Nikita Semjonovič Morozov | |
---|---|
Datum narození | 1864 |
Místo narození | Novočerkassk , Donská kozácká oblast , Ruská říše |
Datum úmrtí | 1925 |
Místo smrti | Moskva , Ruská SFSR , SSSR |
pohřben | |
Země | Ruské impérium SSSR |
Profese | skladatel , muzikolog , hudební pedagog |
Žánry | opera |
Nikita Semjonovič Morozov (1864, Novočerkassk - 1925, Moskva ) - ruský hudební teoretik a učitel; autor teoretických prací o hudební formě, rytmu, melodii a harmonii a také hudebních skladeb; blízký přítel Sergeje Rachmaninova.
V roce 1887 promoval na matematické fakultě Moskevské univerzity .
V roce 1891 absolvoval moskevskou konzervatoř v klavíru a v roce 1892 v kompozici (žák A. S. Arenského ). Také bral hodiny kompozice od S. I. Taneyeva . V letech 1893-1924 byl profesorem na Moskevské konzervatoři ve třídě hudební teorie.
Byl pohřben v 5. sekci arménského hřbitova [1] .
N. S. Morozov byl přítelem A. N. Skrjabina a S. V. Rachmaninova , se kterými občas navštěvoval Ivanovku. Rachmaninov věnoval kantátu „Jaro“ (op. 20) pro baryton, smíšený sbor a orchestr na Morozovův text N. Nekrasova . O povaze důvěřivého vztahu mezi Morozovem a Rachmaninovem svědčí korespondence mezi nimi, zejména Rachmaninov hlásil Morozovovi 21. března 1909 z Drážďan [2] :
Představte si, že Amerika je stále ve vzduchu. Mluvím o tom pouze k vám, protože jsem se rozhodl mlčet ke všem ostatním. Jak moc jsem již o této Americe mluvil nadarmo, že se dokonce stydí opakovat. Ale co dělat, když se tato jednání protahují, to znamená, že mám smlouvu na dlouhou dobu a teď se mačkáme na maličkostech ...
31. července 1910 napsal Rachmaninov profesorovi moskevské konzervatoře Nikitovi Semjonoviči Morozovovi [3] :
Dokončil jsem pouze liturgii. O liturgii jsem přemýšlel již dlouho a dlouho o ni usiluji. Ujal se jí nějak náhodou, nenechal se hned unést. A pak velmi brzy hotovo. Dlouho jsem nic nenapsal s takovým potěšením.
Složil operu „Aleko“ (podle A. S. Puškina, 1892), romance.
Autor teoretických prací o hudební formě, rytmu, melodii, přednášek o harmonii. Do ruštiny přeložil knihu X. Riemanna „Katechismus estetiky hudby“.
Státní ústřední muzeum hudební kultury pojmenované po M. I. Glinka uchovával dokumenty týkající se Morozova (f. 72) [5] .
Slovníky a encyklopedie |
|
---|