Komise pro klíčové ukazatele hospodářské výkonnosti a sociálního pokroku (Stiglitz-Seine-Fitoussi Commission) je mezinárodní komise založená francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym v roce 2008 [1] . Joseph Stiglitz předsedá komisi, Amartya Sen je ekonomickým poradcem, Jean-Paul Fitoussi je koordinátorem komise.
Hlavním úkolem komise je vypracovat kritéria pro hodnocení ekonomické aktivity a sociálního pokroku bez spoléhání se na HDP země [1] .
Dne 14. září 2009 vydala komise první zprávu [1] , která je dostupná na oficiálních stránkách komise. [2] Zpráva se zabývá ukazatelem „ upravených čistých úspor “ navrženým v práci specialistů Světové banky . Ukazuje míru akumulace národních úspor po zohlednění vyčerpání přírodních zdrojů a škod způsobených znečištěním životního prostředí. Komise to ale nepovažuje za perspektivní. Tento čistě peněžní ukazatel je pro laiky nesrozumitelný. Není vhodný pro politická rozhodnutí zaměřená na obnovu produktivního, lidského a přírodního kapitálu (ten zohledňuje pouze škody na životním prostředí a klimatické aspekty). Jako kritérium pro ekonomický rozvoj společnosti se navrhuje místo HDP používat indikátor „ Kvalita života “. Existuje také dodatečná zpráva tří vedoucích představitelů komise týkající se finanční krize (stav z roku 2007). [3]
Komise uznává, že spoléhání se na HDP může být zavádějící – statistiky HDP ukazují zlepšení ekonomiky a většina občanů to v každodenním životě nepociťuje. Mezi HDP a zájmy společnosti mohou být rozpory – honba za HDP může výrazně zhoršit životní prostředí a boj o životní prostředí vede ke snižování HDP. Problémy čistě metodologické jsou ale i při samotném výpočtu ukazatele HDP. Například ve veřejném sektoru neexistuje způsob, jak adekvátně měřit náklady na výrobu zboží a služeb. Proto se často jednoduše má za to, že velikost vládních výdajů je odhadem výkonnosti veřejného sektoru. [1] Dříve byl podíl veřejného sektoru na HDP relativně malý a nedokonalé účetnictví nevedlo k významným chybám. Za posledních 60 let se podíl veřejného sektoru na HDP výrazně zvýšil (např. ve Francii nyní přesahuje 52 %). Tím se zvyšuje chybovost, která závisí na nedokonalosti metodiky. Růst podílu veřejného sektoru vede k narušení srovnatelnosti dat za různé země, kde se struktura veřejných výdajů výrazně liší. Adekvátní hodnocení životní úrovně a blahobytu by také mělo zohledňovat udržitelnost rozvoje. Národní ekonomická rovnováha by měla odrážet vyčerpání přírodních zdrojů a zhoršování životního prostředí [1] .
Parlamentní shromáždění Rady Evropy v rezoluci 1721 (2010) vyzývá národní parlamenty, aby při přípravě budoucích legislativních aktů využily mimo jiné výsledky práce této komise [4] .