| Kukačka v temném lese | |
|---|---|
|
čeština Kukačka v temném lese polština Kukułka w ciemnym lesie | |
| Žánr | drama |
| Výrobce | Antonín Moskalík |
| scénárista _ |
Vladimír Kerner podle knihy Zdeňka Slabého |
| V hlavní roli _ |
Miroslava Suchková, Oleg Tabakov |
| Operátor | Jiří Šámal |
| Skladatel | Ivan Kurts |
| Filmová společnost | Zespół Filmowy Profil, Barrandow Film Studio |
| Doba trvání | 94 min. |
| Země |
Polsko , Československo |
| Jazyk | německy |
| Rok | 1985 |
| IMDb | ID 0091359 |
Kukačka v temném lese ( česky Kukačka v temném lese , polsky Kukułka w ciemnym lesie ) je polsko-československý film z roku 1985 režiséra Antonína Moskalika . V hlavní roli Oleg Tabakov .
Scénář Vladimíra Körnera vychází z dokumentární knihy Zdeňka Slabyho "Děti s cedulkou" napsané na základě vzpomínek lidí, kteří prošli nacistickými "sirotčinci".
"Kukačka v temném lese" je o dramatickém osudu dívky Emilky z moravské vesnice, která byla odvezena do nacistické říše, do německého sirotčince na "převýchovu", protože podle nacistické vědy o rase čistota, splňovala tzv. severské parametry. Scénář napsal V. Kerner, film režíroval A. Moskalik a jednu z hlavních rolí - vojáka SS Kukutsk - ztvárnil sovětský herec O. Tabakov.
filmový kritik A.F. Fedoruk [1]12letá dívka Emilka žije s rodiči v okupovaném Československu . Němci zabijí jejího otce, matku odvezou neznámým směrem a Emilku pošlou do koncentračního tábora . Tady má ale štěstí – díky svým blond vlasům a modrým očím je komisí z ústředí SS pro rasu a osídlení klasifikována jako Árijec a vyhýbá se zneužívání, kterému jsou vystaveny ostatní děti.
Spolu s dalšími dětmi, které se ukázaly jako docela severský vzhled - "materiál" pro germanizaci , je poslána do speciální internátní školy s přísnou disciplínou, kde se musí stát jednou z Mistrovských ras . Už to není Emilka, ale Ingeborg, musí mluvit jen německy, musí se z ní stát vzorná německá dívka.
Na speciální prezentaci dětí pro budoucí „rodiče“ se blíže podívá na Kukutského, jak se později ukáže – důstojníka SS , velitele koncentračního tábora. Je jím adoptována (nebo spíše koupena za 50 marek) a jde s ním. Jenže v německé škole ji děti považují za cizinku a škádlí ji, podle nového příjmení dávají přezdívku „ kukačka “. Její nová „matka“ Frida, připoutaná k invalidnímu vozíku, se dívce vysmívá, ale zásah Kukutského to zastaví. Doufá, že získá lásku dítěte...
Když německá vojska začnou ustupovat, Kukutskij opustí manželku a v civilu s cizími doklady se spolu s Emilkou pokusí proniknout do Švýcarska, v davu uprchlíků se mu to málem podaří a skončí v anglické zóně povolání . Když však Emilku nechá na pár okamžiků o samotě, dá se na útěk a zároveň ho pozná jeden z bývalých vězňů jeho koncentračního tábora, který umírá na lynč davu.
Emilka se ve finále vrací domů a ve svém pražském bytě potkává matku.
Film se natáčel v Československu a Polsku, včetně koncentračního tábora Osvětim .
Režisér speciálně pozval Olega Tabakova do hlavní role SS muže, který ho viděl ve filmu " Sedmnáct okamžiků jara ". [2]
Hraji bývalého esesmana, velitele koncentračního tábora. Jaká nečekaná role!
Udělali jsme obrázek o tom, jak se zrodil fašismus a jací sokové ho živili, kde skončil Heine a kde začal Hitler .
Ve filmu hrají důležitou roli čistě dějové tahy. Vyprávění příběhu dívky z Čech, odvezené do Německa – její fyzické údaje extrémně odpovídají fašistickému ideálu „árijské rasy“, se autoři snímku podle mého názoru někdy poněkud obnaženými prostředky snaží ukázat pokus zničit národní kořeny v dítěti, přebudovat myšlení, podrobit si vůli někoho jiného. Ve výtvarném řešení této kolize je určitá přímočarost, tlak, někdy cena vkusu.
— Filmové umění , 1985Významný jugoslávský učenec, pracovník Institutu slavistiky Ruské akademie věd, filolog M. B. Jesic , v jednom ze svých děl analyzoval použití evokační metody autory filmu k reprezentaci mnohojazyčnosti postav:
Míra využití a funkční síla jednotlivých jazyků se zde zřetelně mění a vyvíjí v souvislosti s opakovanou změnou scény, podle níž je film rozdělen do několika částí. Na začátku filmu je hlavní metodou spíše přítomnost mnohojazyčnosti. Výrazně vstupuje do látky filmu ve scéně výběru dívek vhodných k germanizaci. Nic nechápající Emilce stojí proti německým týmům (komm!). V části filmu věnované procesu „převýchovy“ v dětském domově se vytváří ostrý kontrast mezi němčinou a jinými jazyky. Německý jazyk funguje jako dominantní jazyk, který dětem nemilosrdně dominuje a proniká do jejich myslí. Používání jiných jazyků (česky Emilki, polský chlapec Staszek) se stává gestem protestu a projevem touhy zachovat si identitu (děti jsou trestány za používání neněmeckých slov). Tak jsou vnímány česko-polské rozhovory Emilky a Staszka nebo scéna, v níž si Emilka v reakci na vynucenou německou říkanku opakuje českou říkanku. Německý jazyk je v sirotčinci používán velmi hlasitě a agresivně, jde však o velmi krátké, jednoduché a dalo by se říci spisovné výrazy (rozkazy a příkazy, opakovaná hesla a počítací říkanky), jejichž význam je určen pro diváka tím, že jsou dokumentárním dokladem omračujícího drilu jako metody ovlivňování dětí.
— Jazyk jako prostředek předávání kultury / M. B. Yeshic . — M.: Nauka, 2000. — 310 s. - S. 256.Film získal Grand Prix na III světovém televizním festivalu v Sapporu (Japonsko, 1988):
Film "Kukačka v temném lese" získal Grand Prix (viz " IL ", 1985, 9 o něm). Film, který vychází ze skutečných událostí druhé světové války, si vysloužil nejvyšší hodnocení 350 japonských kulturních osobností - veřejnost i porota festivalu - byl oceněn jako nejlepší ze šesti soutěžních celovečerních filmů.
- časopis " Zahraniční literatura ", 1988