Radomír Markovič | |
---|---|
Serbohorv. Radomir Marković Radomir Marković | |
Šéf Státní bezpečnostní služby Jugoslávie | |
27. října 1998 - 25. ledna 2001 | |
Předchůdce | Jovica Stanišićová |
Nástupce | Goran Petrovič |
Narození |
11. srpna 1946 (76 let) Lukavac , SR Bosna a Hercegovina , Jugoslávie |
Manžel | Iva Markovičová |
Zásilka |
Svaz komunistů Jugoslávie Socialistická strana Srbska |
Vzdělání | Bělehradská univerzita |
Profese | právník |
Aktivita | státní bezpečnostní úředník |
Radomir Markovic ( Serbohorv. Radomir Marković , Radomir Marković , narozen 11. srpna 1946 ) je jugoslávský a srbský státník, šéf Státní bezpečnosti Jugosláviev letech 1998-2001. V roce 2008 odsoudil srbský nejvyšší soud Markoviče ke čtyřiceti letům vězení za přípravu atentátu z roku 1999.na srbského politika Vuka Draškoviće . Od roku 1970 do roku 2001 zastával Marković funkce v jugoslávské milici a srbské policii ; Náměstek ministra vnitra Jugoslávie od srpna 1993 do roku 1994.
Narodil se v rodině bosenských Srbů v Lukavac (nyní stejnojmenná komunita, Bosna a Hercegovina) [1] . Pracoval u jugoslávské policie. Za předsednictví Slobodana Miloševiče byl 27. října 1998 jmenován šéfem Státní bezpečnosti Jugoslávie [2] , rezignoval 25. ledna 2001 poté, co Miloševič prohrál prezidentské volby [3] .
Zatčen v únoru 2001 na základě obvinění ze spáchání řady zločinů a zneužití pravomoci úřadu: Markovič byl obviněn z pokusu o Vuka Draškoviče spáchaného v roce 1999 a skončil smrtí čtyř lidí [1] . 18. července 2005 shledal bělehradský okresní soud Markoviče vinným a odsoudil ho k 15 letům vězení [4] . Nejvyšší soud Srbska však požadoval opětovné prošetření [5] [6] , v důsledku čehož byl Markovičův trest snížen na 8 let vězení [7] . I proti tomuto verdiktu bylo ale podáno odvolání: potřetí se případem osobně zabýval Nejvyšší soud [8] a 19. června 2008 byl Markovič odsouzen ke 40 letům vězení [8] [9] .
26. července 2002 se Markovič objevil jako svědek ICTY u soudu se Slobodanem Miloševičem. Jako důkaz přiznal, že pod nátlakem podepsal dokument proti jugoslávskému prezidentovi [10] a výměnou za tyto akce mu byla slíbena změna jeho osobních údajů, poskytnutí občanství jiné země a velká finanční odměna [11] .
V bibliografických katalozích |
---|