| EU OS | |
|---|---|
| Na základě | OS/360 |
| Nejnovější verze | 7,0 (198?) |
| Stát | historický |
ES Computer OS (operační systém jednotného systému elektronických počítačů) je nejrozšířenějším operačním systémem pro počítače ES . Zpočátku se jednalo o upravenou a rusifikovanou verzi OS/360 a OS/370 . Poskytováno dávkové zpracování úloh pro zápis, které používaly jazyk JCL .
Před verzí 6 byly používány následující provozní režimy, které byly nastaveny pro OS EU při generování systému:
Od verze 6.0 byl režim PCP odstraněn, ale zpřístupnil se režim SVS.
EU OS se skládal ze sady modulů shrnutých níže:
Jak vidíte, názvy všech modulů operačního systému začínají písmenem I , což zjevně souvisí s názvem společnosti IBM corp. Druhé písmeno názvu naprosté většiny modulů je E . Třetí písmeno názvu značilo, že modul patří do určité části OS, například - IEU - Assembler, IER - program sort-merge, IEM - PL/1 překladač, IEK - optimalizace Fortranu atd.
Operační systém OS OS byl umístěn na jednom nebo několika obalech magnetických disků (svazků). Svazek, ze kterého bylo spuštěno zavádění systému, se nazýval „rezidentní“. Systém byl umístěn v několika datových sadách organizace knihovny (knihoven):
Kromě toho obsahoval rezidentní svazek datovou sadu SYSCTLG - systémový katalog, knihovny programovacích jazyků (SYS1.FORTLIB, SYS1.PL1LIB atd.), generování systému a libovolné sady uživatelských dat, pokud to dovolovala kapacita balíčku. to.
Interaktivní funkce byly implementovány dodatečným softwarem - dialogovými monitory , které ve skutečnosti nebyly součástí dodávky OS, jako je Jessy , Jec , Primus, Oko , Argus , Focus . Dialogové subsystémy běžné v SSSR zpravidla neměly žádné zahraniční analogy a standardní rozhraní OS/370 TSO (Time Sharing Option) se naopak prakticky nepoužívalo. Faktem je, že standard subsystémů CRJE a TSO pro OS / 360 (v EU OS, resp. DUVZ - interaktivní vzdálené zadávání úloh a RRW - režim sdílení času) byly zaměřeny na alfanumerické terminály jako je psací stroj, které nebyly příliš běžné v SSSR. I s příchodem video terminálů EC-7906, EC-7920 v DUVZ a RRV zůstala úprava textu na celé obrazovce poněkud nepohodlná. Téměř všechny dialogové monitory – PRIMUS, OKO, Focus a Argus – byly přitom zpočátku zaměřeny na celoobrazovkové úpravy textu.
V 80. letech 20. století byl OS EU intenzivně zdokonalován jak specializovanými podniky, tak týmy či dokonce jednotlivými nadšenci, kteří se snažili napravit nedostatky původního návrhu OS. Pozoruhodným příkladem všude používaného vylepšování je například program rychlého spouštění SLEPOK, který velmi důmyslným způsobem zrychlil boot systému z 5-10 minut na několik sekund - v plně nabitém operačním systému se všemi funkčními komponentami, byl vytvořen výpis paměti, který byl resetován na libovolné diskové zařízení. Toto zařízení bylo následně spuštěno a systém byl uveden do stavu předběžného výpisu. Operátor musel pouze opravit systémové hodiny. Nevýhodou systému bylo naprosté ignorování výsledků práce od posledního vytvoření výpisu systému. A v důsledku toho bylo nutné restartovat úlohy, které již byly ve frontě v době restartu OS. Později byl vyvinut systém dynamické obnovy fronty (DIVO), který tuto nevýhodu eliminoval a učinil použití systému SNAP (analoga mnohem později vynalezeného režimu hibernace ) pohodlnějším.
Jedna z dodatečných komponent – HASP (v sovětské interpretaci – KROS), „Houstonská verze operačního systému“ – radikálně změnila plánování front systémových procesů, zavedla „transparentní“ I/O bufferování systémových toků (SYSIN a SYSOUT), což výrazně zvýšilo rychlost systému vstup-výstup a výrazně snížilo počet mechanických pohybů hlav diskových zařízení. Kromě toho byly operátorovi poskytnuty další příkazy pro ovládání systému.
