Morozov, Nikita Semjonovič

Nikita Semjonovič Morozov (1864, Novočerkassk  - 1925, Moskva ) - ruský hudební teoretik a učitel; autor teoretických prací o hudební formě, rytmu, melodii a harmonii a také hudebních skladeb; blízký přítel Sergeje Rachmaninova.

Životopis

V roce 1887 promoval na matematické fakultě Moskevské univerzity .

V roce 1891 absolvoval moskevskou konzervatoř v klavíru a v roce 1892 v kompozici (žák A. S. Arenského ). Také bral hodiny kompozice od S. I. Taneyeva . V letech 1893-1924 byl profesorem na Moskevské konzervatoři ve třídě hudební teorie.

Byl pohřben v 5. sekci arménského hřbitova [1] .

N. S. Morozov byl přítelem A. N. Skrjabina a S. V. Rachmaninova , se kterými občas navštěvoval Ivanovku. Rachmaninov věnoval kantátu „Jaro“ (op. 20) pro baryton, smíšený sbor a orchestr na Morozovův text N. Nekrasova . O povaze důvěřivého vztahu mezi Morozovem a Rachmaninovem svědčí korespondence mezi nimi, zejména Rachmaninov hlásil Morozovovi 21. března 1909 z Drážďan [2] :

Představte si, že Amerika je stále ve vzduchu. Mluvím o tom pouze k vám, protože jsem se rozhodl mlčet ke všem ostatním. Jak moc jsem již o této Americe mluvil nadarmo, že se dokonce stydí opakovat. Ale co dělat, když se tato jednání protahují, to znamená, že mám smlouvu na dlouhou dobu a teď se mačkáme na maličkostech ...

31. července 1910 napsal Rachmaninov profesorovi moskevské konzervatoře Nikitovi Semjonoviči Morozovovi [3] :

Dokončil jsem pouze liturgii. O liturgii jsem přemýšlel již dlouho a dlouho o ni usiluji. Ujal se jí nějak náhodou, nenechal se hned unést. A pak velmi brzy hotovo. Dlouho jsem nic nenapsal s takovým potěšením.

Kreativita

Složil operu „Aleko“ (podle A. S. Puškina, 1892), romance.

Autor teoretických prací o hudební formě, rytmu, melodii, přednášek o harmonii. Do ruštiny přeložil knihu X. Riemanna „Katechismus estetiky hudby“.

Vybraná díla

• Morozov N.S. Procesy kreativity. - Rjazaň, 1925. - 21 s. — (v kraji: Antropoaletický zpěv). [čtyři]

Paměť

Státní ústřední muzeum hudební kultury pojmenované po M. I. Glinka uchovával dokumenty týkající se Morozova (f. 72) [5] .

Poznámky

1. ↑ Arménský hřbitov v Moskvě . časopis „Patron a svět“ (31. ledna 2009). Získáno 1. 1. 2015. Archivováno z originálu 22. 6. 2019. (Ruština)
2. ↑ Ermakov A. I. Sergej Rachmaninov: První americké dojmy (nepřístupný odkaz) . Tambovský státní hudební a pedagogický institut pojmenovaný po V.I. S.V. Rachmaninov. Datum přístupu: 1. ledna 2015. Archivováno z originálu 21. prosince 2014. (Ruština) 
3. ↑ Vinařová M. Echo věčnosti: Památce Sergeje Rachmaninova . Pravoslavie.Ru (1. dubna 2013). Datum přístupu: 1. ledna 2015. Archivováno z originálu 21. prosince 2014. (Ruština)
4. ↑ Katalogová karta RNB . Datum přístupu: 1. ledna 2015. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
5. ↑ Osobní archivní fondy ve Státních depozitářích SSSR . Morozov Nikita Semenovich (nepřístupný odkaz) . Archiv Ruska: portál . Datum přístupu: 1. ledna 2015. Archivováno z originálu 15. dubna 2013. (Ruština) 

Odkazy

• Morozov, Nikita Semenovich // Velká ruská biografická encyklopedie (elektronické vydání). - Verze 3.0. — M. : Businesssoft, IDDC, 2007.
• Morozov Nikita Semjonovič  // Hudební encyklopedie. - 1973-1982.

Slovníky a encyklopedie	Muzikál Riemann