Mary Stuart (hra)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 20. února 2016; kontroly vyžadují 73 úprav .
Marie Stuartovna
Marie Stuartovna
Žánr tragédie
Autor Friedrich Schiller
Původní jazyk německy
datum psaní 1800
Datum prvního zveřejnění 1801
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

„Marie Stuartovna“  je tragédie o pěti jednáních ve verších F. Schillera .

Postavy

Shrnutí

V roce 1568 byla skotská královna Marie Stuartovna vypovězena ze země kvůli podezření z účasti na vraždě svého manžela a uprchla do Anglie. Doufá, že najde ochranu u anglické královny Alžběty. Musí se však bát o svou vlastní korunu, protože si na ni nárokuje sama Mary Stuartovna. Královna Alžběta proto nařídí, aby byla zatčena a vzata do vazby na hradě. Hra se odehrává o 19 let později, tři dny před popravou Marie Stuartovny.

Ze strany mnoha mladých lidí, zaslepených krásou Marie Stuartovny, probíhají četné pokusy osvobodit skotskou královnu ze zajetí. Také mladý Mortimer by rád vězně zachránil. Pouze naoko přijímá rozkaz Alžběty zabít Marii Stuartovnu. Do svého plánu zasvětí hraběte z Leicesteru, který sám miluje Marii Stuartovnu a zároveň je i Alžbětiným milencem. Tváří v tvář tomuto dilematu se hrabě z Leicesteru zavazuje zorganizovat setkání dvou královen, během kterého by, jak doufal, měla Mary Stuartová litovat srdce své rivalky.

Když se královny skutečně setkají, Alžběta se snaží dále ponížit Marii Stuartovnu, která ji osloví modlitbami. Vyčítá jí přetvářku a obviňuje ji, že všechny své manžely poslala na onen svět. Pyšná Marie Stuartovna zase Alžbětu odsuzuje z pokrytectví: Navzdory jejímu zdůrazňovanému ctnostnému chování (jako „cudné královny“) Alžběta nedokáže zamaskovat svůj poněkud nižší původ. Výsledkem bylo, že pokus o usmíření hraběte z Leicesteru odcizil a učinil rivaly ještě nesmiřitelnějšími.

Poté, co pokus o život Elizabeth selhal, Mortimer se ubodal k smrti, protože nemůže zachránit Mary Stuartovnu. Aby si zachovala svá práva na trůn, chce anglická královna zabít Marii Stuartovnu. Jelikož ale Alžběta nechce vzít na sebe vinu za smrt Marie Stuartovny a nechce riskovat ztrátu dobré pověsti, rozsudek sice podepíše, přenese rozhodnutí o jeho prosazení do rukou jiného. Mary Stuartovna je stále sťata. Elizabeth ztratí všechny své rádce.

Obsah

První dějství

Hrad ve Fotheringay (žalář Marie Stuartovny)

První fenomén

Paulet vstupuje do pokoje vězenkyně Marie Stuartovny, aby jí zabavil cennosti a dopisy, protože podle jeho názoru obsahují informace, které usvědčují existenci spiknutí proti vládě protestantské královny Alžběty. V reakci na protest ošetřovatelky Anny Kennedyové proti takovému ostudnému zacházení Paulet zdůrazňuje nebezpečí skotské královny, která i z vězení dokáže „hodit pochodeň občanské války do života monarchie“, a proto musí nést odpovědnost za své hříchy.

Druhý jev

Objeví se Mary Stuartová a žádá Paulet, aby poslala Alžbětě vzkaz s žádostí o osobní schůzku, protože se může otevřít pouze někomu, kdo se jí vyrovná „pohlavím a postavením“. Potřebuje navíc církevní podporu a ráda by sepsala závěť, protože po výslechu před měsícem nyní očekává rychlý rozsudek nebo dokonce popravu.

