Namnets - kmen starověké Galie, který žil v oblasti moderního města Nantes [1] poblíž řeky Liger (moderní Loire ). Na severozápadě sousedili s Veneti , na severu s Redony , na východě s Undecaves a na jihu s Pictony. Na jaře roku 56 př. Kr. během galských válek se podle Caesara Namneti spojili s Veneti, aby bojovali proti flotile vytvořené Caesarem. [2] Decimus Junius Brutus Albinus , velitel římské flotily, nakonec bitvu vyhrál. [3]
Za římské nadvlády se hlavní město namnetů nacházelo na soutoku Loiry a Erdre; jeho jméno bylo pravděpodobně Condevicnum . [4] Ve III. století našeho letopočtu. město stalo se známé jako Portus Namnetum [5] , pak Nantes ve středověku.
Podle Straba , citujícího Posidonia , je v oceánu u výtoku z řeky Loiry ostrov obývaný „samnitskými ženami“, což je obvykle považováno za omyl a ve skutečnosti je připisováno „Namnitům“ nebo Namnitům. [6] Na ostrově nikdo nebyl a ženy samy z něj vypluly, aby se stýkaly s muži na kontinentu, než se tam znovu vrátí. Měli také zvláštní zvyk otevírat svůj chrám každý rok a znovu ho zavírat ve stejný den před západem slunce a každá žena přinesla svou oběť na střechu. Pokud oběť vypadla z rukou ženy, pak byla rozdělena zbytkem a oni údajně nosili kusy po chrámu s šíleným výkřikem "Ev-ah." [7]
Podle francouzského archeologa Jeana-Louise Brunoze existují tři důvody, proč se domnívat, že tento příběh je skutečnost. Za prvé, vlhké a větrné klima Západní Galie naznačuje, že galská obydlí (vyrobená z větví nebo rákosí) byla každý rok znovu pokryta. Za druhé, nevypouštět nový materiál, podle Plinia Staršího , bylo běžnou náboženskou praxí Keltů. Za třetí, obcházení existovalo jako obřad mezi Kelty podle Posidonia . [osm]