Mezinárodní institut pro sjednocení soukromého práva ( fr. Institut international pour l'unification du droit privé ), zkráceně UNIDROIT ( fr. UNIDROIT ) je mezivládní organizace pro sjednocení soukromého práva . Původně byla založena v roce 1926 jako orgán Společnosti národů . V roce 1940 byl UNIDROIT znovu založen na základě mnohostranné smlouvy. UNIDROIT vypracoval návrhy úmluv k řadě otázek (mezinárodní prodej zboží, zastupování, přeprava zboží a cestujících a další otázky).
Poté, co se k organizaci v roce 2009 připojily Indonésie a Saúdská Arábie, je v UNIDROIT zastoupeno 63 států [1] :
Hlavním úkolem UNIDROITu je připravovat nová a v případě potřeby harmonizovaná jednotná pravidla pro soukromé právo v širokém slova smyslu. Zkušenosti však ukázaly nutnost občasných zásahů i do veřejného práva, a to zejména v oblastech, kde je obtížné vytyčit jasné demarkační čáry nebo kde dochází k prolínání obchodního a regulačního práva. Jednotná pravidla, která UNIDROIT připravuje, jsou z velké části hmotněprávní pravidla, která budou obsahovat nějaká kolizní pravidla jen náhodou.
Nezávislé postavení UNIDROITu mezi ostatními mezivládními organizacemi dalo institutu možnost využívat takové pracovní metody, které umožnily UNIDROITu stát se organizací, která se zabývá především technickými spíše než politickými otázkami práva.
Nové technologie, obchodní činnosti atd. vyžadují nová řešení, a pokud jsou dohody nadnárodní povahy, musí být harmonizovány. Volba subjektu pro harmonizaci nebo sjednocení do značné míry závisí na přání státu přijmout změny ve své legislativě ve prospěch jednotnější mezinárodní úpravy konkrétní problematiky. Právní a jiné argumenty ve prospěch harmonizace musí být vždy přesně zváženy a vyhodnoceny. Jasně by měl být také vymezen rozsah aplikace nových jednotných pravidel, tedy zda se budou vztahovat pouze na situace s mezinárodním prvkem, nebo zda budou upravovat i tuzemské vnitrostátní právní vztahy.
Jednotná pravidla vydávaná UNIDROITem v souvislosti s mezivládní strukturou organizace jsou zpravidla vydávána ve formě mezinárodních úmluv, které mají přednost před vnitrostátním právem signatářských států, jakmile úmluva vstoupí v platnost. Nedostatek nadšení členských zemí pro implementaci takových úmluv, stejně jako poměrně dlouhá doba pro vstup těchto úmluv v platnost, as tím spojená i jejich implementace, však vedly ke stále častějšímu využívání alternativních forem právní úpravy. Mezi takové alternativní formy patří vzorové (vzorové) zákony, které mohou země vzít v úvahu při přijímání vnitrostátních právních předpisů v oblasti regulace, jakož i obecné zásady, které jsou přímo určeny soudcům, rozhodcům a smluvním stranám, které si je mohou určovat a používat pro sebe. nebo ne. Můžete také jmenovat právní příručky, věnující se zpravidla novým obchodním technologiím, určitým formám smluv nebo organizaci národních i mezinárodních trhů. Obecně platí, že přijetí tzv. „tvrdého práva“ (tj. Úmluv) je nezbytné pouze pro úpravu dvoustranných vztahů, na nichž je založeno smluvní právo, nebo v případech, kdy jsou dotčeny veřejné zájmy nebo zájmy třetích stran (jako např. například v případě vlastnických práv ).
Jakmile jsou určité právní vztahy zahrnuty do pracovního programu UNIDROIT, sekretariát, někdy s pomocí odborníků v určité oblasti, vypracuje studii proveditelnosti pro určitý projekt a/nebo předběžnou srovnávací právní zprávu za účelem posouzení potřeby. a proveditelnost právní reformy. V případě, že jsou pro realizaci reformy potřeba určité finanční prostředky, je provedeno posouzení ekonomické stránky projektu. Zpráva, která může obsahovat i návrh budoucích zásad nebo jednotných pravidel, je předložena k posouzení Radě guvernérů. Pokud je Rada s předloženou zprávou spokojena, nařídí sekretariátu, aby ustavil vhodnou studijní skupinu, tradičně vedenou členem Rady, která připraví předběžnou verzi Úmluvy nebo jiného dokumentu z výše uvedeného. Členství v takových studijních skupinách, obvykle složených z odborníků, určuje sekretariát, který vytváří nejvyváženější složení zástupců různých právních a ekonomických systémů i geografických regionů.
Návrh přijatelného dokumentu vypracovaný studijní skupinou je předložen Radě guvernérů ke schválení a doporučení ohledně budoucích kroků. Když je předložen návrh úmluvy, sekretariát obvykle svolá výbor vládních expertů, který návrh úmluvy zpracuje a předloží k podpisu diplomatické konferenci.
Členství ve výborech vládních expertů UNIDROIT je otevřené všem zástupcům členských zemí UNIDROIT. Sekretariát může rovněž přizvat další země, jakož i některé mezinárodní organizace a profesní sdružení, aby se tohoto procesu účastnily jako pozorovatelé. Předběžná verze Úmluvy po jejím zpracování Výborem vládních expertů bude poté předložena ke schválení Radě guvernérů. Obvykle, pokud Rada rozhodne, že návrh úmluvy vyjadřuje konsensus mezi zeměmi, které se zúčastnily výboru vládních odborníků, a že úmluva má velkou šanci na přijetí na diplomatické konferenci, schválí předání návrhu úmluvy diplomatickou konferenci, aby stanovila svůj status mezinárodní úmluvy. Tuto konferenci může svolat některý z členských států UNIDROIT.
UNIDROIT udržuje úzké kontakty a vazby se svými sesterskými organizacemi, mezivládními i nevládními, které jsou nejčastěji uzavírány prostřednictvím uzavírání smluv o spolupráci.
UNIDROIT má také síť korespondentů jak v členských zemích, tak v zemích, které nejsou členy UNIDROIT. Dopisovatele jmenuje Rada guvernérů z řad právníků.