Martini, Christiane

Christian Martini
Němec  Christian Martini
Datum narození 1. července 1699( 1699-07-01 )
Místo narození Breslau
Datum úmrtí 31. prosince 1739( 1739-12-31 ) (ve věku 40 let)
Země
Vědecká sféra fyzik
Alma mater Univerzita v Jeně Univerzita v
Lipsku
Akademický titul Akademik Petrohradské akademie věd

Christian Martini (1699-1739), fyzik a filozof.

Následovník německého vědce-encyklopedisty, filozofa, právníka a matematika Christiana von Wolfa napsal dílo na jeho obhajobu. Když se v roce 1724 L. Blumentrost obrátil na Wolfa s žádostí o radu vědců o pozvání do Petrohradské akademie věd, tento, aniž by Martiniho osobně znal, ho doporučil do Blumentrosta jako adjunkt na katedře fyziky nebo matematiky. .

Jako profesor na katedře fyziky Petrohradské akademie věd byl zapsán od 13. ledna 1725, profesor logiky a metafyziky od 14. ledna 1726. [1] Na žádost Martiniho bylo ve smlouvě uvedeno, že fyziku by vyučoval „podle Wolfových principů“.

Martini neměl bezprostředně vztah s akademikem G. Bilfingerem , který ho předčil ve znalostech a ukazatelích výzkumu. 25. ledna 1729 přijal Christian Martini rezignaci na akademický titul a 2. května 1729 opustil Petrohrad do zahraničí. Po roce 1739 se informace o něm ztratily.

Jedno z nejznámějších Martiniho děl, vydané po jeho návratu z Ruska – „Poselství z Ruska“ (Martini Christian. „Nachricht aus Russland“ Frankfurt und Leipzig, 1731), jak charakterizuje jeho historiograf F. I. Miller , „má kompilační charakter. “ a ukazuje, že Martini věděl málo o Rusku. Ale při chudobě tehdejší literatury pro studium Ruska byla na Západě považována za jeden ze zdrojů ruských dějin. Spolu s překlady dalších zdrojů o Rusku obsahuje dílo originální příběhy samotného autora: o společnících a oblíbencích císaře Petra I.  - generála Deviera ; hrabě A. D. Menshikov a další.

Poznámky

  1. Zpočátku - podle smluv - Martini převzal katedru fyziky a G. Bilfinger - katedru logiky a metafyziky; ale koncem roku 1725 došlo k výměně postů

Literatura