Nacionální deviace , nacionalistická deviace - termín, který zavedl I. V. Stalin k označení různých projevů touhy vedoucích stranických pracovníků svazu a autonomních republik být nezávislý při provádění národní politiky .
Poprvé byla „předpojatost vůči nacionalismu“ zmíněna v rezoluci zakavkazské regionální stranické schůze formulované Stalinem v červnu 1921. Tak se projevil projev části gruzínských komunistů proti postupu Kavkazského byra (později Zakkraikom ) RCP (b) o nuceném sjednocení Zakavkazských republik v ZSFSR byl kvalifikován . V dopise Leninovi z 22. září 1922 Stalin nastolil tuto otázku: „Během čtyř let občanské války ,“ napsal, „když jsme kvůli intervenci byli nuceni demonstrovat liberalismus Moskvy v národnostní otázce. , podařilo se nám proti naší vůli vychovat mezi komunisty skutečné a důsledné sociální nezávislé, kteří požadují skutečnou nezávislost v každém smyslu a považují zásah ÚV RVHP za podvod a pokrytectví ze strany Moskvy.
Ale v usnesení 12. sjezdu strany „O národnostní otázce“ se mluvilo o „odklonu k nacionalismu“ v nejobecnější podobě a na prvním místě bylo zmíněno „zvláštní nebezpečí“ velmocenského odklonu . .
Po smrti V. Lenina, zejména od konce 20. let, začal Stalin investovat do konceptu „národního deviace“ stále zlověstnější obsah. Nebezpečí odklonu k místnímu nacionalismu, řekl na 16. sjezdu strany, spočívá v tom, že „pěstuje buržoazní nacionalismus, oslabuje jednotu pracujících národů SSSR a hraje do karet intervencionistům ... Strana má proti této odchylce vést rozhodný boj a zajistit podmínky nezbytné pro mezinárodní vzdělávání pracujících mas národů SSSR.
Stalin ve své zprávě na 17. sjezdu strany (leden 1934) uvedl, že „odklon k nacionalismu je přizpůsobením internacionalistické politiky dělnické třídy nacionalistické politice buržoazie“, že „odráží pokusy „jejich "národní buržoazie podkopat sovětský systém a obnovit kapitalismus." Stalin tvrdil, že na Ukrajině se nacionalistická zaujatost „spojila s intervencionismem“ a že takové jevy se neomezují pouze na Ukrajinu, ale že existují „i v jiných národních republikách“.
Takové postoje Stalina vedly k tomu, že stále více nových[ co? ] skupiny národních deviátorů. Mnoho stranických a státních vůdců Ukrajiny, Zakavkazska, Střední Asie a dalších regionů země bylo obviněno z nacionálního deviace – za to, že byli pro urychlení tempa indigenizace státního a stranického aparátu v národních regionech, za to, že mluvili vyslovil se pro urychlené osvojování si jazyka domorodého obyvatelstva nepůvodními republikami a regiony, protože určovaly tempo industrializace ve východních oblastech země jako nedostatečné atd. Na 17. sjezdu strany v roce 1934 E. Yaroslavsky oznámil, že od 16. kongresu bylo ze strany vyloučeno nacionalistických Téměř 800 lidí pro 13 regionálních organizací.
Během rozvíjení v letech 1937-1938. Během kampaně masových represí byli potlačeni téměř všichni vedoucí pracovníci národních republik, kteří byli dříve obviněni z „národního deviace“ [1] [2] .
Stalin:
Vzpomínám si na léta 1905-1917, kdy mezi... pracujícími národnostmi Zakavkazska byla naprostá bratrská solidarita... Nyní, po příjezdu do Tiflisu, mě zasáhl nedostatek dřívější solidarity... a jakýkoli jiný nacionalismus... víc než dost ...
Je zřejmé, že tři roky existence nacionalistických vlád v Gruzii ( menševici ), Ázerbájdžánu ( musavatisté ), Arménii ( dašnakové ) nebyly marné. Tyto nacionalistické vlády... pracující mezi pracujícím lidem v duchu agresivního nacionalismu se nakonec vypracovaly do té míry, že každá z těchto malých zemí byla obklopena prstencem nepřátelské nacionalistické atmosféry, která připravila Gruzii a Arménii o ruský chléb a ázerbájdžánskou ropu. a Ázerbájdžán a Rusko zboží přicházejícího přes Batum .
Nemluvím o ozbrojených střetech ... jako o přirozených důsledcích nacionalistické politiky ...
<...> Nacionalismus je největší překážkou pro sjednocení ekonomických... snah zakavkazských... republik. No... bez takové unie je ekonomická prosperita nemyslitelná... zvláště... Gruzie. [3]
Projev L. P. Beriji u stranických aktivistů v červnu 1935:
... Gruzínský národní deviace nevyrostl ani tak z tendence bojovat proti ruskému velmocenskému nacionalismu, ale z tendence gruzínského agresivního nacionalismu namířeného proti negruzínským národnostem Zakavkazska, a především proti Arménům.
Národní deviace chtěl využít geografických a ekonomických výhod Gruzie v důsledku jejího vlastnictví tak důležitých klíčových bodů jako Tiflis a Batum. Na tomto základě chtěli národní deviaceanti, požadující odchod z federace, vytvořit a rozvíjet privilegia pro Gruzínce na úkor sovětského Ázerbájdžánu a Arménie, a to ještě více na úkor národnostních menšin – Abcházců, Adjařanů, Osetinců, Arméni atd.
Gruzínští deviátoři bojovali proti udělení autonomie národnostním menšinám Gruzie. Tehdejší Ústřední výbor a revoluční výbor Gruzie (B. Mdivani, S. Kavtaradze , M. Okudžava, K. Tsintsadze a další) všemi prostředky oddalovaly udělení autonomie Jižní Osetii, Adjaristánu a Abcházii. Autonomie těchto republik byla přijata a prosazena proti vůli deviací většiny ústředního výboru a revolučního výboru Gruzie.
Známý je také fakt „divokého“ – slovy soudruha Stalina – výnos o kordonech, kterými byla Gruzie oplocena od sovětských republik, a také výnos o občanství, kterým se Gruzínka, která se provdala cizinec (nikoli Gruzínec) byl zbaven práv gruzínského občanství. (Smích v sále.)