Marku, Mary

Maria Marková
Elisabeth Erdmann-Macke

Hlava dívky (portrét Marie Frankové). Franz Mark. 1906
Datum narození 12. června 1876( 1876-06-12 ) [1]
Místo narození
Datum úmrtí 25. ledna 1955( 1955-01-25 ) [1] (ve věku 78 let)
Místo smrti
Země
obsazení malíř
Manžel Franz Mark
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Maria Mark Němec  Maria Marc , rozená Bertha Pauline Maria Frank (12. června 1876, Berlín - 25. ledna 1955, Riede, obec Kochel am See) - německá umělkyně, druhá manželka Franze Marca .

Raná léta

Maria se narodila do rodiny účetního, později bankovního ředitele Philippa Francka a jeho manželky Heleny (rozené Sonntag). Maria získala základní vzdělání na Berlínské střední škole pro dívky. Již v této době Maria projevovala touhu po umění: studovala hru na klavír a zpěv a navštěvovala uměleckou školu [2] .

Po ukončení školy vstoupila Maria Frank v roce 1895 na berlínskou královskou uměleckou školu, kde získala profesi učitelky kreslení pro lidovou, střední a střední školu. Mimo jiné se vyučila v kresbě „těl podle modelů“, „dekorativních architektonických detailů“, „živých rostlin“ [3] . Mezi její učitele patřil malíř a grafik Philippe Frank (jmenovec jejího otce). V roce 1899 se Maria zúčastnila lekcí na berlínské akademii umění v ženském ateliéru ilustrátora Karla Storcha a spolu se svými spolužáky odcestovala do Holštýnského Švýcarska pracovat pod širým nebem .

Počátkem roku 1903 se Maria Franková přestěhovala do Mnichova a začala studovat ve třídě Maxe Feldbauera na ženské akademii Mnichovské společnosti umění, protože studium na Akademii umění nebylo pro ženy dostupné.

Maria a Franz Marc

Maria se s Franzem Marcem setkala v únoru 1905 na kostýmní párty v Bauernkirchweibolu, setkání bylo pomíjivé - Frank se brzy vrátil do Berlína [4] . Maria strávila léto a podzim roku 1905 v kolonii umělců Worpswede, kterou vedl Otto Modersohn. V prosinci se Franck a Franz Marcovi, v té době zapletený s výtvarnicí Marií Schnuerovou (1869–?), znovu setkali na kostýmní párty. Tentokrát se Maria a Franz stali milenci. V únoru 1906 Mark a Frank strávili nějaký čas v Kochel am See. V březnu se Franz Marc vrátil do Kochel do práce. V létě se k němu přidaly Maria Frank a Marie Schnuer. V únoru 1906 Mark požádal Shnyura o ruku. Maria Franková se od něj dozvěděla o nadcházející svatbě v listopadu téhož roku. 27. března 1907 se v Mnichově konala svatba Shnyura a Marka.

Od dubna 1907 začala Maria pociťovat revmatické bolesti pravé ruky, které měly psychosomatický charakter, které ji pronásledovaly až do konce života.

8. července 1908 byl sňatek Marka a Schnura anulován, ale jelikož Schnur obvinila svého bývalého manžela z cizoložství s Marií Frankovou, sňatek mezi Franzem Marcem a posledně jmenovanou byl podle zákona platného v Německu nemožný. Mark a Frank strávili léto 1908 v Lengris , kde pracovali. V následujícím roce si pronajali na letní měsíce usedlost truhláře Josefa Niggla v Sinelsdorfu a v dubnu 1910 se tam natrvalo přestěhovali a bydleli zde až do roku 1914. V lednu 1910 se Markov setkal s umělcem Augustem Mackem. Macke a Marky byli rodinní přátelé, často se navštěvovali a vedli intenzivní korespondenci.

V roce 1911 se Mark znovu pokusil zaregistrovat sňatek s Mary. Začátkem června odjeli do Londýna, aby se v souladu s anglickým právem vzali, ale tam se dozvěděli, že v poslední době se sňatky německých občanů uzavírají jen tehdy, když v jejich zemi neexistují žádné překážky. Svatba ve Skotsku vyžadovala strávit v zemi alespoň tři týdny a Markovi na to podle Mary neměli prostředky. Navzdory neúspěchu už měli připravené svatební oznámení a představili se jako manželský pár.

Jen pět let po Markově rozvodu s Marií Schnuerovou získal Mariin právník Heinrich Fromm povolení k sňatku a nic nebránilo tomu, aby se uskutečnil oficiální svatební obřad. 3. června 1913 se Maria Frank a Franz Marc vzali v Mnichově, jaro 1914 strávili v Riedu u Kochel am See ve vlastním domě.

Po Markově smrti

S vypuknutím první světové války byl Mark povolán k vojenské službě. Po jeho smrti 4. března 1916 převzala správu majetku Maria Marková a podílela se na uspořádání retrospektivní výstavy manželova díla v říjnu 1916 [4] . V roce 1920 Markovy poznámky a jeho dopisy z fronty, které vybrala, publikoval Paul Cassirer [5] . V roce 1936 vydal Alois Schardt s pomocí Marie první monografii o Franzi Marcovi. Mark Maria pověřil redigováním literárního dědictví Klause Lanckheita .

V roce 1922 začala Maria studovat tkalcovství na Bauhausu . V letech 1929-1938 žila Maria Mark převážně v Asconě u jezera Maggiore, vedle Marianny Verevkiny a komunity umělců Monte Verita .

Navzdory tomu, že Maria nebyla součástí New Munich Art Association , byla pozvána k účasti na výstavě věnované 25. výročí jeho založení. Výstava se měla konat v roce 1934, ale po nástupu Hitlera k moci byla tvorba členů Společnosti klasifikována jako „degenerované umění“ a výstava se nekonala.

V roce 1939 se Maria vrátila do svého domova v Reedu. Za války se spolu s Johannou Schütz-Wolfovou , kterou potkala na Bauhausu, věnovala tkalcovství.

Maria Marková zemřela 25. ledna 1955, pohřbena ve stejném hrobě se svým manželem v Kochelu. Po její smrti převzal správu domu Markov v Kochel galerista Otto Stangl . V roce 1986 otevřel Stangl spolu s Klausem Lanckheitem v Markově domě umělcovo muzeum.

Výstavy

Poznámky

  1. 1 2 Maria Marc // RKDartists  (holandština)
  2. Beate Ofczarek, Stefan Frey: Chronologie einer Freundschaft. V: Michael Baumgartner, Cathrin Klingsöhr-Leroy, Katja Schneider (Hrsg.): Franz Marc. Paul Klee. Dialog v Bildernu, S. 198
  3. Kirsten Jüngling/Brigitte Roßbeck, Franz und Maria Marc, Düsseldorf/Curych 2000, S. 17
  4. 1 2 Brigitte Roßbeck. Franz Marc: Die Traume und das Leben - Biografie. — Siedler Verlag, 2015.
  5. Rose-Carol Washton Long, Ida Katherine Rigby, Stephanie Barron, Nancy Roth. Německý expresionismus: Dokumenty od konce vilémovské říše po vzestup národního socialismu. - 1995. - S. 162.

Odkazy

Literatura