Nacovich, Grigorij

Grigorij Dimitrov Nachovich (1845-1920) - bulharský politik.

Životopis

Grigory Nachovich se narodil ve městě Svishtov , syn obchodníka. Středoškolské vzdělání získal na Svištovské řecké škole. Pokračoval ve vzdělání v Konstantinopoli (francouzská katolická „Robert College“), Paříži a Vídni. V roce 1866 stál v čele tajného revolučního výboru. Bojoval v páru Philip Totyu.

Nacovich, pronásledovaný tureckými úřady za účast v národním hnutí roku 1867, uprchl do zahraničí: nejprve do Bukurešti, poté žil hlavně ve Vídni, kde se zabýval obchodem. Za války 1877 sloužil v ruském generálním štábu a na jejím konci se zúčastnil Tyrnova Velkého lidového shromáždění, kde patřil spolu se Stoilovem k významným představitelům konzervativní strany. Byl ministrem financí v prvním barmovském kabinetu , financí a zahraničních věcí - na ministerstvu Klimenta Drumeva (1879 - 1880). Jako konzervativec podporoval Načović generála C. G. Ernrotha , který v roce 1881 provedl státní převrat, a účastnil se Sistovského velkého lidového shromáždění, které zrušilo ústavu. Byl ministrem zahraničních věcí, financí, veřejných prací a zemědělství v konzervativních kabinetech, které následovaly, ale po obnovení ústavy si ponechal portfolio financí v liberálním kabinetu Csankova (1883). Poté byl ministrem zahraničních věcí v liberálním kabinetu Vasila Radoslavova (1886-1887). Po nástupu na trůn prince Ferdinanda byl Nachovich v letech 1887-88 dvakrát ministrem financí ve Stambolovově kabinetu . a 1891-92; kromě toho byl diplomatickým agentem v Bukurešti (1885-1886) a ve Vídni (1890-1891).

Nacovich byl inteligentní muž, zručný diplomat a jeden z nejlepších finančníků v Bulharsku. Ve vládních a burzovních kruzích ve Vídni se těšil velmi velkému uznání. Tato poslední okolnost donutila Stambolova pozvat ho na ministerstvo v pro něj nejkritičtější chvíli (po vraždě Belčeva v roce 1891), navzdory jejich vzájemným antipatiím. Politicky patřil Načević ke straně, která se jen velmi málo styděla za jakékoli zásady. Jeden bod ve svém programu však Nacevich vždy držel pevně – sympatie k Rakousku a nepřátelství k Rusku. Možná právě tento bod mu dal příležitost spolupracovat se Stambolovem.

Od roku 1892 stál Nacevich spolu se Stoilovem , Radoslavovem a Tončevem v čele „sjednocené právní opozice“ proti Stambolovovi a podílel se na redigování Svobodného slova. Po převratu 18. května 1894 se Načević stal ministrem zahraničních věcí a veřejných prací ve Stoilovově kabinetu. V roce 1896 v únoru nastoupil na místo ministra zemědělství a obchodu a v témže roce, kdy se ministerstvo zcela zrusofilovalo, rezignoval. Zvolen jako hlava Sophia, odmítl tuto funkci a odešel do zahraničí.

Byl obviněn z organizování vraždy Stambulova (1895) a okolnosti vraždy dávají důvod považovat toto obvinění do jisté míry za pravděpodobné, i když nepochybných důkazů není. V letech 1903-1906. byl bulharským diplomatickým zástupcem v Konstantinopoli. V této funkci podepsal v březnu 1904 s Tureckem dohodu, která zabránila vojenskému konfliktu (Bulharsko bylo v té době ještě vazalským knížectvím).

V roce 1913 se Načović zúčastnil jednání o uzavření Londýnské mírové smlouvy , která ukončila 2. balkánskou válku.

Poznámky

1. ↑ 1 2 Swartz A. Grigor Nachovich // Open Library  (anglicky) - 2007.

Literatura

• Nachevich, Grigory // Encyklopedický slovník Brockhaus a Efron  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
• Nachevich, Grigory // Nový encyklopedický slovník : Ve 48 svazcích (vyšlo 29 svazků). - Petrohrad. , Str. , 1911-1916.

Slovníky a encyklopedie	Brockhaus a Efron Nový
V bibliografických katalozích GND : 121973840 ISNI : 0000 0000 8200 5542 LCCN : no00032042 NKC : js2010604784 NTA : 290837561 VIAF : 15639691 WorldCat VIAF : 15639691