Navjot (guj. નવજોત) je rituál v zoroastrismu , po kterém je osoba považována za zavedenou do zoroastriánského náboženství a začíná nosit sedre košili a pás koshti . Termín „navjot“ se běžně používá mezi indickými zoroastrijci ( Parsis ), zatímco mezi Gebry , zoroastrijci z Íránu, se rituál obvykle nazývá sedre-pushi.
Formálně neexistuje horní věková hranice pro rituál, ale mezi věřícími zoroastriány se vždy provádí před začátkem dospívání u dítěte. Zoroastriánské náboženství zakazuje rituál, dokud dítě nedosáhne věku alespoň sedmi let, protože se věří, že v tomto věku si ještě není schopno uvědomit důležitost této události. Zároveň se věří, že pokud se rituál neprovede dříve, než dítě dosáhne věku 15 let, půjde v životě cestou zla, takže obřad se obvykle provádí s dětmi ve věku od sedmi do deseti let.
Příprava na rituál začíná několik let před ním, protože osoba absolvující rituál (obvykle dítě) musí znát nazpaměť celou řadu modliteb v době, kdy se provádí.
Před zahájením obřadu je dítě vykoupáno v posvěcené vodě, která symbolizuje očistu. V místnosti je umístěn velký talíř rýže, který je po rituálu předán jako dárek knězi, který jej vedl. V místnosti jsou také umístěny květiny, které se po obřadu rozdávají hostům. Po obřadu je dítě posypáno rozinkami, ořechy a jiným podobným ovocem, což symbolizuje přání prosperity.
Obřad, jako většina rituálů, je poměrně složitý a odehrává se v přítomnosti ohně, ale oheň pro navjot nemusí být posvátný, takže po jeho vykonání může být uhašen. Samotný rituál spočívá ve čtení modliteb jak těmi, kdo jsou zasvěceni do náboženství, tak knězem. Při druhé modlitbě se zasvěcovanému položí na předloktí sedre a při druhém čtení téže modlitby se mu již položí. Poté kněz přečte další modlitbu, poté zasvěcenec přečte další dvě modlitby, během kterých si kněz ováže kolem rukou pás koshti; poté se zasvěcenec posadí a navléknou se na něj girlandy. Poté kněz přečte poslední modlitbu obsahující přání dobra a poprvé ke jménu zasvěceného přidá předponu „behdin“ („přívrženec [dobrého] náboženství“). Pokud dítě patří do rodiny kněze, je k jeho jménu přidána předpona „ost“ (pro muže) nebo „ost“ (pro ženy). Po absolvování navjotu je člověk považován za plnohodnotného člena zoroastriánské komunity.