Třetí fenomén

Objeví se Pauletův synovec Mortimer a nevysvětlitelně ignoruje půvabnou Mary Stuartovnu. Paulet se k ní otočil a poznamenal: "Paní, vaše kouzla na něj nepůsobí!"

Čtvrtý jev

Mary Stuartová v rozhovoru se svou ošetřovatelkou Annou Kennedyovou přiznává, že dnes je výročí vraždy jejího manžela, do které byla zapojena. Jako omluvu Anna uvádí argument, že královská choť Darnley se stala králem jen díky Marii Stuartovně, ale pak se zachovala nevhodně. Podle Anne se Mary Stuartová podílela na vraždě svého manžela z lehkomyslnosti, protože ji svedl Bothwell, kterého pak před parlamentem nařídila zprostit viny a za kterého se provdala. Obviňuje Anglii ale ne kvůli tomu, ale pouze z mocensko-politických úvah.

Pátý fenomén

Objeví se Mortimer a pošle Anne, ošetřovatelku, aby sledovala dveře u vchodu.

Šestý fenomén

Mortimer se Mary Stuartovně přizná, že se během svých cest stal vášnivým katolíkem. Strýc Marie Stuartovny, který byl biskupem ve Francii, jej vrátil do stáda katolické církve. Mortimer tam spatřil portrét Marie Stuartovny, zjistil, v jaké nouzi žije, a stal se neochvějným zastáncem oprávněnosti nároků Marie Stuartovny na anglický trůn, názor, o kterém si nezávisle vytvořil. Mortimer také hlásí, že Mary Stuartová byla shledána vinnou a že Elizabeth pouze oddaluje svou popravu, aby předstírala, že ji k tomuto kroku nutí parlament. Mary nemůže uvěřit, že by Alžběta mohla takto pošpinit královskou moc, ale Mortimer ji přesvědčí o nutnosti utéct. Mary Stuartovna ho zároveň upozorní na hraběte z Leicesteru, což Mortimera velmi překvapí, protože v jeho očích působí jako „nejzlejší pronásledovatel“ Mary Stuartovny. Předá mu svůj portrét s žádostí, aby ho předal hraběti z Leicesteru.

Sedmý fenomén

Zdá se, že baron Burghley oznamuje rozsudek. Marie Stuartovna soud neuznává, protože významní soudci byli kompromitováni kvůli jejich chování za krále Jindřicha VIII. Za posledních čtyř vládců navíc čtyřikrát změnili víru. Angličané a Skotové jsou navíc tak dlouho v konfliktu, že nemají právo vystupovat ve vzájemném vztahu jako soudci, dokud nejsou sjednoceni pod jednou korunou, totiž Marií Stuartovnou. Byla odsouzena k smrti na základě zákona, který byl vytvořen pouze pro ni, a obvinění ze spiknutí zůstalo neprokázané. V řízení navíc došlo k chybám, s čímž Paulet souhlasí. Nakonec se ukáže, že za rozsudkem Marie stojí mocná Alžbětina vůle, a ne zákon.

Osmý fenomén

Baron Burghley zdůrazňuje spravedlnost rozsudku, ale je si také dobře vědom, že celý svět v něm uvidí autokratické rozhodnutí Alžběty, protože „spravedlivý meč spravedlnosti v rukou člověka se v rukou mění v nástroj nenávisti ženy. Svět nevěří v nestrannost soudkyně, když je obětí žena.“ Baron Burghley naznačuje, že veřejná poprava Marie Stuartovny by byla příliš drsná a pro Alžbětu by bylo lepší, kdyby byla Mary Stuartovna za účasti Pauleta tajně otrávena. Paulet však dá jasně najevo, že Mary Stuartové nebude tolerovat pronikání vrahů do místnosti, nemluvě o tom, že on sám se stane vrahem.

Druhé dějství

palác ve Westminsteru

První fenomén

Dva lordi mluví o plánech královny Alžběty provdat se za následníka francouzského trůnu. Výraz „neposkvrněná pevnost krásy“ je zde použit jako metafora pro Alžbětu, která se dříve stavěla negativně ke všem svatebním plánům.

