Matematická kartografie
Matematická kartografie je část kartografie , která studuje matematické metody pro konstrukci kartografických projekcí , jejich transformace, metody pro nalezení projekcí, metody a techniky pro aplikaci projekcí v praxi.
Matematická kartografie také někdy zahrnuje celou řadu otázek souvisejících s matematickým zdůvodněním map (rozvržení map, výpočet rámců atd.), stejně jako metody a prostředky měření map (viz Kartometrie ).
Úzce souvisí s matematikou, geodézií a dalšími obory.
Historie
- V prvních fázích ( VI. století př. nl - XVII. století n. l.) rozvoje kartografické vědy byly vynalezeny, studovány a používány samostatné kartografické projekce. Některé z nich byly vytvořeny spíše na intuitivně-praktické úrovni než na formálně-matematickém základě.
- V pozdější době ( 18. století - počátek 20. století ) vznikly i samostatné třídy projekcí a jejich další kombinace. Rozvinula se myšlenka Země jako neideální koule.
- Ve 20. století se úspěšně rozvinula teorie vytváření nových metod pro získávání různých (často nových) tříd či skupin projekcí a také teorie jejich transformací. Dochází k mechanizaci a následné automatizaci metod práce s mapami. Programovatelné počítače se stávají jedním z nejdůležitějších prostředků implementace matematických modelů v kartografii.
- Počátkem 21. století vedl rozvoj globálních družicových navigačních systémů a požadavek na zlepšení přesnosti prezentace dat a kartometrických výsledků k vytvoření zcela nových metod práce s geografickým prostorem, které nejsou vázány zejména na tradiční plošné zobrazení mapy.
Problémy matematické kartografie
V matematické kartografii se rozlišují přímé a inverzní úlohy.
Přímý problém
Přímým úkolem je studium vlastností kartografických projekcí daných rovnicemi tvaru: , (1) kde a jsou zeměpisná šířka a délka bodu na zemském elipsoidu.



Inverzní problém
Inverzní úloha M. c. je zaměřena na obnovení rovnic (1), nebo obecněji na nalezení projekcí z distribucí zkreslení v nich uvedených.
Viz také
Poznámky