Mikola nebo Mikula je běžná lidová verze jména Mikuláš . V písemných památkách je zaznamenán od 11. století v západních a severozápadních oblastech slovanského osídlení. Má se za to, že jméno nemohlo být přeměněno podle fonetických zákonitostí vývoje jazyka např. ze jména Nikola změnou hlásky „n“ na „m“ [1] , zároveň, Mykola chybí ve vánočním čase a dalších církevních textech, zůstává obyčejnými lidmi. Naopak varianta Mykol je tak prastará a oblíbená, že sám analogicky dal vzniknout střídání „m“ a „n“ či „mi“ a „ni“ v jiných jménech, například Metodějský Nefed. nebo Nero z Myronu. [2]
Jméno je považováno za portmanteau jmen svatého Mikuláše a archanděla Michaela , ke kterým došlo během rané christianizace západních Slovanů. Stopy této kontaminace jsou zachovány v prvcích mikulášského kultu. [2]