Druhý jev

Vyslanci z Francie chtějí slyšet od královny souhlas se sňatkem, ale Alžběta stále čeká a stěžuje si, že ji lidé nutí ke svatbě, ale ona nemá zájem být v pozici podřízenosti muži a vzdát se svého. svoboda . Když přesto dává francouzským vyslancům prsten s sebou, žádají o milost pro Marii Stuartovnu, ale Alžběta tuto žádost odmítá.

Třetí fenomén

Elizabeth nařídí, aby zavolala své poradce. Státní pokladník, baron Burghley, chce přesvědčit královnu, aby nařídila popravu Marie Stuartovny, protože je hrozbou pro trůn a svobodu Anglie. Pro něj je důležitý pouze státní zájem. Hrabě ze Shrewsbury radí královně, aby projevila milosrdenství, protože rozsudek smrti nad ženou je nepřiměřený a rozhodnutí soudu je náhodné. Anglická spravedlnost nemá nad Marií Stuartovnou žádnou moc a Alžběta nemusí souhlasit s požadavkem lidu na její popravu. Mary Stuartová je vinna, ale vysvětlení její viny spočívá v současné situaci ( Skotská občanská válka ) a její výchově (ve Francii), zatímco Elizabeth vyrůstala v nouzi. Hrabě z Leicesteru varuje před nebezpečím, že se Mary Stuartovna, z níž žádná hrozba nevzejde, stane mučednicí. Bylo by mnohem správnější provést rozsudek, pokud od ní přijde nové spiknutí. Elizabeth naslouchá argumentům svých poradců, ale nedojde k žádnému závěru.

Čtvrtý jev

Objeví se Mortimer, hlásící se královně na své cestě a jeho role se stává stále více ambivalentní. Paulet předává Alžbětě Marii Stuartovnu žádost o audienci. Je zřejmé, že Alžběty se dopis dotýká, je v slzách. Baron Burghley se snaží královnu od setkání odradit, ale hrabě z Leicesteru a především hrabě ze Shrewsbury, kterého tento vývoj událostí velmi těší, se snaží královnu přesvědčit o její potřebě. Je vidět, že baron Burley si jde za svým.

Pátý fenomén

Alžběta v soukromém rozhovoru s Mortimerem znovu popisuje dilema, které před ní stojí: v důsledku smrti Marie Stuartovny sice získá silnější sebevědomí, ale zároveň se ukáže před světem ve špatném světle. Velmi nepřímo a opatrně se obrací na Mortimera s žádostí o vraždu.

Šestý fenomén

V monologu se ukáže Mortimerův skutečný záměr. Rád by zachránil Mary Stuartovnu a přijal úkol ji zabít, jen aby získal čas. Ve skutečnosti Alžbětu nenávidí a místo toho miluje Mary Stuartovnu.

Sedmý fenomén

Paulet přímo řekne Mortimerovi o rozhovoru s královnou a upřímně se mu přizná, že ho chtěla přesvědčit k vraždě. Ale je si jistý, že později mu to bude vyčítat. Pak se objeví hrabě z Leicesteru, který si přeje mluvit s Mortimerem.

Osmý fenomén

Hrabě z Leicesteru prozradí Mortimerovi své sympatie k Mary Stuartové. Řekne mu, že si ji ve skutečnosti měl vzít, ale pak ji opustil, protože doufal, že si vezme Elizabeth, v důsledku čehož se Mary Stuartová provdala za Darnleyho. Nyní se zlobí na Alžbětin předpokládaný sňatek s následníkem francouzského trůnu, což ho zatlačí zpět do náruče Marie, kterou, jak se zdá, miluje; ale zároveň vyjde najevo, že pokud bude propuštěna, slíbila mu, že si ho vezme. Ale když se s ním Mortimer podělí o své plány na propuštění Mary Stuartové, hrabě z Leicesteru ostře ustoupí, protože pravděpodobněji mluví o diplomatickém propuštění. Mortimer ho s pomocí svých ušlechtilých přátel chce přesvědčit k rozhodnému činu s použitím síly, dokonce přemýšlí o únosu Mary Stuartovny.