Při vývoji EU OS evidentně nebyl stanoven úkol kompletní rusifikaci systému a rusifikace spočívala pouze v překladu doprovodné technické dokumentace. Již v OS 4.1 existovalo cca 100 svazků této dokumentace, v budoucnu se jejich počet jen zvyšoval. Všechny zprávy systému, obslužných programů, překladačů byly zobrazeny pouze v angličtině, takže takové svazky jako „Zprávy nadřízeného“, „Zprávy plánovače úloh“ byly operátorovi vždy po ruce. Vtip „Vím anglicky v rámci EU OS“ nebyl vůbec vtip. V budoucnu byly k dispozici zcela rusifikované komponenty, tzv. PPP (Application Program Packages). Například programovací systém „Cobol Unified“ nabízel jako vstupní jazyk ruskou verzi COBOL a v důsledku toho chybové zprávy v ruštině. Nejúplnější rusifikace včetně všech zpráv systému byla dosažena v OS 7 EU, v jeho BOS komponentě (základní operační systém).
Do poloviny 80. let se na poli masového využití počítačů ES vyvinula zajímavá situace. Průmysl s mocnými a hlavními vyráběnými počítači ES řady 2 a řady 3 jimi byly podniky masivně převybavovány. Jako hlavní systém byl navržen OS 7 založený na CBM (viz níže). Jeho kouzla ale značná část uživatelů nepotřebovala, v podobě VMM, PDO a dalších vylepšení, která vyžadovala přeškolení lidí, změnu procesů zpracování dat atd. Efektivního provozu virtuálních strojů bylo navíc dosaženo dostatečným množstvím reálné zdroje, jako je operační paměť, disková zařízení, tisková zařízení. Ve většině instalací se 4 MB RAM a 4 NMD po 100 MB byl OS 7 monitorem virtuálního stroje, pod kterým byl spuštěn jediný OS MVT nebo SVS 6.1. V dalších verzích OS 7 se zdálo, že BOS poskytuje operační prostředí známé uživatelům uvnitř CBM. V rámci OS 6.1 nebylo možné využít výhod nových počítačů a proces generování uživatelského systému naladěného na určitý hardware již vypadal archaicky.
Zajímavým řešením ve světle výše uvedeného byl SVS 7.1, později 7.2 (TKS), TKS - zkratka "Turnkey Distributed System" - systém distribuovaný v hotové podobě. OS EC TCS vypadal jako vývoj systému SVS 6.1, s funkcemi HASP integrovanými do systému, pokročilými procedurálními pracovními nástroji. Systém již obsahoval režim sdílení času TSO, dříve dodávaný jako samostatný softwarový produkt, a také vysoce výkonný Assembler-II. Na rozdíl od BOS, SVS 7.1 nepotřeboval SVM . Systém byl dodán v podobě, která prakticky nevyžadovala generování, uživatel jej pouze musel nakonfigurovat na adresy svých I/O zařízení. Zdá se, že mnoho vnitřních procesů operačního systému bylo podstatně optimalizováno, takže celkový výkon systému byl znatelně lepší než SVS 6.1 na stejné hardwarové konfiguraci. Komponenty operačního systému mohly využívat výrazně větší množství paměti RAM, skutečné i virtuální, což se také pozitivně projevilo na výkonu.
Systémy SVS 7.1 a 7.2 byly vyvinuty v NDR úsilím vývojářů Robotron a byly dodávány v konfiguraci počítačů ES-1055 a 1057. Přestože celá řada technických prostředků počítačů ES byla zásadně podporována , stabilní provozu nebylo dosaženo na všech hardwarových konfiguracích.
NICEVT a NIEVM měly zájem propagovat svůj OS 7 - BOS a SVM, nepotřebovaly úspěšného konkurenta v podobě SVS 7.1. Několik kopií TKS bylo distribuováno mezi nadšence bez dokumentace a samozřejmě bez jakékoli technické podpory. Navíc SVS 7.1 (TKS) se v literatuře o operačních systémech EU téměř nezmiňuje.
Pozdější verze EU OS, počínaje verzí 7.xx, neměly mezi operačními systémy IBM žádné přímé analogy, představovaly komplex dvou systémů - BOS (základní operační systém, vývoj EU OS SVS, který využíval nástroje CBM pro správu virtuálních paměti) a CBM - analog IBM VM . Do něj byly integrovány funkce interaktivní práce, skriptovací jazyk REXX , virtualizační nástroje a další funkce CBM.
Tvrzení o absenci přímých analogů mezi operačními systémy IBM pro OS EC 7.xx je založeno na přítomnosti subsystému BOS, který fungoval jako pozvaný pod kontrolou Hypervisora (supervizora) systému CBM.
Neexistovala žádná omezení pro používání originálních systémových produktů IBM na domácích počítačích EU, takže mnoho organizací si na své počítače nainstalovalo systémy OS/360 atd. a používalo je denně. To bylo motivováno skutečností, že tyto systémy byly spolehlivější a obsahovaly méně chyb v kódech. V případě stabilního provozu hardwaru skutečně nebylo potřeba komponent EU OS závislých na modelu.