Markwald, Willy

Willy Markwald ( Němec :  Willy Marckwald ; 5. prosince 1864, Jakubow, Dolní Slezsko - 1942, Rolandia, Brazílie) byl německý chemik.

Stručná informace

Willy Markwald studoval na univerzitě v Berlíně. Friedricha-Wilhelma (dnes Humboldtova univerzita) na I. katedře Ústavu chemie [1] a zde získal v roce 1886 doktorát pod vedením A. Hoffmanna za práci v oboru preparativní organické chemie „Příspěvek k poznání thialdehydy a thialdiny." V krátké době, do roku 1889, získal na základě výsledků svého výzkumu v oblasti furanových sloučenin [2] pod vedením Hoffmanna titul profesora. V roce 1899 byl jmenován přednostou oddělení Druhého chemického ústavu [3] . Sloužil jako Privatdozent až do svého odchodu do důchodu v roce 1930. Jako ženatý s Židovkou emigroval V. Markvald v roce 1936 do Brazílie, kde v roce 1942 zemřel.

Vědecký výzkum

Počínaje tématy svých publikací a disertačních prací začal rozšiřovat své zájmy a věnovat pozornost všem oblastem chemie. Ve výzkumu chemie heterocyklů vyvinul metodu syntézy aziridinů z β-halogenaminů. Tato metoda uzavírání kruhu, známá jako Gabriel-Marquewaldova reakce, umožňuje přípravu tří až sedmičlenných cyklických aminů [4] [5] [6] [7] . V rámci možností prodal patentová práva průmyslu. [8] Kromě toho vlastní monografie na obecná témata (obecná chemie). [9] V roce 1892 nečekaně zemřel jeho vedoucí A. Hoffmann. Od roku 1899 byl V. Markwald nucen přestěhovat se na oddělení 2. chemického ústavu, neboť nenašel společnou řeč s Emilem Fischerem, slavným nástupcem svého učitele. Fischer a Pasteur v té době intenzivně pracovali v oblasti studia opticky aktivních sloučenin.

Zde W. Markwald nejprve vyvinul několik strategií pro enantiomerní separaci racemických směsí a enantioselektivní syntézy.

• Opticky aktivní mentol tvoří diastereomerní mentylestery s oběma enantiomery racemátu kyseliny mandlové různou rychlostí (1899, kinetická separace) [10]
• Metody enantiomerní separace krystalizací derivátů (1900, derivatizace) [11]
• V přítomnosti chirálního katalyzátoru (brucinu) achirální ethylmethylmalonová kyselina dekarboxyluje na opticky aktivní směs 2-methylvalerových kyselin (1904, asymetrická katalýza). [12]

V ústavu založeném G. Landoltem se W. Markwald od roku 1900 stále více zabývá fyzikální, teoretickou [13] , ale i anorganickou chemií radioaktivních sloučenin. Přispěl do sekcí „Detailed Graham-Otto Chemistry Učebnice“, kterou napsal Landolt. V roce 1902 poprvé izoloval velké množství polonia [14] , o jehož existenci již dříve předpokládal Curie [15] . A v roce 1904 napsal obecnou monografii o radioaktivitě [16] . V roce 1905 odešel Landolt do důchodu a Nernst [17] se stal jeho nástupcem ve II. oddělení Chemického ústavu, které se nyní jmenovalo Fyzikálně-chemický ústav. Emil Fischer pracoval od roku 1906 na své první katedře chemické fakulty u organického chemika Otto Hahna, který v roce 1907 získal titul profesora a od roku 1912 vedl jeho oddělení radiochemie na Institutu císaře Viléma v Berlíně. W. Markwald se před odchodem do důchodu zabýval obecnými tématy analytické, anorganické a především fyzikální chemie. Od roku 1906 vyučoval na Royal Agricultural College v Berlíně. V roce 1910 byl jmenován tajným radou vlády. V roce 1919 byl jmenován čestným profesorem anorganické chemie na Královské technické univerzitě v Charlottenburgu [18] . V letech 1928 až 1931 řídil Německou chemickou společnost v Berlíně.