Devátý fenomén

Před Alžbětou hrabě z Leicesteru naříká nad zamýšleným sňatkem s francouzským dědicem. Královna vysvětluje, že za tím je národní zájem, ale také chce vědět, jestli je Mary Stuartová opravdu tak krásná. Hrabě z Leicesteru se ji snaží přesvědčit, aby se o tom sama ujistila, protože se domnívá, že v tomto případě nelze rozsudek vykonat (baron Burghley: „Ten rozsudek nelze vykonat, když se k ní královna přiblíží, protože kvůli královské následuje intimní milosrdenství). Elizabeth souhlasí se schůzkou, aby potěšila hraběte z Leicesteru, kterého je nucena zklamat kvůli údajnému sňatku s Francouzem. Během lovu se zdánlivě náhodně setká s Mary Stuart v parku vedle jejího žaláře.

Třetí dějství

Park poblíž kobky Marie Stuartovny

Fenomény jedna a dvě

Najednou Mary Stuartová dostane povolení jít na procházku (aby bylo možné domluvit schůzku). Raduje se z nečekané svobody v parku a užívá si přírodu. Po obdržení zprávy od Pauleta, že se chystá setkání s Elizabeth, Mary Stuartová zbledne.

Třetí fenomén

Hrabě ze Shrewsbury ve snaze být proaktivní naléhá na Mary Stuartovnu, aby na setkání projevila svou pokoru, ale vězeň zapomene na všechny dobré úmysly a je plný nenávisti.

Čtvrtý jev

Marie Stuartovna se na začátku setkání ve všem podvoluje agresivní Alžbětě a snaží se zmírnit její náladu, ale když Alžběta začne mluvit o hříších mládí Marie Stuartovny, nedokáže se již ovládnout a vyčítat Alžbětě nezákonnost její královská moc. Přestože na začátku rozhovoru je Mary Stuartovna v nižší pozici než Alžběta, později se jí podaří najít potřebné argumenty a prosadit svou prioritu. Odhalením nemorálních a krutých vlastností Alžběty ji Mary Stuartovna porazí. Jen na konci rozhovoru jsou spolu s těmito kontroverzními body i fráze, které královnu skutečně bodly. O osudu Marie Stuartovny je tedy definitivně rozhodnuto.

Pátý fenomén

V přítomnosti ošetřovatelky Anny dá Mary jasně najevo, že porazila Alžbětu a tím ponížila svého rivala v očích hraběte z Leicesteru.

Šestý fenomén

Mortimer, který zaslechl rozhovor mezi dvěma královnami, vyzná svou lásku k Mary Stuartovně a informuje ji o svém plánu na propuštění, který zahrnuje vraždu jeho strýce. Mary Stuartovna je zděšená a nechce o tom nic vědět. Mezitím do zahrady vstoupí ozbrojení muži.

Sedmý fenomén

Paulet přináší zprávu o vraždě Elizabeth Mortimerovi.

Osmý fenomén

Zatímco Mortimer je stále ztracen ve svých myšlenkách a nemůže uvěřit tomu, co právě slyšel, vtrhne dovnitř jeden ze spiklenců jménem Okelli a informuje ho, že jeden z jejich společníků se pokusil zabít Elizabeth, ale neuspěl. Mortimer ale nechce uprchnout.

Čtvrté dějství

Recepce

Fenomény jedna a dvě

Francouzský vyslanec Obepin se objeví u soudu ve Westminsteru, aby se zeptal na Alžbětině blaho. Tam se dozví, že atentátník byl „Francouz“, „Papist“. Baron Burley připravuje příkaz k popravě Marie Stuartovny, oznamuje přerušení diplomatických styků s Francií a vyhnání Obepina z Anglie.

