Ústava Udmurtské ASSR (1978)

Ústava Udmurtské ASSR
Pohled Ústava
Číslo 2
Přijetí Mimořádné 9. zasedání Nejvyšší rady Udmurtské ASSR
Vstup v platnost 31. května 1978
Ztráta moci 7. prosince 1994 v souvislosti s přijetím ústavy Udmurtské republiky v roce 1994
Logo Wikisource Text ve Wikisource

Ústava Udmurtské ASSR z roku 1978  je základním zákonem Udmurtské autonomní sovětské socialistické republiky ; schváleno 31. května 1978 na mimořádném 9. zasedání Nejvyšší rady Udmurtské ASSR v Iževsku [1] .

Ústava určovala základy společenského systému a politiky, národně-státní a administrativně-územní strukturu, složení nejvyšších a místních orgánů státní moci a správy, práva občanů Udmurtska, jejich vztahy s ostatními národy, vč. mimo SSSR a další důležité otázky života republiky [2] .

Historie přijetí

Po přijetí Ústavy SSSR 7. října 1977 byly zahájeny práce na projektech a přijetí ústav unie a následně autonomních republik. Na jaře 1978 se konala mimořádná zasedání Nejvyšších sovětů Svazu a autonomních republik, na kterých byly schváleny jejich nové ústavy. Ústavy autonomních republik z roku 1978 rozvinuly, doplnily a upřesnily ustanovení ústav SSSR a RSFSR. Jestliže Základní zákon SSSR stanovil základy právního postavení autonomních republik a obecné zásady pro výstavbu a činnost jeho orgánů a správy, pak Ústavy autonomních republik podrobně určovaly jejich právní postavení, nastínily rozsah kompetence, upravoval postup a formy činnosti Nejvyšších sovětů a jejich prezidií, jakož i sovětů Ministři ASSR [3] .

27. června 1977, na šestém zasedání Nejvyšší rady Udmurtské ASSR devátého svolání, byla vytvořena zplnomocněná komise složená z 38 osob pro přípravu návrhu Ústavy Udmurtské ASSR. Byli v ní zkušení straničtí a sovětští dělníci a také zástupci všech složek pracujícího lidu. Vědci, odborníci z různých odvětví národního hospodářství, zaměstnanci státních orgánů, veřejných organizací a pracovních kolektivů byli široce zapojeni do tvorby a projednávání ustanovení Ústavy Udmurtské ASSR [3] .

12. května 1978 byl návrh nové Ústavy projednáván na schůzi ústavní komise. Komise v zásadě schválila návrh ústavy a rozhodla se předložit prezídiu Nejvyššího sovětu Udmurtské ASSR petici k vyřešení otázky jejího předložení k celostátní diskusi. Návrh ústavy Ukrajinské autonomní sovětské socialistické republiky byl zveřejněn 16. května v republikánských novinách „Udmurtskaja pravda“ v ruštině, „sovětská Udmurtia“ v udmurtských jazycích [3] .

V rámci celostátní diskuse se v autonomní republice uskutečnilo 11 258 setkání v pracovních kolektivech a v místě bydliště občanů. Zúčastnilo se jich 807 174 lidí, tedy 89,5 procenta z celkové dospělé populace. Návrh Ústavy byl projednáván na zasedáních 8 okresních, městských a 68 venkovských a osadních sovětů lidových poslanců. Zúčastnilo se jich 4 326 a promluvilo 395 lidí. Kromě toho 287 lidí [4] [5] diskutovalo o návrhu základního zákona Udmurtské ASSR v republikovém a místním tisku, v rozhlase a televizi .

Dne 29. května 1978 se uskutečnilo závěrečné zasedání Komise Nejvyšší rady Udmurtské ASSR k přípravě návrhu Ústavy autonomní republiky, na kterém byly zváženy výsledky celostátního projednávání návrhu Ústavy. Komise návrh v podstatě schválila a rozhodla o jeho předložení k posouzení Prezidiu Nejvyšší rady SASSR, přičemž s přihlédnutím k návrhům občanů bylo v návrhu změněno 5 článků. Prezidium Nejvyšší rady Ukrajinské autonomní sovětské socialistické republiky schválilo dne 30. května 1978 na svém zasedání návrh ústavy předložený ústavní komisí se všemi změnami a doplňky. Mimořádné 9. zasedání Nejvyšší rady SSSR 9. svolání bylo zahájeno ve 14:00 30. května 1978 ve velkém sále Domu politické výchovy Krajského výboru KSSS [4] .

Nejvyšší rada vytvořila Redakční komisi pro přípravu konečného textu návrhu Ústavy Ukrajinské autonomní sovětské socialistické republiky o 21 lidech, která 30. května 1978 všechny připomínky zvážila a schválila. Dne 29. května 1978 se konala řádná schůze Ústavní komise, která projednala návrh nové Ústavy Udmurtské ASSR s přihlédnutím k návrhům a pozměňovacím návrhům obdrženým při jejím celostátním projednávání v republice [6] .

