu [4]
• 7. ledna 2004 - schválen rozpočet na rok 2004 ve výši 254,7 miliard šekelů [8]
• 11. února se v důsledku zemětřesení objevily trhliny ve zdech některých místností budovy Knesetu [4]
• 3. května 2004 - Televizní kanál Kneset zahájil částečné vysílání z plenárních schůzí a schůzí výborů Knessetu [4]
• 17. května 2004 – je schváleno zvýšení volební bariéry na 2 % [8]
• 26. října 2004 bylo schváleno usnesení vlády o aktualizovaném programu jednostranného stažení [4]
• 16. února 2005 - 59 hlasů pro, 49 proti a 5 se zdrželo hlasování schválilo návrh zákona o aplikaci programu evakuace-kompenzace stažení [9].
• 28. března - návrh základního zákona o lidovém referendu byl zamítnut 72 hlasy [4]
• 29. 3. 2005 - je schválen státní rozpočet na rok 2005 [9]
• 1. listopadu 2011 - dokončena výstavba nového křídla budovy Knesetu [4]
• 21. prosince 2005 - schválen návrh zákona o majetku obětí holocaustu [9]
• 28. března 2006 - volby do 17. Knesetu [10]

Klíčové zákony a iniciativy

Po dvou členech Knessetu, volených souběžně s přímou volbou předsedy vlády, byl 16. Kneset opět volen podle starého systému, kdy premiéra volí poslanci [11] .

Během práce Knesetu na 16. svolání byl schválen a realizován program jednostranného stažení v pásmu Gazy . Navzdory velké volební většině, kterou získal blok Likud, nebyla výsledná třicátá vláda Izraele stabilní a její práce je rozdělena do tří fází:

• středopravá vláda jiná než Likud, která zahrnovala Shinui, National Unity a MAFDAL a která fungovala až do předložení programu jednostranného stažení a sporů o rozpočet na rok 2005;
• středolevá vláda založená na Likudu a Labour, s externí podporou Torah Jewry , která zavedla program stažení;
• úzká vláda Kadimy, která po rozkolu v Likudu fungovala nejprve pod vedením Ariela Sharona a po jeho hospitalizaci – pod vedením Ehuda Olmerta ve stavu přechodného [11] .

Pokusy legislativního výboru Knesetu o přijetí ústavy země byly neúspěšné. Zároveň byly přijaty některé další důležité zákony. V roce 2003 byl tedy schválen zákon o televizním vysílání z Knesetu. Vysílání začalo následující rok a se začátkem zimního zasedání v roce 2005 se stalo nepřetržitým. Se samotným Knessetem přímo souvisel také dodatek k volebnímu zákonu, který byl zaveden v roce 2004 a který zvýšil volební bariéru na 2 % [4] .

Kneset ustavil dvě nové vyšetřovací komise (viz Hlavní události ) a pokračoval v práci třetí – najít a vrátit majetek obětí holocaustu . Tato komise podala závěrečnou zprávu v lednu 2005 a v návaznosti na to byl do konce roku přijat odpovídající zákon, který stanoví navrácení majetku dědicům a převod nevyžádaných prostředků na charitu a udrží památku mrtvý [4] .

Během prací 16. svolání bylo dokončeno nové, jižní křídlo budovy Knesetu, známé jako „Kedma“, do kterého byla ke konci volebního období Knesetu převedena některá oddělení [11] .

Značná pozornost byla při práci Knesetu 16. svolání věnována problému korupce v mocenských strukturách. Už v roce 2003 musel kvůli dvojímu hlasování poslanců Likudu předseda Reuven Rivlin zavolat policii do budovy Knesetu. To vedlo k urychlené modernizaci systému elektronického hlasování a vytvoření veřejné komise pro vypracování etického kodexu pro poslance Knesetu, v jejímž čele stojí bývalý soudce Nejvyššího soudu Jicchak Zamir [11] . Následně toto svolání Knesetu zrušilo automatickou imunitu poslanců, na které byla podána obžaloba [4] . Toto zrušení se brzy projevilo i ve skutečnosti: v souvislosti s předáním obvinění z korupce soudu rezignoval v listopadu 2005 syn premiéra Omri Sharon , v té době také poslanec Likudu [12] .

Poznámky

1. ↑ https://www.jpost.com/israel-news/politics-and-diplomacy/article-710787
2. ↑ 1 2 Výsledky voleb do šestnáctého Knesetu (28. 1. 2003) . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Staženo: 4. ledna 2020. (neurčitý)
3. ↑ 1 2 Frakční a vládní sestava šestnáctého Knesetu  . Webové stránky Knesetu . Stát Izrael. Staženo 5. ledna 2020. Archivováno z originálu 12. ledna 2020.
4. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Šestnáctý Kneset . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Staženo 4. ledna 2020. Archivováno z originálu dne 28. prosince 2019. (neurčitý)
5. ↑ Kadima  . _ — článek z Encyclopædia Britannica Online . Staženo: 5. ledna 2020.
6. ↑ Gideon Alon a Zvi Zrahiya. Shinui Laid to Rest as Kneset Okays New 'Secular Fraction  ' . Haaretz (27. ledna 2006). Staženo: 5. ledna 2020.
7. ↑ 2003: šestnáctý Kneset . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Staženo: 5. ledna 2020. (neurčitý)
8. ↑ 1 2 2004: šestnáctý Kneset . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Staženo: 5. ledna 2020. (neurčitý)
9. ↑ 1 2 3 2005: šestnáctý Kneset . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Staženo: 5. ledna 2020. (neurčitý)
10. ↑ 2006: šestnáctý Kneset . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Staženo: 5. ledna 2020. (neurčitý)
11. ↑ 1 2 3 4 Hlavní události a problémy během 16.  Knessetu . Webové stránky Knesetu . Stát Izrael. Staženo 4. ledna 2020. Archivováno z originálu dne 1. listopadu 2020.
12. ↑ Alexander Zorin. Syn premiéra půjde do vězení . Rossijskaja gazeta (16. listopadu 2005). Získáno 5. ledna 2020. Archivováno z originálu dne 24. listopadu 2011. (neurčitý)

Odkazy

• Šestnáctý Kneset . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Staženo 4. ledna 2020. Archivováno z originálu dne 28. prosince 2019. (neurčitý)
•  Hlavní události a problémy během 16. Knessetu . Webové stránky Knesetu . Stát Izrael. Staženo 4. ledna 2020. Archivováno z originálu dne 1. listopadu 2020.
• Členové šestnáctého Knesetu . Webové stránky Knesetu . Státu Izrael. Staženo 4. ledna 2020. Archivováno z originálu dne 5. května 2019. (neurčitý)