„Softwarová krize“ je termín, který se kdysi v informatice používal k popisu důsledků rychlého růstu výpočetního výkonu počítačů a složitosti problémů, které lze s jejich pomocí vyřešit. V podstatě se to týká obtížnosti psaní funkčního a srozumitelného softwaru pomocí ověřených algoritmů .
Termín „softwarová krize“ zavedl Friedrich L. Bauer na konferenci softwarového inženýrství NATO v roce 1968 v Garmisch-Partenkirchenu ( Německo ) [1] . Termín použil Edsger W. Dijkstra v roce 1972 ve své přednášce Turing Award [2] :
Hlavní příčinou softwarové krize je prudký nárůst výpočetního výkonu! Jednoduše řečeno: neexistuje žádná výpočetní technika – nejsou problémy s vývojem softwaru pro ni; když se objevilo několik slabých počítačů, objevily se první problémy s vývojem softwaru, nyní máme obří počítače a programování se stalo stejně obrovským problémem.
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] Hlavní příčinou softwarové krize je, že stroje se staly o několik řádů výkonnějšími! Řečeno zcela na rovinu: dokud nebyly stroje, programování nebyl vůbec žádný problém; Když jsme měli několik slabých počítačů, programování se stalo mírným problémem a nyní máme gigantické počítače, programování se stalo stejně obrovským problémem. — Edsger W. Dijkstra . "Pokorný programátor" (EWD340)Příčiny softwarové krize byly spojeny s celkovou složitostí hardwaru a složitostí vývoje softwaru. Krize se projevuje různými způsoby:
Mnoho problémů souvisejících se softwarem bylo způsobeno rostoucí složitostí hardwaru. Edsger W. Dijkstra ve své eseji poznamenal, že nové počítače byly svého času „ztělesněním tak vážných nedostatků, že [myslí], že pokrok v informačních technologiích zaostává nejméně o deset let“ [2] . Měl také pocit, že dopad hardwaru na software byl příliš často přehlížen.
Během několika posledních desetiletí byly vyvinuty různé procesy a metodiky , které mají zkrotit softwarovou krizi. Všeobecně se však má za to, že neexistuje žádná „stříbrná kulka“ – to znamená, že neexistuje žádná univerzální metoda, jak zabránit nadměrnému utrácení a selhání projektů. Obecně platí, že projekty vývoje softwaru – velké, složité, špatně zdokumentované a neznámé – mohou být stále předmětem velkých nepředvídaných problémů.