| Činoherní divadlo Mozyr pojmenované po Ivanu Melezhovi | |
|---|---|
| Činoherní divadlo Mazyr pojmenované po Ivanu Melezhovi | |
| Založený | 1990 |
| divadelní budova | |
| Umístění | Mozyr |
| Adresa | Svatý. Leninská, 23 |
| Postavení | platný |
| Řízení | |
| Kancelář | Ministerstvo kultury Běloruské republiky |
| Hlavní režisér | Roman Matveevič Tsyrkin |
| Hlavní umělec | Viktorie Eduardovna Kuzněcovová |
| webová stránka | mozyr-theatre.by |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Činoherní divadlo Mozyr pojmenované po Ivanu Melezovi ( běloruské činoherní divadlo Mazyr pojmenované po Ivanu Melezovi ) je činoherní divadlo ve městě Mozyr v regionu Gomel . Je to hlavní divadelní scéna ve městě. Jedno z nejmladších divadel v Bělorusku [1] dostalo své jméno na počest běloruského klasika Ivana Melezhy .
Soubor Činoherního divadla Mozyr pojmenovaný po I. Melezhovi je jedním z nejmladších souborů v zemi, především mládeže.
Divadlo bylo otevřeno v 90. letech 20. století na základě lidového divadla, které se nazývalo experimentální divadlo Mozyr "Verasen" . Po mnoho let se na inscenacích aktivně podílel známý běloruský umělec Andrei Lazarovsky . Největší oblibu si divadlo získalo pod vedením Michaila Kolose, absolventa Moskevské divadelní školy. Schukin.
Divadlo Mozyr se opakovaně účastnilo a stalo se laureátem All-Union festivalů a soutěží. Například hra "Zničené hnízdo", založená na hře Yanka Kupala z roku 1967, byla uvedena na jevišti Kremelského divadla .
V roce 1991 se Sergej Klimenko stal ředitelem činoherního divadla Mozyr. Za jeho vedení se v divadle odehrálo velké množství inscenací slavných běloruských mistrů - M. Trukhana, V. Barkovského, N. Dinova a V. Korotkeviče. „Verasen“ zmodernizoval běloruskou klasickou dramaturgii a pokusil se konflikt moderních běloruských dramat přiblížit úrovni klasiky.
V roce 1994 se uměleckým šéfem divadla stal Valerij Losovský, který navrhl pojmenovat divadlo po Ivanu Melezhovi, spisovateli a krajanovi.
V roce 1998 byla do funkce ředitelky divadla jmenována Maria Potapyeva (současná ředitelka instituce), která v krátké době pro divadlo udělala hodně. Díky ní byla zrekonstruována budova divadla, která je dnes architektonickou památkou. V roce 1999 pozvala na post šéfrežiséra divadla mladého režiséra Romana Tsyrkina. Pokusil se provést jakousi reformu v repertoárové politice.
Současný repertoár Činoherního divadla Mozyr pojmenovaného po Ivanu Melezhovi zahrnuje tyto domácí i zahraniční inscenace: „Kdyby Adam nezhřešil“ od V. Goluboka a L. Rodeviče, „Láska Anny Černušky“ od A. Petrashkeviche (na základě román I. Melezha „Lidé v bažině“), „Jed“ (podle hry Y. Kolase „Antos Lata“), „Tribunál“ od A. Makaenky, „Potíže z něžného srdce“ od V. Sollogub, "Manželství" od N. Gogola, "Stromy umírají ve stoje" od A. Kasoniho, "Vášeň pod jilmy" od Y. O'Neilla, "Strýček Váňa" od A. Čechova, "Dost jednoduchosti pro každého moudrého muže" od A. Ostrovského, "Páv" od Y. Kupaly.
Divadlo je účastníkem a laureátem řady divadelních festivalů, včetně mezinárodních. Spolupracuje s Běloruskou státní akademií umění , kde divadelní herci zlepšují svou profesionální úroveň. Několik představení („Jsou čtyři“ od G. Zapolské, „Láska Anny Charnushky“ od A. Petrashkeviche, „Kočka, která chodí sama“ od R. Kiplinga, „Merunkový ráj“ od E. Isaeva, „Sněhurka a sedm trpaslíků“ E. Tokmakové a O. Tabakova, „Pavlinka“ Y. Kupaly, F. Aljakhnoviče) režíroval v Bělorusku známý režisér, vedoucí oddělení režie Běloruské státní akademie umění Grigorij Borovik.
Dne 16. února 2013 došlo v objektu k požáru. Oheň zničil asi 800 metrů čtverečních. metrů střechy, částečně poškozující druhé patro. Zničeny byly také téměř všechny jevištní kostýmy a divadelní archiv [2] .