Knulp

"Knulp. Tři příběhy ze života Knulpa ( německy :  Knulp. Drei Geschichten aus dem Leben Knulps ) je román Hermanna Hesse , vytvořený v letech 1907-1913 a poprvé vydaný v roce 1915. Skládá se ze tří povídek: „Eve of Spring“ [1] , „My Memories of Knulp“ a „The End“.

Děj

Jarní předvečer

Počátkem 90. let 19. století se Knulp po propuštění z nemocnice snaží najít úkryt v Lechstettenu v domě Emila Rothfusse. Rothfuss je starý známý, se kterým Knulp nějaký čas cestoval, ale později se Emil usadil, zorganizoval kožedělnou dílnu a oženil se.

Sám Knulp cestuje po jižním Německu a na jednom místě se dlouho nezdrží. Aby se vyhnul problémům s úřady, Knulp shromažďuje různé dokumenty svědčící o jeho pracovní činnosti, ačkoli nikde nepracuje.

V Lechstettenu Knulp navštíví svého známého, krejčího Schlotterbecka, otce pěti dětí, který trochu žárlí na svobodu a bezstarostnost svého hosta. Knulp zároveň krejčímu vypráví o svém synovi, jehož matka zemřela při porodu a dítě nyní žije u cizích lidí a sám Knulp stále doufá, že ho někdy uvidí.

Rothfusova manželka Lisa s Knulpem sympatizuje, ale on dá přednost služebné Barbele, která se nedávno přistěhovala z Achthausenu, a pozve ji na večerní procházku. Po návratu domů Knulp přiznává, že nemůže zůstat ve městě a zítra ho opustí. Při loučení dá svému společníkovi pár mincí.

Moje vzpomínky na Knulpa

Na rozdíl od ostatních dvou je tento román vyprávěn v první osobě. Hlavní hrdina vzpomíná, jak s Knulpem nějakou dobu cestoval. Jednoho letního dne se zastavili na vesnickém hřbitově, aby si odpočinuli a přenocovali. Knulp vypráví svému kamarádovi o svých životních názorech a postoji k přátelství. Druhý den oba jedou do sousední vesnice. Po večeři v taverně jde Knulp spát a hlavní hrdina raději zůstane a pije pivo. Druhý den ráno zjistí, že Knulp opustil vesnici bez něj.

Konec

Jednoho podzimu, když se Knulp vrací do svého rodného města Gerbesau, potkává svého spolubydlícího ve škole Dr. Maholda. Mahold si uvědomuje, že jeho přítel je nemocný spotřebou a potřebuje pomoc. Knulp přijímá doktorovu nabídku bydlet v jeho domě v Bulakh.

Knulp říká Maholdovi, proč se s ním kdysi přestal kamarádit a odešel z tělocvičny. Hlavním důvodem podle něj byla raná vášeň pro dívky. Ještě jako třináctileté dítě se zamiloval do Franzisky, která byla o dva roky starší než on. Dívka to neopětovala, protože považovala za nemožné mít vztah se středoškolským studentem a upřednostňovala řemeslníky. Když se to Knulp dozvěděl, zanechal studia a byl brzy vyloučen, ale přesto s Franzem nic nefungovalo.

Doktor chce poslat Knulpa do Oberstettenovy nemocnice, ale ten odmítá. Hlavní hrdina chce naposledy vidět svou vlast. Poté Mahold najde místo v nemocnici Gerbesau a zorganizuje přesun. Knulp ale místo toho, aby se šel léčit, celý den chodí po městě a vzpomíná na dětství a školní léta. V důsledku toho se hlavní hrdina rozhodne Gerbezau opustit.

Knulp se ještě nějakou dobu toulá po svých rodných místech. Slyší Boží hlas. Knulp se snaží pochopit, jak by se jeho život vyvíjel, kdyby se tento příběh s Francisem nestal, kdyby se z něj stal slušný člověk, rodinný příslušník. Bůh ho ale uklidňuje slovy, že lidé jako Knulp jsou zrozeni, aby vnesli do světa trochu dětské lehkomyslnosti a v usedlých vzbudili touhu po svobodě.

Historie vzniku a publikace

Hesse pracoval na Knulpovi šest let. První dvě povídky byly napsány v Geinhofenu a Konec v Bernu . "Moje vzpomínky na Knulpa" byly poprvé publikovány v únoru 1908 v berlínském literárním časopise "Neue Rundschau", "Jarní předvečer" v květnu 1914 ve Stuttgartu "Der Greif", "Konec" v prosinci 1914 v "Deutsche Rundschau" . V roce 1915 vydalo nakladatelství S. Fischer Verlag knihu Knulp. Tři příběhy ze života Knulpa“ ze série „Knihovna moderního románu“.

Umělecké rysy románu

V "Knulpovi", stejně jako v jiných dílech raného díla Hermanna Hesse, je patrný silný vliv německého romantismu . Typ hrdiny-tuláka, hledajícího smysl života, je pro mnohá Hesseho díla zcela charakteristický. Sám spisovatel poznamenal, že Knulp předvídal Zlatoústého z románu „Narcis a Chrysostom“ (1930). [2] V dopise Zweigovi z roku 1915 Hesse také píše, že spolu s „ Roshalde “ a několika básněmi je „Knulp“ nejdražší ze všech, které složil. [3]

Knulpovo putování není prezentováno jako bezcílné tuláctví, ale jako druh uměleckého způsobu života. Je úzce spjata s prostředím a přírodou. Celým románem prochází přirovnání člověka s květinou - lidé se jako květiny nedokážou k sobě přiblížit, odtrhnout se od kořenů a také časem vyblednou.

Obraz fiktivního města Gerbezau jako obraz vlasti vychází z Calw , místa, kde spisovatel prožil dětství. Tento obrázek najdeme i v příběhu „Návrat“, napsaném současně s „Knulpem“ – hlavní hrdina August Schlotterbeck se po mnoha letech putování světem vrací do svého rodného města Gerbesau.

Stefan Zweig napsal: „Knulp, jakýsi pozdní plod romantismu, mi připadá věčná součást Malého Německa, Spitzwegův obraz plný čisté hudby, jako lidová píseň.“

Poznámky

1. ↑ v překladu V. Sedelníka "Přístup jara"
2. ↑ G. Hesse „Dopisy v kruhu“ M. 1987; Engadinské dojmy
3. ↑ G. Hesse „Dopisy v kruhu“ M. 1987; Dopis Stefanu Zweigovi z 20. listopadu 1915

V bibliografických katalozích	GND : 4236806-6 SUDOC : 086819038 VIAF : 209182125 WorldCat VIAF : 209182125