Lavoisier (měsíční kráter)

Lavoisier
lat.  Lavoisier

Obrázek sondy Lunar Orbiter-IV . Kráter Lavoisier je mírně vlevo od středu snímku.
Charakteristika
Průměr71 km
Největší hloubka770 m
název
EponymAntoine Laurent Lavoisier (1743-1794) francouzský přírodovědec a zakladatel moderní chemie. 
Umístění
38°10′ severní šířky. sh. 81°15′ západní délky  / 38,17  / 38,17; -81,25° N sh. 81,25°W např.
Nebeské těloMěsíc 
červená tečkaLavoisier
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kráter Lavoisier ( lat.  Lavoisier ) je velký starověký impaktní kráter na západním pobřeží Oceánu bouří na viditelné straně Měsíce . Jméno bylo dáno na počest francouzského přírodovědce , zakladatele moderní chemie , Antoina Laurenta Lavoisiera (1743-1794) a schváleno Mezinárodní astronomickou unií v roce 1935. Vznik kráteru se vztahuje k přednektarijskému období [1] .

Popis kráteru

Nejbližšími sousedy kráteru jsou kráter Nernst na západě; kráter Bunsen na severozápadě; Kráter Von Braun na severovýchodě; Kráter Ulugbek na jihu a kráter Aston na jihozápadě [2] . Selenografické souřadnice středu kráteru 38°10′ severní šířky. sh. 81°15′ západní délky  / 38,17  / 38,17; -81,25° N sh. 81,25°W g , průměr 71,0 km 3] , hloubka 770 m [4] .

Kráter Lavoisier má polygonální tvar a za dlouhou dobu své existence byl výrazně zničen. Vzdouvání je vyhlazené, jihovýchodní část vlnobití je pokryta satelitním kráterem Lavoisier F (viz níže), na jihozápadní část vlnovky navazuje satelitní kráter Lavoisier W. 1 ] .

Charakteristickým znakem kráteru je hojnost brázd, zejména ve východní části kráteru. Mechanismus vzniku těchto rýh je spojen se vzestupem magmatu pod dnem mísy kráteru, což vede k protržení dna kráteru, vzniku vrás, pyroklastických usazenin a dalším projevům vulkanické činnosti [5] . Kromě výše uvedeného se trochu severně od středu mísy nachází soustředný kráter.

Satelitní krátery

Lavoisier Souřadnice Průměr, km
A 36°58′ severní šířky. sh. 73°16′ západní délky  / 36,97  / 36,97; -73,26 ( Lavoisier A )° N sh. 73,26°W např. 28.5
B 39°46′ severní šířky. sh. 79°45′ západní délky  / 39,76  / 39,76; -79,75 ( Lavoisier B )° N sh. 79,75°W např. 24.6
C 35°47′ severní šířky sh. 76°44′ západní délky  / 35,78  / 35,78; -76,73 ( Lavoisier C )° N sh. 76,73°W např. 34.9
E 40°53′ s. š. sh. 80°23′ západní délky  / 40,88  / 40,88; -80,39 ( Lavoisier E )° N sh. 80,39°W např. 50.6
F 37°02′ s. sh. 80°28′ západní délky  / 37,03  / 37,03; -80,47 ( Lavoisier F )° N sh. 80,47°W např. 35.6
G 37°13′ severní šířky sh. 85°37′ západní délky  / 37,21  / 37,21; -85,61 ( Lavoisier G )° N sh. 85,61°W např. 18.2
H 38°10′ severní šířky. sh. 78°56′ západní délky  / 38,17  / 38,17; -78,94 ( Lavoisier H )° N sh. 78,94°W např. 29.1
J 37°29′ severní šířky. sh. 86°35′ západní délky  / 37,49  / 37,49; -86,58 ( Lavoisier J )° N sh. 86,58°W např. 21.7
K 39°44′ severní šířky. sh. 74°26′ západní délky  / 39,74  / 39,74; -74,43 ( Lavoisier K )° N sh. 74,43°W např. 6.7
L 39°44′ severní šířky. sh. 74°59′ západní délky  / 39,74  / 39,74; -74,98 ( Lavoisier L )° N sh. 74,98°W např. 6.4
N 41°54′ s. sh. 82°20′ západní délky  / 41,9  / 41,9; -82,34 ( Lavoisier N )° N sh. 82,34°W např. 28.5
S 39°03′ s. sh. 83°05′ západní délky  / 39,05  / 39,05; -83,08 ( Lavoisier S )° N sh. 83,08°W např. 24.6
T 36°30' s. š. sh. 76°37′ západní délky  / 36,5  / 36,5; -76,62 ( Lavoisier T )° N sh. 76,62°W např. 18.6
W 36°49′ severní šířky. sh. 81°51′ západní délky  / 36,82  / 36,82; -81,85 ( Lavoisier W )° N sh. 81,85°W např. 16.2
Z 36°07′ severní šířky sh. 86°17′ západní délky  / 36,12  / 36,12; -86,29 ( Lavoisier Z )° N sh. 86,29°W např. 12.5

Viz také

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 4 Databáze lunárního impaktního kráteru . Losiak A., Kohout T., O'Sulllivan K., Thaisen K., Weider S. (Lunar and Planetary Institute, Lunar Exploration Intern Program, 2009); aktualizováno Öhmanem T. v roce 2011. Archivovaná stránka .
  2. ↑ Kráter Lavoisier na mapě LAC-22 . Staženo 5. července 2020. Archivováno z originálu 20. února 2013.
  3. ↑ Příručka Mezinárodní astronomické unie . Získáno 5. července 2020. Archivováno z originálu dne 12. srpna 2019.
  4. ↑ John E. Westfall's Atlas of the Lunar Terminator, Cambridge Univ. Stiskněte (2000) . Získáno 15. dubna 2015. Archivováno z originálu 18. prosince 2014.
  5. ↑ Lavoisierova pyroklastika. . Získáno 21. září 2015. Archivováno z originálu 30. září 2020.
  6. ↑ 1 2 Naosuke Sekiguchi, 1972. Katalog centrálních vrcholů a podlahových objektů měsíčních kráterů na viditelné polokouli. University of Tokyo Press a University Park Press.

Odkazy