Třetí fenomén

Baron Burghley a hrabě z Leicesteru si vyměňují ostny. Hrabě z Leicesteru vyčítá partnerovi, že profrancouzská politika barona Burghleyho selhala, zatímco baron Burghley vyčítá hraběti z Leicesteru, že hraje dvojí hru s Elizabeth.

Čtvrtý jev

Zbývající hrabě z Leicesteru přiznává, že baron Burghley přišel na svou hru. Mortimer mu přináší zprávu, že byl objeven zachycený dopis od Mary Stuartovny pro něj a je nyní v rukou barona Burghleyho. Mortimer chce přesvědčit hraběte z Leicesteru, aby se naposledy pokusil zachránit Mary Stuartovnu, ale hrabě z Leicesteru se snaží zachránit sám sebe a zradí Mortimera strážím. Mortimer nezradí hraběte z Leicesteru, ale unikne zatčení spácháním sebevraždy.

pokoj královny

Pátý fenomén

Baron Burghley ukazuje Alžbětě, která se po ponížení Mary Stuartové stále ještě neuklidnila, dopis od vězně adresovaný hraběti z Leicesteru. Královna nařídí smrt Marie Stuartovny a chce nařídit, aby byl hrabě z Leicesteru uvržen do věže, ale když se dozví, že míří k ní, znejistěla a přemýšlela, zda se jí ještě může ospravedlnit.

Šestý fenomén

Hrabě z Leicesteru se objevuje bez povolení. Odmítá všechny výtky proti němu a představuje se jako skutečný zachránce Alžběty. V očích královny může být hrabě z Leicesteru zbaven viny pouze vysvětlením, že šel kontaktovat Mary Stuartovnu pouze za účelem odhalení jejích plánů, což nakonec vedlo k odhalení plánu na její osvobození. Nyní se sám přimlouvá za popravu Marie Stuartovny a dostává od stále nevěřící Alžběty pokyn k vykonání rozsudku smrti.

Zjevení sedmá až devátá

Lidé trvají na rozsudku smrti, Elizabeth se nadále obává o svou pověst a cítí se neschopná učinit těžké rozhodnutí. Také hrabě ze Shrewsbury se ji snaží odradit, protože "jeho hlava nebude zpochybněna, pokud tato svatá hlava padne!" Baron Burghley trvá na tvrdém trestu.

Desátý fenomén

Alžbětin monolog odhaluje plnost jejího zklamání a sebelítosti. Snaží se ospravedlnit například tím, že je otrokyní lidu, že si musí klást otázky legitimity (v Evropě má mnoho politických odpůrců, papež ji exkomunikoval atd.). Říká, že Mary Stuart je vinna ze všech svých problémů. Ve chvíli, kdy si Alžběta vzpomene na vražedný rozhovor a svou nenávist k Marii Stuartovně, v návalu vzteku podepíše rozsudek smrti. A přesto se bojí toho, co provedl.

Jedenáctý fenomén

Sdělí verdikt svému ministrovi zahraničí Davisonovi a snaží se na něj hodit odpovědnost za rozhodnutí, proti kterému se důrazně staví. Na konci rozhovoru se smysl toho, co bylo řečeno, stává nepochopitelným.

Dvanáctý fenomén

Davison dál váhá, ale baron Burghley mu vytrhne dokument z rukou a rychle odejde.

Páté dějství

Žalář

První fenomén

Představení

V Rusku a SSSR

Překlady do ruštiny

Poznámky

  1. ↑ Hrajeme ... Schillerová! Divadlo Sovremennik. Tisk o výkonu. Program. Slova . smotr.ru. Získáno 3. března 2000. Archivováno z originálu 13. září 2005.

Literatura

Odkazy