Dva týdny pokračovala celostátní diskuse o návrhu nové ústavy Udmurtské ASSR. Nová ústava Udmurtské ASSR byla přijata 31. května 1978 na mimořádném devátém zasedání Nejvyššího sovětu Udmurtské ASSR na devátém svolání. Na rozdíl od předchozích základních zákonů ASSR byla Ústava z roku 1978 přijata nejvyšším orgánem státní moci autonomní republiky v konečné podobě, neboť nové ústavní zákonodárství SSSR a svazových republik nevyžadovalo souhlas SSSR. ústavy ASSR Nejvyšším sovětem svazových republik. Ti na jednání svých prezidií pouze vzali na vědomí, že Nejvyšší rada autonomních republik schválila nové Ústavy autonomních sovětských socialistických republik, které odpovídají Ústavě SSSR a Ústavě Svazové republiky a zohledňují tzv. zvláštnosti každé autonomní republiky [7] .

Funkce

Ve srovnání s ústavou Udmurtské ASSR z roku 1937 se ústava SASSR z roku 1978 lišila ve významných rysech v oblasti působnosti ASSR. Za prvé, autonomní republika získala více pravomocí k zajištění komplexního hospodářského a sociálního rozvoje. Za druhé, ústavní zákonodárství obsahovalo plošné normy, které zachovávaly možnost rozvoje kompetence ASSR [7] pro aktuální akty SSSR, Unie a autonomních republik .

Na rozdíl od ústavy z roku 1937 určovala ústava Udmurtské ASSR z roku 1978 status poslance lidu (kapitola 10). Ústavní upevnění pravomocí práv a povinností poslanců přispělo ke zkvalitnění činnosti Rad na všech úrovních. Poslanec, který neodůvodnil důvěru voličů, mohl být rozhodnutím většiny voličů zákonem stanoveným způsobem (čl. 91) kdykoli odvolán [8] .

Základy

Článek 71 základního zákona umožnil Udmurtské ASSR nezávisle určit své regionální členění a vyřešit další otázky administrativně-územní struktury v souladu s právními předpisy RSFSR. Území tvořilo 25 okresů a 5 měst republikové podřízenosti (článek 72) [9] .

Rozhodnutí nejvyšších orgánů státní moci Udmurtské ASSR o správní struktuře byla předložena ke schválení Prezídiu Nejvyššího sovětu RSFSR. Odstavec 7 článku 103 Ústavy Ukrajinské autonomní sovětské socialistické republiky tak stanovil, že Prezidium Nejvyššího sovětu Udmurtské ASSR „vytváří města regionální podřízenosti, okresy ve městech, pojmenovává je a přejmenovává, jakož i přejmenovává další vyrovnání a předkládá rozhodnutí o těchto otázkách ke schválení Prezídiu Nejvyššího sovětu RSFSR“. Některé otázky administrativně-územní struktury byly řešeny prezídiem Nejvyšší rady Udmurtské ASSR samostatně, zejména vytváření a rušení vesnických rad, přiřazení osad do kategorie dělníků, rekreačních a letních chat a dalších otázky (čl. 103 odst. 8) [9] .

Udmurtská ASSR měla své vlastní občanství. V souladu se zřízením jednotného odborového občanství v SSSR byl každý občan Udmurtské ASSR občanem RSFSR a SSSR. Na území Udmurtské ASSR měli občané RSFSR a dalších svazových republik stejná práva jako občané Udmurtské ASSR. Občané Udmurtské ASSR mimo území SSSR požívali ochrany a patronátu sovětského státu (článek 28). UASSR však neměl právo na přijetí občanství [10] .

Podle nové ústavy Udmurtské ASSR (článek 96) byl rozšířen okruh subjektů práva zákonodárné iniciativy v Nejvyšší radě SSSR. Toto právo začalo mít Prezidium Nejvyšší rady, Rada ministrů SASSR, poslanci, stálé a další komise Nejvyšší rady SASSR, Nejvyšší soud SASSR, státní zástupce SASSR. Právo iniciovat zákonodárství měly rovněž veřejné organizace zastoupené republikánem a jejich příslušné orgány [8] .

Článek 107 ústavy Udmurtské ASSR poprvé stanovil právní status stálých komisí Nejvyšší rady Svazu AssR. Stálým výborům byla přidělena důležitá role při předběžném projednávání a přípravě otázek souvisejících s jurisdikcí Nejvyšší rady, při usnadňování implementace zákonů Udmurtské ASSR a rozhodnutí Nejvyšší rady a jejího prezidia, jakož i v výkonu kontroly činnosti státních orgánů a organizací [8] .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Vasilyeva, Dmitriev, Kulikov et al., 2005 , s. 409.
  2. ↑ Vasilyeva, Dmitriev, Kulikov et al., 2005 , s. 410-411.
  3. ↑ 1 2 3 Voitovich, 2006 , str. 287.
  4. ↑ 1 2 Voitovich, 2006 , s. 288.
  5. ↑ Vasilyeva, Dmitriev, Kulikov et al., 2005 , s. 410.
  6. ↑ Voitovich, 2006 , str. 289.
  7. ↑ 1 2 Voitovich, 2006 , s. 290.
  8. ↑ 1 2 3 Voitovich, 2006 , str. 299.
  9. ↑ 1 2 Voitovich, 2006 , s. 296.
  10. ↑ Voitovich, 2006 , str. 297.

Literatura