Heino Liimets | |
---|---|
Datum narození | 22. ledna 1928 |
Datum úmrtí | 30. dubna 1989 (ve věku 61 let) |
Místo výkonu práce | |
Alma mater | |
Ocenění a ceny |
Heino Liimets (od roku 1936 do roku 1945 - Heino Libert, od roku 1945 - Heino Johanovich Liimets; 22. ledna 1928 - 30. dubna 1989 ) - sovětský estonský vědec-učitel, psycholog, logik, učitel, včetně výzkumu v oblasti vzdělávání "obtížné "děti." Vyru podle národnosti .
Narodil se ve vesnici Kula v rodině Johana a Elly Liimetsových, poté se jeho rodina přestěhovala do vesnice Saru, kde nastoupil do základní školy, a později do Harlgy, kde studoval až do roku 1942. Středoškolské vzdělání dokončil ve Valze (někdy je toto město uváděno jako jeho místo narození). V roce 1947 nastoupil na Psychologickou fakultu Univerzity v Tartu , absolvoval ji v roce 1952, v letech 1953-1956 na této univerzitě studoval postgraduální studium a v roce 1956 zde začal vyučovat. V roce 1960 vstoupil do KSSS. V letech 1963-1975 vedl katedru pedagogiky na této univerzitě, v roce 1975 přešel pracovat na Tallinn University, kde působil až do konce života a kde od roku 1985 vedl katedru psychologie a pedagogiky. V letech 1950-1953 a 1959-1961 souběžně se studiem nebo působením na univerzitě působil jako psycholog na školách. Aktivně se zapojoval do společenských aktivit: v letech 1975 až 1988 stál v čele Estonské společnosti psychologů SSSR, v roce 1972 vedl dobrovolně Estonský výzkumný ústav pedagogiky, byl členem redakční rady časopisu Questions. z psychologie. V roce 1967 se stal členem Akademie pedagogických věd SSSR, v roce 1982 - čestným doktorem univerzity v Helsinkách, v roce 1985 - čestným doktorem univerzity v Tampere. Zemřel v Tallinnu, ale byl pohřben v Tartu.
Celkem napsal asi 390 prací o pedagogice. Jeho vědecké práce se věnují teorii didaktiky, sociální pedagogice, obecné teorii výchovy a zejména výchově „obtížných“ dětí. Rozvinul teorii tzv. „integrální didaktiky“, kterou zdůvodnil ve své práci z roku 1982 „Rozvoj osobnosti žáka a integrální didaktický systém“. Podstata jeho názorů se scvrkla do toho, že škola v té či oné podobě by měla ovládat většinu časových zdrojů dětí, aby se v budoucnu mohly stát plnohodnotnými členy společnosti. Ve svých dílech věnoval velkou pozornost „kolektivní výchově“.
V bibliografických katalozích |
---|