Ocenění

V roce 1916 získal za výsledky svého výzkumu zvláštní cenu Německé chemické společnosti.

Osobní život

Willy Marwald měl tři bratry. Jeho bratr Leo (1866-1928) se také stal chemikem a doktorát získal v roce 1888 v Berlíně za práci o fenylhydrazinu a jeho derivátech [19] . Hans Markwald (nar. 1874) byl členem Strany sociálních pracovníků Německa. Jeho mladší bratr Hans Gerald Markwald (nar. 1878) se stal německým diplomatem. V roce 1890 se Hans Markwald oženil s Margaret Salomonovou (1871-1908), která pocházela z asimilované židovské rodiny, a měl s ní dva syny. Jeho nejstarší syn Friedrich (29.2.1892 - 2.12.1917) zmizel v první světové válce roku 1917, sloužil v námořním letectví. V roce 1936 emigroval V. Markwald se svým synem Joachimem (6. 7. 1902 - 26. 8. 1986) a snachou do Brazílie do německé emigrační osady Roland ve státě Paraná.

Poznámky

1. ↑ Historie I. Chem. Institut  (německy) . www.universitaetssammlungen.de _ Získáno 30. března 2020. Archivováno z originálu dne 11. září 2020. Vorstand bis 1892 AW Hofmann, 1892-1919 Emil Fischer, ab 1921 Wilhelm Schlenk. - do 1900 Georgenstraße 34-36, kolem 14. července 1900 Bezug Neubau Hessische Straße 1/2]
2. ↑ NuméroBerichte der Deutschen chemischen Gesellschaft zu Berlin  (francouzsky) . gallica.bnf.fr _ Získáno 30. března 2020. Archivováno z originálu dne 14. listopadu 2016.
3. ↑ Historie II. Chem. Institut  (německy) . www.universitaetssammlungen.de _ Získáno 30. března 2020. Archivováno z originálu dne 20. ledna 2021. : Vorstand bis 1891 Carl Rammelsberg, 1891-1904 Hans Heinrich Landolt, 1905-1923 Walter Nernst, od roku 1923 Max Bodenstein. — Bunsenstr. 1, ab 1905 Umbenennung ve "Physikalisch-Chemisches Institute"]
4. ↑ S. Gabriel: Ueber Vinylamin  (francouzsky) . gallica.bnf.fr _ Staženo 30. března 2020. Archivováno z originálu 1. prosince 2017. . In: Ber. dt. chem. Ges. 21, 1049 (1888)
5. ↑ C. C. Howard, W. Marckwald: Zur Constitution des Vinylamins  (francouzsky) . gallica.bnf.fr _ Získáno 30. března 2020. Archivováno z originálu 1. prosince 2017. . In: Ber. dt. chem. Ges. 32, 2036 (1899)
6. ↑ W. Marckwald: Ueber das Dimethylenimin  (fr.) . gallica.bnf.fr _ Staženo 30. března 2020. Archivováno z originálu 1. prosince 2017. . In: Ber. dt. chem. Ges. 33, 764 (1900)
7. ↑ W. Marckwald, O. Frobenius: Ueber Verbindungen aus der Aethyleniminreihe. In: Ber. dt. chem. Ges. 34, 3544 (1901). doi:10.1002/cber.19010340346 . dx.doi.org . Staženo: 30. března 2020. (neurčitý)
8. ↑ Americký patent č. 500665: Verfahren zur Herstellung von Piperazin . celosvětově.espacenet.com . Získáno 30. března 2020 (neurčitý) , angemeldet 26. května 1892, Nutzungsrechte Chemische Fabrik auf Aktien (Schering)
9. ↑ "Ueber die Beziehungen zwischen dem Siedepunkte und der Zusammensetzung chemischer Verbindungen welche bisher erkannt worden sind" . katalog.hathitrust.org . Získáno 30. března 2020. Archivováno z originálu 1. září 2017.  (neurčitý) Tabellenwerk, 1888 (pouze s americkým proxy lesbarem)
