Mladé Rusko (provolání)

Mladé Rusko
Mladé Rusko
Žánr	proklamace
Autor	Petr Grigorievič Zaichněvskij
Původní jazyk	ruština
datum psaní	1862
Datum prvního zveřejnění	1862
Text práce ve Wikisource

„Mladé Rusko“  je radikální propagandistická proklamace z období revoluční situace 60. let 19. století v Ruské říši .

Historie vytvoření

Na jaře roku 1862 , když byl vyšetřován pro protivládní agitaci v cele tverské policejní stanice, napsal student Fyzikální a matematické fakulty Moskevské univerzity Pjotr ​​Zaichnevsky provolání obsahující blanquistský program revolučního převratu . v Rusku a stal se známým jako revoluční manifest jakobínských republikánů . Provolání bylo nezákonně zveřejněno a široce distribuováno členy Zaichnevského moskevského studentského kroužku v květnu 1862 jménem fiktivního Ústředního revolučního výboru.

Obsah provolání zasáhl současníky svou nekompromisností a extrémním maximalismem. Prohlášení částečně uvádělo:

V moderním společenském systému, ve kterém je všechno falešné, je všechno absurdní - od náboženství, které nutí věřit v neexistujícího, ve sny vzrušené představivosti - Boha, až po rodinu, buňku společnosti, žádnou jehož základy snesou i povrchní kritiku, od legalizace obchodu - této organizované krádeže až po uznání za rozumné postavení dělníka neustále vyčerpaného prací, z níž nemá prospěch on, ale kapitalista; žena zbavená všech politických práv a postavená na roveň zvířatům. Z této tísnivé, hrozné situace, která ničí moderního člověka a v boji, proti kterému jsou vynaloženy jeho nejlepší síly, existuje jen jedna cesta – revoluce, krvavá a neúprosná revoluce, revoluce, která by měla radikálně změnit vše, bez výjimky. , základy moderní společnosti a ničí příznivce současné společnosti.pořádek...

Provolání identifikovalo primární předmět revolučního teroru: fyzické zničení ruského cara a královské rodiny, jakož i všech jejích příznivců:

Brzy, brzy přijde den, kdy rozvineme velký prapor budoucnosti, prapor rudý as hlasitým voláním "Ať žije ruská sociálně demokratická republika!" přesuňme se do Zimního paláce, abychom vyhubili ty, kteří tam žijí. Může se stát, že celá záležitost skončí jediným vyvražděním císařské rodiny, tedy nějaké stovky či dalších lidí, ale může se stát, a to je to poslední nebo spíše, že celá císařská strana jako jedna osoba postaví se za suveréna, protože zde bude otázka, zda by měl existovat nebo ne. V tomto posledním případě, s naprostou vírou v sebe, ve svou sílu, v sympatie lidí k nám, ve slavnou budoucnost Ruska, které jako první připadlo na úděl prvního, kdo vykonal velkou věc socialismu , pronese jeden výkřik: „do seker“ a pak... pak bez slitování udeřte na císařskou stranu, stejně jako nás nyní nelituje, udeřte na náměstí, pokud se tento odporný bastard odváží na ně zaútočit, udeřit v domech stávkujte v úzkých uličkách měst, stávkujte v širokých ulicích hlavních měst, stávkujte ve vesnicích a vesnicích!...

Provolání hlásalo revoluční teror jako prostředek k dosažení svých cílů:

Budeme důslednější... velcí teroristé 92, nebudeme se bát, když uvidíme, že ke svržení moderního řádu je třeba prolít třikrát více krve, než prolili jakobíni 90. let.

Recenze současníků

Názory Zaichnevského a jeho přátel sdílelo mnoho tehdejších radikálů. V. I. Kelsiev , který přišel do Ruska na jaře 1862, později ve svém „Vyznání“ [1] napsal :

„Mladou Rusku“ nikdo nechválil, ale našlo se mnoho těch, kteří s ní smýšleli podobně. Bylo jí vyčítáno jen to, že blábolila, o čem měla mlčet!

A. I. Herzen se k proklamaci a jejím neznámým autorům choval blahosklonně [2] :

Všechno to hrozné je zredukováno na mladický impuls, nedbalý, nespoutaný, ale který neškodil a nemohl to udělat. Je škoda, že mladí lidé vydali toto prohlášení, ale nebudeme jim to mít za zlé. Inu, co vyčítat mládí, její mládí přejde samo, jak žijí. Horká krev a pak svatá netrpělivost, dva tři neúspěchy – a z jazyka se derou strašlivá slova krve a strašlivé hrozby. Neutekla z nich ani kapka krve, a pokud ano, bude to jejich krev – fanatičtí mladíci.

Poznámky

1. ↑ Vyznání, [úvod. Umění. M. Klevensky] - v knize: Literární dědictví, roč. 41-42, M., 1941, str. 253-470
2. ↑ Herzen A.I. Mladé a staré Rusko // Herzen A.I. Sobr. op. ve 30 svazcích. M., 1954-1966. T. XVI. S. 201

Literatura

• Balagurov Ya. A. Autor knihy "Mladé Rusko" (O Petru Grigoryevičovi Zaichnevském) // Otázky historie . - 1972. - č. 7 . - S. 202-205 .
• Zaichnevsky P. G. Proklamace „Mladé Rusko“ // Revoluční radikalismus v Rusku: devatenácté století. Dokumentární publikace / Ed. E. L. Rudnitskaya . - M .: Archeografické centrum , 1997.
• Zaichnevsky, Pyotr Grigorievich // Euclid - Ibsen. - M .  : Sovětská encyklopedie, 1972. - ( Velká sovětská encyklopedie  : [ve 30 svazcích]  / šéfredaktor A. M. Prochorov  ; 1969-1978, v. 9).
• Kozmin B.P.P.G. Zaichnevsky a Mladé Rusko. Vybraná díla // Kozmin B.P. Z dějin revolučního myšlení v Rusku. - M .: Nakladatelství Akademie věd SSSR , 1961. - 768 s.
• Mladé Rusko // Moesia - Morshansk. - M .  : Sovětská encyklopedie, 1974. - ( Velká sovětská encyklopedie  : [ve 30 svazcích]  / šéfredaktor A. M. Prochorov  ; 1969-1978, sv. 16).
• Lemke M.K. Politické procesy v Rusku v 60. letech 19. století. : dle archivních dokumentů. - 2. vyd. - M. , str. : Gosizdat , 1923. - svazek 1. - 684 s.
• Dějiny Ruska XIX-XX století: učebnice pro univerzity / Comp. B. V. Levanov, V. A. Kornilov, V. V. Rjabov. - Vlados , 2008. - 910 s. - ISBN 978-5-691-01689-9 .
• Kirillov V. Bylo na začátku slovo? O provolání „Mladé Rusko“ od Petra Zaichnevského .

Slovníky a encyklopedie	Velký sovět (1 ed.)