| Muzeum Vladimíra Vysockého | |
|---|---|
| Datum založení | 1994 |
| Umístění | |
| Adresa | Koszalin , General Anders Street , 11 |
| Ředitel | Marlena Zimná |
| webová stránka | Oficiální stránka |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Muzeum Vladimíra Vysockého ( polsky Muzeum Włodzimierza Wysockiego ) je lidové muzeum otevřené v polském městě Koszalin nadšenkyní Marlenou Zimnou (1969-2016) v květnu 1994 ve svém bytě. Základem byla sbírka Marleny, kterou začala shromažďovat v roce 1984. Počáteční fond - 500 exponátů. V současné době muzeum shromáždilo více než 15 000 exponátů z různých zemí.
Jsou zde osobní věci básníka, autogramy, kresby, koncepty, dopisy, fotografie, unikátní filmové materiály, vinylové desky, CD, DVD, velká knihovna, videotéka, umělecká díla věnovaná Vysockému, plakáty, plakáty, divadelní programy, dokumenty, knižní štítky, poštovní známky a dokonce i věci vyrobené podle známého principu "tří K" (komerce, konjunktura, kýč): hnízdící panenky - Vysockij (nebo by bylo správnější říci Vysockij ...) , zápalkové krabičky s portrétem básníka, stereo pohlednice-kalendáře a dokonce i obalové igelitové sáčky [1] .
Zvláštní místo ve sbírce zaujímá kytara, na kterou hrál V. S. Vysockij na koncertě v Casablance v dubnu 1976. Uschoval ji marocký novinář Hassan el-Saed, kterému ji Vladimir Semenovič daroval s autogramem-parafrází z r. "Písně o žirafě" přímo na kytaru:
Ve žluté horké Africe
Zapomínám na moskevský mráz,
nějak náhle mimo plán
Vysockij promluvil.
Afrika, Casablanca, 1976, duben. Hassan z Volodya Signature [2]
Mezi aktivity muzea patří koncert k výročí Vysockého smrti v Koszalinu za účasti polských hvězd, včetně Daniela Olbrychského (2000), každoroční Mezinárodní festival dokumentárních filmů věnovaný Vysockému (od roku 2003), mezinárodní projekt překladů Vysockého básní do jazyků světa (dosud bylo přeloženo 114 básní a písní do 157 jazyků za účasti 62 básníků a překladatelů z 26 zemí) [3] . 29. května 2014, v den 20. výročí existence muzea, pod ním vznikl Institut Vladimíra Vysockého.