Báseň „Khun Chang a Khun Peng“ ( thajsky : ขุนช้างขุนแผน) je thajská lidová pohádka, originál básně se nedochoval. Za vlády siamského krále Rámy II . na příkaz samotného krále dvorní básníci shromáždili a zpracovali zápletky této legendy. Vytvořený příběh ukázal život thajské středověké společnosti 18.-19. století. Na literárním zpracování legendy se podíleli vynikající thajští básníci (první třetina 19. století): siamský král Ráma II . (r. 1809-1824 ), jeho syn a budoucí král siamský Ráma III . (r. 1824-1851) Sunton Pu (1786-1856). Stojí za zmínku, že v té době dominoval v thajské poezii dvorský jazyk, a pokud obyčejní lidé uměli číst díla vytvořená dvorními básníky, nemohli vždy pochopit hluboký význam těchto děl. Příběh „Khun Chang a Khun Peng“ nebyl napsán v jazyce soudu, ale v jazyce prostého lidu, díky čemuž si v Siamu získal neuvěřitelnou oblibu [1] .
Báseň „Khun Chang a Khun Peng“ je napsána v žánru sephi. Sepha je historická balada, která se hraje na rytmickou hudbu. Existuje několik překladů básně do moderní thajštiny. Kromě toho bylo dílo přeloženo do francouzštiny a angličtiny [2] .
Hlavními postavami básně jsou Khun Peng, Khun Chang a Phim. Děj se odehrává v Suphanburi . Khun Peng, Khun Chang a Phim jsou přátelé od dětství. Khun Peng je chytrý a pohledný mladý muž, ale jeho rodina je v chudobě, protože král popravil jeho otce a vzal jim veškerý majetek. Chodí do kláštera a jako nováček v klášteře se věnuje různým vědám a bojovým uměním. Khun Chang je nemotorný, hloupý a arogantní mladík, jeho rodina žije v blahobytu a udržuje dobré vztahy s králem a královskou elitou. Phim je nejkrásnější dívka v Damrong Rinz . Jednoho dne se Phim v klášteře setká s Khun Pengem. Mladí lidé chápou, že jsou do sebe zamilovaní, nemohou skrývat své něžné city. Ukáže se ale, že Khun Chang je do dívky také zamilovaný. S využitím svého vysokého postavení ve společnosti a bohatství se ze všech sil snaží získat Phima. Dívka ale nepotřebuje peníze a postavení, chce být s Khun Pengem. Khun Peng a Phim se brzy vezmou. Žijí šťastně a zdálo by se, že tuto harmonii nemůže nic narušit. Khun Changova láska k Phimovi sílí, nedokáže se smířit s tím, že jeho milovaná patří jiné. Žádá krále, aby poslal Khun Peng na vojenské tažení. Po Khun Pengově odchodu Khun Chang řekne všem v provincii, že zemřel v bitvě. Zatímco Khun Peng brání hranice státu, Khun Chang se snaží získat srdce nešťastného a osamělého Phima. Po nějaké době se Khun Peng vrací z války jako vítěz. Šťastná Phim jde za svým manželem a představuje si, jak šťastně budou žít. Khun Peng se však nevrací sám: přivádí do domu svou druhou manželku. V tuto chvíli Khun Chang žádá krále, aby vyhnal Khun Peng z Ayutthaye, protože údajně neplnil svou povinnost vůči Království.
Khun Peng a Phim mají velký boj. Phim nemůže uvěřit, že by ji její manžel mohl zradit. Khun Chang dívku dál hledá: dává jí drahé dárky, zachází s ní jako s božstvem. Po další hádce se svým manželem odchází Phim bydlet s Khun Changem. Nešťastný Khun Peng brzy přijde i o svou druhou ženu: králi Ayutthayi se mladá kráska zalíbila a vzal si ji do svého paláce. Khun Peng není schopen odolat vůli krále. Khun Peng dusí osamělost: pozdě v noci se vloupe do domu Khuna Changa a unese Phima. Skrývají se v lese.
Rozzuřený Khun Chang hlásí králi Ayutthaye, že Khun Peng chce zinscenovat povstání. Král posílá vojenský oddíl, aby přivedl rebela k soudu. Khun Chang je pokárán za lhaní králi a Khun Peng je uvězněn. Khun Chang a Phim opět žijí spolu. O mnoho let později, když je Khun Peng propuštěn z vězení, je rivalita o Phim obnovena. Král nařídí Phimovi, aby učinil poslední volbu mezi muži. Dlouho se nemůže rozhodnout. Král se rozzuří a nařídí popravu dívky [3] .
Princ Damrong věřil, že příběh Khun Chang a Khun Peng byl založen na skutečných událostech, které se odehrály v 16. století. v království Ayutthaya , jak jsou jména hlavních postav zmíněna v análech Ayutthaya a Chiang Mai .
Charaktery hlavních postav jsou mnohostranné. Každý z nich, při zachování svých individuálních rysů, prochází změnami vlivem prostředí a času. Trpělivý a submisivní Phim se stává jablkem sváru mezi nepřátelskými Khun Pengem a Khun Changem. Khun Peng je dostatečně chytrý a silný na to, aby svého rivala zcela zlikvidoval, ale je také velkorysý, a tak své intriky mnohokrát odpustí. Khun Chang je hloupý a nemotorný šašek, kterému se všichni smějí: chce v zoufalství spáchat sebevraždu a pokusí se oběsit tak, že si omotá trup provazem; během procesu zvracel na oltář spravedlnosti; často padá, klouže po psím trusu, takže je špinavý a zapáchá. Ti s ním však sympatizují, považují Khuna Changa jen za poraženého [4] .
Za vlády siamského krále Rámy III . ( 1824-1851 ) vznikla jevištní verze této legendy. Na konci XIX století. Princ Damrong spolu s dalšími básníky přeložil celou báseň, jejíž celkový objem činil 90 tisíc řádků.
Za doby Rámy IV. Mongkuta (1851-1868) se tato sepkha zpívala a recitovala po celé zemi, hrála se při náboženských obřadech a při všech státních svátcích. Místní vypravěči tradičně zachovávají hlavní obsah básně, epizody volně variují a doplňují je barevnými detaily. V nejoblíbenějších lidových verzích je patrný vliv psaných textů, pravděpodobně díky jejich memorování v klášterních školách a opisování v klášterech. Literární texty Khun Chang a Khun Peng jsou zase úzce spjaty s ústní tradicí. Existují profesionálové, kteří se na jednotlivé epizody sephi specializují [1] .