|
VIKLIK
Michailo Petrovič Staritsky
1870
Nic, Pane! Mіsyachna, Zoryana:
To je jasné, chceš si vybrat své cíle...
No tak, kohanaya, ztratil jsi praxi, chceš
jít do pekla!
Posaďme se a koupeme nás tady pod kalinou -
jsem pánev přes pánve ...
Hle, moje ribonko, - mlha se rozprostírá
po poli;
Gay charіvniy, pojďme si vyměnit sipany,
Chi hádat, chi spát?
Je na struně té vysoké osy
Leaf motley shake;
Nebe nadpozemské je plné úsvitů -
Jaká krása pro Boha!
Perly-svítání tezh pod topoly
Šedá perličková rosa.
Neušklíbáš se, ale smáčíš maličké
v chladné rose:
ponesu tě, věrná, až do hatinonky, ponesu ji v
náručí.
Nelžeš, ale mrzneš, labuti: Je
teplo - žádný vítr, žádný hmar ...
Spálím tě k srdci, A
hned se o to postarej, moje horečka;
Ty se nelichotíš, ale tady slyšela
tvůj Tikha Rozmovu: Nichka všechno položila
, zahalená do spánku -
Jakákoli shelesne v lese!
Spát své nepřátele, bolavé pracey,
Nejsme záblesk їх smíchu ... Proč
jsme, okrivdzhenim s prokletým podílem, A sakra
kohannya - za hřích?
|
Výzva
Michaila Petroviče Stareckého
1870
Jaká noc, Pane! Lunární, hvězdný:
Je vidět, že alespoň sbíráte jehličí...
Pojďte ven, milovaní, unavení prací,
Alespoň na minutku do háje!
Sedneme si tu vedle sebe pod kalinu -
A já jsem pánem nad pány ...
Hle, rybičko moje, -
mlha se šíří jako stříbrná vlna na poli.
Háj je kouzelný, jakoby posetý paprsky,
Nebo je zamyšlený, nebo spí?
Tam na štíhlé a vysoké osiky
Listy se jemně chvějí.
Nezměrná obloha je poseta hvězdami -
Jaká to krása Boží!
Perly-hvězdy také pod topoly
Hraje si s kapkami rosy.
Jen se neboj, že ti
v chladné rose zmoknou nohy:
nesu tě, věrný, až do samé chýše, ponesu tě
v náručí.
Neboj se, že zmrzneš, labuti: Je
teplo - bezvětří, bez mraků...
Přitisknu tě k srdci,
Rozzáří se jako teplo.
Nebojte se, že vás tu zaslechnou
Váš tichý rozhovor:
Noc všechny položila a zahalila do spánku -
V háji se nic nehýbe!
Vaši nepřátelé spí, vyčerpaní prací,
jejich smíchu se nezalekneme...
Nebo jsme uraženi tím zatraceným osudem,
A minuta lásky je hřích?
|