Josef Svatopluk Mahar | |
---|---|
čeština Josef Svatopluk Machar | |
Datum narození | 29. února 1864 [1] [2] [2] […] |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 17. března 1942 [1] [2] [2] […] (ve věku 78 let) |
Místo smrti |
|
Země | |
obsazení | spisovatel , básník , novinář , politik |
Děti | Sylva Macharová [d] |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Josef Svatopluk Machar (česky Josef Svatopluk Machar ) je český básník, spisovatel, publicista a politik.
Narozen v Colin v roce 1864. Maturoval na gymnáziu v Praze v roce 1886. Poté nastoupil vojenskou službu, kde zůstal až do roku 1889. Po propuštění z armády v roce 1891 se přestěhoval do Vídně, kde působil do roku 1914 jako úředník pozemkového a úvěrního ústavu. Během pobytu ve Vídni se spřátelil s vůdcem českých vlastenců Tomaszem Masarykem .
Zároveň se proslavil jako básník, představitel české moderny a patřil k teoretikům generace 90. let 19. století. V roce 1895 se stal jedním z autorů Manifestu české moderny, který odsuzoval feudálně-monarchický stát.
Během první světové války se aktivně účastnil společenského a politického dění. Prosazoval konec války. V roce 1916 byl zatčen za protirakouské projevy.
Po získání nezávislosti Československa v roce 1918 byl jmenován generálním inspektorem armády. Ve stejném roce se stal členem Revolučního lidového shromáždění, kde setrval až do roku 1919. V roce 1924 rezignoval na post generálního inspektora armády pro konflikt s Masarykem.
Od poloviny 20. let začal podporovat pravicové strany. V budoucnu se věnoval literární a překladatelské činnosti. Zemřel v roce 1942 v Praze.
Autor má na svém kontě řadu článků a básní. K popularitě básní přispěla jejich aktuálnost, jasné oslovení a odvaha.
Mahar je autorem 3 sbírek nazvaných „Confiteor“ (1887-1892), v nichž kritizuje buržoazní řád. Tomu je věnován i román ve verších „Magdalena“ (1894).
Sbírky politických textů „Tristium Vindobona“ (1893), „Golgota“ (1901), „Satyricon“ (1904), „Tristium Praga“ (1926) odrážely Maharovo zklamání ze současné reality.
Při hledání ideálů se obrátil k antice, křesťanství považoval za úpadek lidské kultury – cyklus „Svědomí věků“ (1906-1926). Cyklus vychází ze sbírek „Ve světle helénského slunce“ a „Judský jed“ (obě 1906), v nichž vnitřní svoboda, optimismus, harmonie zájmů člověka antického světa stojí v protikladu k ponuré askezi a kult posmrtného života křesťanství. V dalších sbírkách - "Barbaři", "Pohanský oheň", "Apoštolové" (vše 1911) básník odkazuje na středověk, italskou renesanci, reformaci a protireformaci, představuje vývoj lidstva v podobě tzv. spirála.
Mahar je autorem memoárů „Vyznání spisovatele“ (1901), antiklerikální žurnalistika a satira: „Řím“ (1907), „Katolické příběhy“ (1911), „Starověk a křesťanství“ (1919).
Makhar odmítl propracovanost a vytříbenost formy, používá jednoduché sloky, hlavně čtyřverší, ale pokud se uchýlí ke složitějším formám (sonet, alexandrijský verš), jen zvyšují pocit grotesknosti.
V jeho básních je slovo prosté metafory, zaměřuje se především na svůj hlavní význam, čímž se jazyk poezie přibližuje prostému, hovorovému jazyku publicistické prózy.
![]() | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie |
| |||
|