Metody kauzálního výzkumu

Metody pro studium kauzálních vztahů  jsou nejjednoduššími logickými metodami pro stanovení kauzálních logických vztahů mezi jevy a důsledky vyplývajícími z příčin, které vyvinul F. Bacon a finalizoval J. Mill . Tyto metody byly vyvinuty k objasnění následujícího problému: zda lze předchozí událost (A) považovat za příčinu následující události (B) či nikoli. Kauzální logická souvislost je souvislost mezi dvěma nebo více jevy, navíc pokud jeden z nich je příčinou druhého. Příčinou se v tomto případě nazývá jev, který za určitých okolností vyvolává jiný jev. Jev způsobený příčinou se nazývá následek .

Sám J. Mill ve své knize „Systém sylogistické a deduktivní logiky“ formuloval pět logických metod pro studium kauzálních vztahů:

  1. Metoda podobnosti: "Pokud dva nebo více případů jevu, který má být vyšetřován, mají společnou pouze jednu okolnost, pak tato okolnost - ve které se shodují pouze všechny tyto případy - je příčinou (nebo následkem) tohoto jevu."
  2. Metoda rozdílu: „Jsou-li případ, ve kterém se zkoumaný jev vyskytuje, a případ, kdy se nevyskytuje, za všech okolností podobné, s výjimkou případu, který se vyskytuje pouze v prvním případě, pak tato okolnost, kdy pouze tyto dva případy se liší, je důsledkem nebo příčinou nebo nezbytnou součástí příčiny jevu.
  3. Kombinovaná metoda podobnosti a odlišnosti: „Pokud mají dva nebo více případů výskytu jevu společnou pouze jednu okolnost a dva nebo více případů nevyskytnutí téhož jevu mají společnou pouze absenci stejné okolnosti, pak tato okolnost, ve které se liší pouze obě řady případů, je buď následkem, nebo příčinou, nebo nezbytnou součástí příčiny zkoumaného jevu.
  4. Metoda průvodních změn: "Každý jev, který se určitým způsobem mění, kdykoli se nějakým zvláštním způsobem změní jiný jev, je buď příčinou nebo následkem tohoto jevu, nebo je s ním spojen nějakým kauzálním vztahem."
  5. Metoda reziduí: „Odečteme-li od jevu tu jeho část, která, jak je známo z předchozích indukcí, je důsledkem nějakých určitých předchozích, pak zbytek tohoto jevu musí být důsledkem zbytku předchozího jedničky.”

Literatura

Odkazy