Nishina (měsíční kráter)

Nishina
lat.  Nishina

Obrázek sondy Lunar Reconnaissance Orbiter .
Charakteristika
Průměr62,1 km
Největší hloubka2736 m
název
EponymYoshio Nishina (1890-1951), japonský jaderný fyzik. 
Umístění
44°34′ jižní šířky sh. 170°48′ západní délky  / 44,57  / -44,57; -170,8° S sh. 170,8°W např.
Nebeské těloMěsíc 
červená tečkaNishina
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kráter Nishina ( lat.  Nishina ) je velký starověký impaktní kráter na jižní polokouli odvrácené strany Měsíce . Název byl dán na počest japonského jaderného fyzika Yoshio Nishina (1890-1951) a schválen Mezinárodní astronomickou unií v roce 1970. Vznik kráteru se datuje do přednektarijského období [1] .

Popis kráteru

Nejbližšími sousedy kráteru jsou kráter Finsen na západ-severozápad; kráter Maksutov na severo-severovýchodu; Krátery White a Hendrix na východě a kráter Alder na jihozápadě [3] . Selenografické souřadnice středu kráteru 44°34′ jižní šířky sh. 170°48′ západní délky  / 44,57  / -44,57; -170,8° S sh. 170,8°W g , průměr 62,1 km 4] , hloubka 2,7 km [1] .

Kráter Nishina má mnohoúhelníkový tvar a je zalitý tmavou čedičovou lávou . Val je výrazně zničen a přeměněn v nepravidelný řetězec jednotlivých hřebenů a vrcholů. Vnitřní svah valu je široký, se zbytky terasovité stavby. Výška šachty nad okolím dosahuje 1250 m [1] , objem kráteru je přibližně 3700 km³ [1] . Dno misky je ploché, poseté mnoha malými krátery a označené světelnými paprsky.

Satelitní krátery

Nishina [4] Souřadnice Průměr, km
T 44°41′ jižní šířky sh. 174°41′ západní délky  / 44,69  / -44,69; -174,69 ( Nishina T )° S sh. 174,69 °W např. 28.7

Viz také

Poznámky

  1. 1 2 3 4 Databáze lunárního impaktního kráteru . Losiak A., Kohout T., O'Sulllivan K., Thaisen K., Weider S. (Lunar and Planetary Institute, Lunar Exploration Intern Program, 2009); aktualizováno Öhmanem T. v roce 2011. Archivovaná stránka .
  2. Mapa odvrácené strany Měsíce. . Staženo 23. června 2020. Archivováno z originálu dne 1. června 2020.
  3. Kráter Nishina na mapě LAC-120. . Získáno 23. června 2020. Archivováno z originálu dne 19. dubna 2020.
  4. 1 2 Příručka Mezinárodní astronomické unie

Odkazy