10. ↑ W. Markwald, Alex. Mc. Kenzie: Ueber eine principiell neue Methode zur Spaltung racemischer Verbindungen in die Bestandtheile.  (fr.) . gallica.bnf.fr _ Staženo 30. března 2020. Archivováno z originálu 1. prosince 2017. In: Ber. dtsch. chem. Ges. 32, 2130 (1899)
11. ↑ W. Marckwald: Ueber die Trennung der Amylalkohole des Fuselöles  (francouzsky) . gallica.bnf.fr _ Staženo 30. března 2020. Archivováno z originálu 1. prosince 2017. . In: Ber. dtsch. chem. Ges. 34, 479 (1901)
12. ↑ W. Marckwald: Ueber asymmetrische Synthese . archive.org . Staženo: 30. března 2020. (neurčitý) . In: Ber. dtsch. chem. Ges. 37, 349 (1904)
13. ↑ "Die Benzoltheorie" . katalog.hathitrust.org . Získáno 30. března 2020. Archivováno z originálu dne 4. dubna 2019.  (neurčitý) 1898 (lesbar mit US-proxy)
14. ↑ Zemřít 14. Hauptversammlung der Bunsengesellschaft  (německy) . dingler.culture.hu-berlin.de . Získáno 30. března 2020. Archivováno z originálu dne 3. srpna 2021. . In: Polytechnisches Journal. 322, 1907, Miszelle 1, S. 364.: "3 mg Poloniumsalz aus 5.000 kg Uranerz"
15. ↑ Sieghard Neufeldt: Chronologie Chemie. John Wiley & Sons, 2012, ISBN 3-527-66284-7 , S. 115 ( eingeschränkte Vorschau  (německy) . books.google.de . Získáno 30. března 2020. Archivováno 1. prosince 2017. in der Google- Buchsuche
16. ↑ "Über Bequerelstrahlen und radio-active substanzen" . archive.org . Staženo: 30. března 2020. (neurčitý) . Moderne Ärztliche Bibliothek, Heft 7 (1904)]
17. ↑ Max Lenz, Geschichte der Königlichen Friedrich-Wilhelms-Universität zu Berlin, Verlag der Buchhandlung des Waisenhauses, Halle, 1910, 4 Bände: Das physikalisch-chemische Institut (nedostupný odkaz) . Archivováno z originálu 28. února 2015.  (neurčitý) : Nernst als Nachfolger von Landolt 1905
18. ↑ Technische Universität Berlin: Sammlung anorganischer Präparate - Anorganisches Laboratorium  (německy) . www.universitaetssammlungen.de _ Získáno 30. března 2020. Archivováno z originálu dne 7. ledna 2020. . Vorstand Karl Andreas Hofmann s radioaktivní látkou
19. ↑ Promotion vermutlich bei Ferdinand Tiemann (Forschungsgebiet Phenylhydrazin), dem Schwager seines Doktorvaters AW von Hofmann. - Patent DE 142939 . celosvětově.espacenet.com . Získáno 30. března 2020 od (neurčitý) 26. července 1901 – DE 137814 a DE 137847 od 28. července 1901

Odkazy

• Inaugurační disertační práce "Beitrag zur Kenntniss der Thialdehyde und Thialdine", Ergebnisse publiziert als Ueber Zersetzungsprodukte des rhodanwasserstoffsauren Thialdins  (fr.) . gallica.bnf.fr _ Staženo 30. března 2020 , Ber. dt. Chem. Ges. 19, 1826 (1886) a Ueber das Methylthialdin  (fr.) . gallica.bnf.fr _ Staženo 30. března 2020 , Ber. dt. Chem. Ges. 19, 2378 (1886).

	V bibliografických katalozích GND : 116761911 ISNI : 0000 0001 2021 1436 LCCN : n87115228 NKC : hka2011643406 NTA : 129215090 NUKAT : n2009160119 SUDOC : 069626987 VIAF : 13067149 Světová kočka VIAF : 13067149