Christian Martini | |
---|---|
Němec Christian Martini | |
Datum narození | 1. července 1699 |
Místo narození | Breslau |
Datum úmrtí | 31. prosince 1739 (ve věku 40 let) |
Země | |
Vědecká sféra | fyzik |
Alma mater |
Univerzita v Jeně Univerzita v Lipsku |
Akademický titul | Akademik Petrohradské akademie věd |
Christian Martini (1699-1739), fyzik a filozof.
Následovník německého vědce-encyklopedisty, filozofa, právníka a matematika Christiana von Wolfa napsal dílo na jeho obhajobu. Když se v roce 1724 L. Blumentrost obrátil na Wolfa s žádostí o radu vědců o pozvání do Petrohradské akademie věd, tento, aniž by Martiniho osobně znal, ho doporučil do Blumentrosta jako adjunkt na katedře fyziky nebo matematiky. .
Jako profesor na katedře fyziky Petrohradské akademie věd byl zapsán od 13. ledna 1725, profesor logiky a metafyziky od 14. ledna 1726. [1] Na žádost Martiniho bylo ve smlouvě uvedeno, že fyziku by vyučoval „podle Wolfových principů“.
Martini neměl bezprostředně vztah s akademikem G. Bilfingerem , který ho předčil ve znalostech a ukazatelích výzkumu. 25. ledna 1729 přijal Christian Martini rezignaci na akademický titul a 2. května 1729 opustil Petrohrad do zahraničí. Po roce 1739 se informace o něm ztratily.
Jedno z nejznámějších Martiniho děl, vydané po jeho návratu z Ruska – „Poselství z Ruska“ (Martini Christian. „Nachricht aus Russland“ Frankfurt und Leipzig, 1731), jak charakterizuje jeho historiograf F. I. Miller , „má kompilační charakter. “ a ukazuje, že Martini věděl málo o Rusku. Ale při chudobě tehdejší literatury pro studium Ruska byla na Západě považována za jeden ze zdrojů ruských dějin. Spolu s překlady dalších zdrojů o Rusku obsahuje dílo originální příběhy samotného autora: o společnících a oblíbencích císaře Petra I. - generála Deviera ; hrabě A. D. Menshikov a další.
Slovníky a encyklopedie |
|
---|---|
V bibliografických katalozích |