| paní v masce | |
|---|---|
| Maskovana milenka | |
| Žánr | melodrama, filmová adaptace |
| Výrobce | Otakar Vávra |
| scénárista _ |
podle románu Honoré de Balzaca . |
| Operátor | Ferdinand Pečenka |
| Skladatel | Jiří Srnka |
| Filmová společnost | Lucernafilm |
| Doba trvání | 85 min. |
| Země | Československo |
| Jazyk | čeština |
| Rok | 1940 |
| IMDb | ID 0166266 |
Maskovaná milenka (česky: "Maskovaná milenka" ) je československý film z roku 1940 režiséra Otakara Vávry podle románu Honoré de Balzaca .
Mladá šlechtična Lenka Rosetti po děsivém manželství s hrubým a nevěrným manželem nechce znát muže, ale opravdu touží po dítěti.
Na maškarním plese se v masce seznámí s mladým zbídačeným šlechticem Leonem, který se zamiluje do neznámé krásky, která se odmítá identifikovat a sundat masku, ale ona mu záhadně slíbí rande. Shromažďuje o něm informace a pak mu v nepřítomnosti nabídne noc lásky, ale podle jejích podmínek - je jen jedna noc, neuvidí její tvář, nebude vědět, kdo je, a nebude se to snažit zjistit v budoucnost.
Je se zavázanýma očima a přiveden do jejího sídla, aby nepoznal toto místo, kde na něj čeká jeho paní v masce...
Neznámá žena později v dopise Leonovi vysvětluje, že po zkušenostech se svým zesnulým manželem, sobeckým a hrubým mužem, už jiného muže nechce, vdávat se nechystá a že ho potřebovala pouze k otěhotnění. . Jejich společná noc má své „následky“, pro Lenku tolik vytoužené – má dceru.
Leon je hluboce nešťastný, dobrovolně jde do války a záměrně hledá smrt.
O několik let později se těžce zraněný nešťastnou náhodou dostane na hrad hraběnky Lenky Rossetti. Pozná ho a dlouho váhá, zda mu má prozradit své tajemství... V průběhu léčby se sblíží, Leon se zamiluje do Lenky a v její dceři Leonce nemá duši. Lenka Leonovy city opětuje a prozradí mu, že je jeho ztracená maskovaná milenka a Leonka je jeho dcera.
Film byl natočen podle málo známého díla Honore de Balzaca – román vyšel poprvé až v roce 1911 (v originále „L´Amour masqué“ nebo „Imprudence et Bonheur“) a má svou neobvyklou historii: rukopis byla více než půl století uchovávána v rodinné knihovně de Dino – údajně ji de Balzac daroval vévodkyni de Dino, rozené de Saint-Aldegonde, se kterou se znal. V roce 1911 vévoda Maurice de Dino dal rukopis veřejnosti a román byl vydán.
Otakar Vávra prokázal své režijní umění. … [obrázek] se pro diváky stal průvodcem nerealisticky elegantním světem intenzivních romantických pocitů, krásných kostýmů a bohatých kulis. Drahý film měl nepochybný talent a svůdnou Lídu Baarovou , která v titulní roli ztělesňovala myšlenku mezinárodní herecké hvězdy. Jako primabalerína se ve filmu objeví Elizaveta Nikolskaya , která se postarala i o choreografii tanečních scén.
— Filmový náhled , 2018