Koncert pro housle a orchestr (Dvořák)

Koncert pro housle a orchestr a moll , opus 53, č. 108 podle katalogu Burghausu A. Dvořáka vytvořeného v období od 5. července 1879 do 4. dubna - 25. května 1880 (opravy: podzim 1882)

Houslový koncert a moll je považován za jedno z nejlepších Dvořákových děl tzv. slovanského období. Koncert vznikl vedle prvního cyklu Slovanských tanců , Bohémské suity , Slovanské rapsodie nebo Symfonie č. 6 A dur, s nimiž jej spojuje výrazná, lidová melodika a celkově pozitivní nálada. Ve stylizaci houslového partu skladatel maximálně využívá vokální expresivitu nástroje, na úrovni orchestru opět potvrzuje své mistrovství v plnosti a výraznosti zvuku celého orchestru. Koncert patří ke skladatelovým oblíbeným a nejčastěji uváděným dílům a dnes zcela jistě patří k hlavním dílům světového houslového repertoáru.

Historie vytvoření

Dvořákův houslový koncert vznikl na objednávku nakladatele Simrocka a světovou premiéru měl provést jeden z tehdy nejslavnějších houslistů, zakladatel a ředitel Berlínské vyšší hudební školy Josef Joachim . Hudebníci se setkali na začátku dubna 1879 při návštěvě skladatele v Berlíně. Joachim se však o Dvořákovo dílo začal zajímat ještě dříve od svého přítele Johannese Brahmse. Později se svým kvartetem (a dalšími dvěma houslisty) provedl smyčcový sextet A dur ve světové premiéře Dvořáka, poté jej uvedl při návštěvě Londýna a na koncertech kvarteta často uváděl další Dvořákova komorní díla. . Geneze houslového koncertu na Dvořákovy poměry byla poměrně dlouhá a složitá a lze ji rozdělit do čtyř fází:

I. červenec - září 1879

První verzi koncertu vytvořil Dvořák během pobytu u svého přítele Gobla ve městě Sychrov. Tato původní verze měla v zásadě stejný tematický materiál jako konečná verze, ale uspořádání bylo výrazně odlišné. Původní předlohu datovanou 5.–13.7. skladatel odvezl koncem července do Berlína, kde Joachim uspořádal slavnostní večeři na Dvořákovu počest. Během srpna a září provedl Dvořák změny doporučené Joachimem a v listopadu byl koncert odeslán Joachimovi ke zhlédnutí. Na první stránce byl Dvořákův nápis: "Věnováno velkému maestrovi Josefu Joachimovi." Dvořák v průvodním dopise žádá Joachima, aby vyjádřil „svůj nepřikrášlený názor“. Joachim se omluvil pro zaneprázdněnost, ale slíbil, že Dvořákův „con amore“ zkontroluje co nejdříve.

II. duben–květen 1880

Od té doby se mezi oběma hudebníky nedochovala žádná korespondence, takže nelze říci, zda byly nějaké písemné poznámky Joachima ke koncertu či nikoliv. Slovní komentáře však zazněly na přelomu března a dubna 1880, kdy Dvořák navštívil Joachima v Berlíně. Dá se předpokládat, že mistrovo hodnocení nebylo kladné, protože po této konzultaci začal Dvořák celý koncert zásadně přepracovávat. Partituru nové verze, podepsanou „nová verze“, poslal Dvořák opět Joachimovi. Odpověď se však dočkala až o dva roky později.

III. srpen–říjen 1882

V srpnu 1882 obdržel Dvořák nový dopis od Joachima, ve kterém mistr dílo podrobně zhodnotil a zároveň navrhl některé změny, především sólové party, pro pohodlnější provedení a snížení hustoty instrumentace. Dvořák těmto požadavkům vyhověl a na pozvání Joachima přijel v září do Berlína, aby koncert společně nacvičili. S velkou úlevou píše skladatel svému nakladateli Simrockovi: „Houslový koncert jsem s Joachimem hrál dvakrát, moc se mu líbil a měl rád i pana Kellera, který byl na zkoušce přítomen. Jsem rád, že se tento příběh konečně chýlí ke konci. Recyklace ležela na Joachimovi celé dva roky! Byl tak hodný, že si part houslí sám opravil, zbývá jen ve finále něco změnit a místy zjemnit instrumentaci. Začátkem listopadu musím znovu do Berlína, do té doby bude vše připraveno a Joachim zařídí orchestrální zkoušku na berlínské Higher School of Music“

IV. prosince 1882

Zatímco práce na koncertu byla s Joachimem dokončena, Simrockův konzultant Robert Keller před zveřejněním požadoval nové změny v partituře. Navrhl, aby první dvě části nebyly spojeny attacca, ale byly zcela odděleny. Dalším návrhem bylo podstatně zkrátit třetí část. Zatímco Dvořák částečně přijal poslední návrh a ve Finále udělal dva velké škrty, trval na propojení prvních dvou dílů. V tom ho podpořili Pablo de Sarasata i samotný Simrock, který nakonec tuto verzi díla přijal k vydání.

Struktura

1. Allegro ma non troppo (att.)
2. Adagio ma non troppo
3. Finále. Allegro giocoso, ma non troppo

Instrumentace

• 2 flétny
• 2 hoboje
• 2 klarinety
• 2 fagoty
• 4 rohy
• 2 trubky
• tympanony
• housle
• violy
• violoncella
• kontrabasy
• housle  - sólo

Délka - 31 minut.

Premiéra a následná provedení koncertu

Přestože dílo bylo věnováno Josefu Joachimovi, který se na jeho vzniku dokonce aktivně podílel, a Dvořák sebevědomě předpokládal, že právě Joachim bude jeho prvním interpretem, slavný houslista koncert nikdy neuvedl. Psaní koncertu trvalo celé čtyři roky a během této doby o něj Joachim pravděpodobně ztratil zájem. Joachim se v té době již stal slavným dirigentem, skladatelem, vedoucím vyšší hudební školy, ale již ne koncertním houslistou, kterým byl před čtyřmi lety.

Naštěstí Dvořák našel pro premiéru koncertu jiného adekvátního interpreta. Byl to mladý český houslový virtuos František Ondrichek. Po studiích v Praze a Paříži rozzářil svými vystoupeními publikum po celé Evropě, později v Rusku a Spojených státech amerických a brzy se stal jedním z nejznámějších interpretů své doby. Naučit se nové Dvořákovo dílo považoval za svou povinnost a během září a října 1883 Dvořáka pravidelně navštěvoval, aby za jeho přítomnosti dořešil některé detaily. Premiéra koncertu, který byl začátkem Ondričkova velkého turné po Evropě, se uskutečnila 14. října 1883 v pražském Rudolfinu. A později Ondrichek koncert neustále zařazoval do svého repertoáru, což napomohlo jeho rychlému rozšíření ve světových hudebních centrech. Významnou roli sehrálo i provedení koncertu Josefa Suka, Salvatora Accarda a Davida Oistracha.

Hlavní záznamy