| Vesnice | |
| Logvino | |
|---|---|
| 54°46′00″ s. sh. 20°12′20″ palců. e. | |
| Země | Rusko |
| Předmět federace | Kaliningradská oblast |
| Obecní oblast | Zelenogradského |
| Venkovské osídlení | Pereslavskoe |
| Historie a zeměpis | |
| První zmínka | 1255 |
| Bývalá jména | Medenau (do roku 1946) |
| Typ podnebí | přechod od námořního k mírnému kontinentálnímu |
| Časové pásmo | UTC+2:00 |
| Počet obyvatel | |
| Počet obyvatel | ↗ 283 [1] lidí ( 2010 ) |
| Digitální ID | |
| Telefonní kód | +7 40150 |
| PSČ | 238346 |
| Kód OKATO | 27215807010 |
| OKTMO kód | 27710000616 |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Logvino ( německy : Medenau ) je vesnice v okrese Zelenogradsky v Kaliningradské oblasti . Zahrnuto ve venkovské osadě Pereslavl .
| Počet obyvatel | |
|---|---|
| 2002 [2] | 2010 [1] |
| 257 | ↗ 283 |
Obyvatelstvo - 283 osob (2010) [3] .
Pruská hliněná pevnost Medenov existovala na severovýchodním okraji moderní vesnice Logvino dlouho před invazí křižáků. Patřil mocnému pruskému rodu Kandeim. Název osady je přeložen z pruštiny jako „Lesní vesnice“.
V lednu 1255 vtrhl do Sambie oddíl rytířů pod velením českého krále Otakara II. Petr z Dusburgu popisuje zachycení Medenova ve své kronice takto: „... český král vedl své vojsko až k samotnému hradu Balga, kde se podle bratrů setkal se starým mužem jménem Gedune... z Modenova, z rodu těch, kterým se říká Kandeim, kteří důkladně znali veškerou sílu válečníků ze Sambie. Když se ho král, když se objevila první malá část vojska, zeptal, zda je možné bojovat s tolika rytíři, odpověděl, že ne. Pak dorazila armáda dvakrát tak velká, když to viděl, odpověděl jako předtím; pak přišla armáda třikrát větší, ale ani to mu stále nestačilo; Nakonec dorazil zbytek vojska, pokrýval led, jako kobylky pokrývají zemi, a když se král zeptal, zda je možné bojovat v zemi Sambia s takovou armádou, odpověděl: „Dost. Jděte, kam chcete, a dosáhnete toho, co si přejete "... Král tedy vstoupil se svou armádou do Sambie poblíž volost zvaného Medenov, spálil vše, co se dalo ohněm vzít, a zajal a zabil mnoho lidí, tam nebo strávil noc ... “. Dobytí Medenova nevyžadovalo od Ottakarovy armády velké úsilí, protože po přenocování v pevnosti se hned druhý den vydali do Rudova (dnes obec Mělnikovo).
Řádový hrad Medenov, postavený na troskách pruské pevnosti, je poprvé zmíněn v roce 1263. Podle listiny z 13. století byla polovina hradu převedena na jistého Heinricha Stoubka. Stoubek se zároveň stal prvním přednostou obce Medenov.
Dne 10. ledna 1326 obdržela osada Medenau dopis od budoucího velmistra řádu Heinricha Duesemera potvrzující její právní postavení. V roce 1327 byl hrad Medenau opevněn: k hradu byl přistavěn forburk, který byl obehnán dodatečným valem. Na počátku 14. století byl v Medenau, na opačném břehu potoka, než je hrad, postaven kostel.
V textu druhého trnového míru z roku 1466 se již Medenau mezi zmíněnými městy a hrady nevyskytuje. Jméno Medenav je obsaženo v textu krakovské smlouvy z roku 1525 v seznamu měst převedených do dědičného léna vévody Albrechta.
V roce 1849 žilo v Medenau 479 lidí, v roce 1939 - 1202 lidí. V roce 1881 byl v obci postaven pomník Viléma I.
Za druhé světové války bylo Medenau 31. ledna 1945 poprvé obsazeno jednotkami 39. armády. Dne 23. února byl v důsledku nedůslednosti v postupu velení v oblasti Medenau obklíčen kombinovaný oddíl 1. tankového sboru, připojený k 39. armádě. Za cenu velkých ztrát se mu podařilo vymanit se z obklíčení. Podruhé Medenau dobyly jednotky 3. běloruského frontu asi v 18:00 14. dubna 1945.
V roce 1946 byla Medenau přejmenována na vesnici Logvino.
Od roku 1945 byl v obci hromadný hrob sovětských vojáků, v květnu 1985 byly ostatky 31 rudoarmějců přeneseny do památníku v Pereslavském.